31.1.2026
Kategorie: Politika2637 přečtení

Zážitkový prezident v době, kdy se neutíká

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Musím to říct otevřeně a bez obalu, protože jinak už to neumím. Mě tohle celé opravdu štve. Ne symbolicky, ne lehce, ale poctivě a hluboce. A ne, není to kvůli motorce, není to kvůli Španělsku a není to ani kvůli tomu, že by prezident neměl právo na soukromý život. Problém je v tom, kdy, jak a od čeho se odjíždí.

Jsme v době, kdy se kolem nás nepříjemně hýbe svět. Evropská unie řeší vlastní rozpad soudržnosti, mluví se o vícerychlostní Evropě, o tom, kdo zůstane v jádru a kdo skončí na okraji. NATO čelí otázkám, které si ještě před pár lety nikdo nahlas nepokládal. A doma vzniká nová vláda, která potřebuje jasnou, srozumitelnou a jednotnou zahraničněpolitickou linku. Přesně v takových chvílích má prezident republiky svou nezastupitelnou roli.

A do toho všeho prezident sám vstoupí do veřejného prostoru s velmi vážným sdělením. Mluví o vyhrožování, o vydírání, obrací se na bezpečnostní složky a právníky. To nejsou drobnosti, to nejsou slova do větru. To jsou výroky, které okamžitě vytvářejí napětí, nejistotu a otázky, na které veřejnost oprávněně čeká odpovědi.

Jenže odpovědi nepřijdou.

Místo snahy situaci uklidnit, vysvětlit nebo alespoň ukázat, že věci mají řád a kontrolu, prezident prostě zmizí.

Odjede. A zůstane po něm ticho, fotky z cest a dojem, že stát si má počkat, protože hlava státu si zrovna potřebuje vyčistit hlavu.

A tady se dostáváme k jádru mého vzteku. Prezident republiky si v takové chvíli prostě nemůže dovolit být nepřítomen. Tahle funkce není o pohodlí, není o osobním restartu a už vůbec není o tom, že si člověk vybere, kdy bude vidět a kdy ne. Prezident není na dovolené od odpovědnosti. Ne od své země, ne od svého úřadu, ne od lidí, kteří mu dali mandát.

A aby toho nebylo málo, doma se mezitím pořádají podpisové akce na podporu prezidenta. Ano, skutečně. Sbírají se podpisy a chystají se demonstrace, dokonce na Staroměstském náměstí, na podporu někoho, kdo se v krizové chvíli rozhodl nebýt přítomen. To už není absurdní, to je zneklidňující.

Demonstrovat za prezidenta, který v rozhodující chvíli odjel, je něco, co bych ještě nedávno považoval za špatný vtip.

Jenže ono to není vtip. Je to realita, ve které se útěk od odpovědnosti převléká za klid, mlčení za rozvahu a nepřítomnost za státnické gesto.

Zvenčí to pak celé působí přesně tak, jak to působí. Zmatek doma, rozpaky venku a posměšné poznámky tam, kde bychom si měli držet respekt. Ne proto, že by nás někdo chtěl shodit, ale proto, že sami vysíláme signál, že ani v zásadních okamžