Zdá se, že český spotřebitel je pro Západ jen čuně u koryta

Zdá se, že český spotřebitel pořád nechápe jednu věc: pro Západ jsme často jen čuňata u koryta. Sypou nám do něj to, co sami nechtějí, a my si ještě nahlas mlaskáme a chválíme, jak je ten Západ „bezva“ a jak je všechno na Východě špatné. Možná by už lidem mohlo dojít, že Rusko nám sem kdysi dodávalo to, co jedli oni sami. Nebyl v tom rozdíl. Zato takový „Fric“? Ten má receptury dvě. Jednu pro německé bachory a druhou pro slovanské otroky.

Aby bylo jasno i těm, co pořád nechápou, jak je to s tou slavnou kvalitou doopravdy, pojďme si posvítit na konkrétní příklady.

Německá vs. „východní“ Nutella: Kde je rozdíl?

Hlavní rozdíl není v tom, že by do té naší sypali jed, ale v poměru klíčových a drahých surovin.

1. Sušené mléko: Německá verze obsahuje sušené odstředěné mléko, což jí dodává světlejší barvu a mléčnější chuť. U nás se dlouho používala sušená sladká syrovátka – levnější náhražka, po které je Nutella tmavší a chutná prostě hůř.

2. Obsah kakaa: V Německu víc kakaa, u nás víc cukru a tuku, aby se dohnala váha a konzistence.

3. Cukr a tuk: V obou verzích tvoří cukr a palmový olej přes 50 % obsahu, ale u nás je ten podíl cukru vždycky „o chlup“ vyšší na úkor oříšků.

Srovnávací tabulka:

Výrobci sice tvrdí, že jde o „místní preference“, ale realita je prostá: syrovátka je levnější než mléko. Tečka.

Maso v depresi a španělská „podrážka“

Španělsko je sice gigant ve výrobě vepřového, ale ta cena je vykoupena průmyslovým hnojem. Než se to maso dostane k vám na stůl, urazí tisíce kilometrů. Stres zvířat při transportu vyplavuje kortizol, výsledkem je maso bledé, měkké a vodnaté. Na pánvi pak pustí vodu, vytvoří se ta divná bílá pěna a maso se místo opékání dusí.

Proč je tak levné? Protože v EU vznikají přebytky a oni se jich potřebují zbavit. Tak to k nám „dumpingově“ vyvezou a řetězce to použijí jako vábničku. Raději si zajděte k místnímu řezníkovi nebo do Rabbitu. Dejte si maso dvakrát týdně, ale pořádné. Ta chuť za těch pár korun navíc stojí.

Jogurtová fraška a sýry bez chuti

V čem je problém u mléčných výrobků?

• Metoda zrání: Česká klasika zraje v kelímku (pevná struktura, jemná kyselost). Západní průmyslový dovoz zraje v obřím tanku, pak se rozmixuje a zahustí škroby a želatinou, aby to v kelímku vůbec drželo.

• Sýry: Levné dovozové „cihly“ mají vysoký obsah vody. Jsou sice pružné, ale chutnají jako guma, protože v nich není dostatek tuku, který nese chuť. Naše krávy, které znají české krmivo, dávají mléko s úplně jiným profilem než ty z intenzivních velkochovů, co trávu neviděly ani z vlaku.

Nic se od doby mého staršího článku nezměnilo. Pořád jsme pro Západ česká spodina.

Starší článek – Český spotřebitel snese víc

Tahle věta z úst pohlavárů mi zvedá tlak. K čemu nám jsou všechny ty královsky placené úřady a inspekce, když s tím „nemohou nic dělat“? Nařídit zákaz dovozu podřadného šuntu by šlo, jen by na to někdo museli mít koule. Jenže našim „vlastencům“ záleží leda na vlastním kontě.

Politici vykládají, že Češi chtějí levné jídlo. Jenže oni k tomu lidi dohnali! Matka koupí „Eurošunku“ (jedlý odpad) za 30 korun, protože za stejnou cenu by té kvalitní dostala jen deset deka a děti by šly spát hladové. A co jim poradíte, vy Pandrholové? Mláto?

Od potravinových norem k lékárně

Od zrušení přísných norem v roce 1994 tu máme džungli. Kvalita padla na hubu a výsledky vidíme v ordinacích. Lidi berou od padesátky hrsti prášků a mladí trpí alergiemi a únavou. Vyměnili jsme selský rozum za leták se slevami. Vzpomínáme na banány, ale zapomínáme, že tehdy byly potraviny čerstvé a přísně hlídané.

Test, který nikoho nepřekvapil

VŠCHT porovnala 21 výrobků – hádej, co zjistila? Ano, až na výjimky je kvalita zboží u nás horší než v Německu či Rakousku. A jak reagovala inspekce? Že to spotřebitelé považují za nehoráznost, ale že s tím „nemohou nic dělat“. A já se ptám – proč tedy berou plat?

Nařídit zákaz dovozu podřadného zboží – to nejde? Ale kdepak, ono by to šlo. Jen by někdo musel mít koule. Jenže těm našim rádoby vlastencům záleží leda tak na vlastním kontě, ne na českém pupíku.

Když dítě dostane jeden plátek šunky

Politici nám v televizi vykládají, že Češi prý chtějí levné jídlo. Ale proč asi? Dohnali jste matky k tomu, že kupují „Eurošunku“, s bídou jedlý odpad, za 30 korun třicet deka. Kdyby chtěla dítěti dát kvalitní šunku, tak za stejnou cenu dostane deset deka. Tak co udělá? Koupí tu levnou – protože počítá každou korunu, aby děti aspoň nešly spát hladové.

A co byste jí, vy Pandrholové, poradili? Mláto? Kaši pro prasata? Ať se nacpou a mlaskají. Však se z nich stanou Dařbujáni s holou zadnicí.

Legendární špekáček, ze kterého jde zvracet

Zkusili jste si nedávno dát špekáček? Ne? Tak zkuste. Ale připravte se na zážitek – kůže, mouka, éčka, separát. Zbytek je marketing. Jogurty? Jedna velká fraška – škrob, želatina a trocha barviva. A mléko? Ani se nesrazí. Plnotučné mléko z dětství, to byla poezie. Dnešní mlíko? Chemická novela.

Příklady, které mluví za vše:

• Tavený sýr – potkal se se škrobem, ale mléko ani nezahlédl
• Uzeniny – mouka, separáty, pařáty
• Jogurty – bez kultury, ale se želatinou
• Maso – nadopované vodou nebo sójou
• Lančmít – obarvený prejt z kůží
• Sirupy – voda s barvivem a cukrem, bez ovoce
• Chleba – bez kvásku, první den ok, druhý den smrad, třetí den letí slepicím

A co největší šleha? Prošlé maso se „čistí“ octovou vodou, nakládá do marinád a šup s tím na pulty – jako letní specialita na gril!

Od zdravé výživy k lékům

Od zrušení potravinových norem v roce 1994 tu máme džungli. Kvalita padla na hubu a nikoho to nezajímá. Výsledky? Lidi berou od padesátky prášky, po šedesátce mívají diagnózy, které dřív patřily důchodcům nad sedmdesát. A mladí? Alergie, celiakie, intolerance, únava, deprese.

Český národ vyměnil selský rozum za leták slev

Hrstka lidí křičí, ale zbytek mlaská. Vzpomínají na banány za totáče, ale že jsme tehdy jedli kvalitní, čerstvé a přísně kontrolované potraviny, to už se nehodí říct. Dnes se cpeme odpadem, protože jsme si nechali ukrást vlastní zemědělství. A ještě si ten sajrajt vozíme z Německa, kde by ho sami svým dětem nikdy nedali.

Lidé, podpořte vlastní sedláky a zemědělce. Nekupujte kvanta sraček, raději méně – ale kvalitně. Naše mámy to uměly. Uměly šetřit, vařit, uchovat, nevytvářet odpad. Zvládneme to taky – jen musíme chtít.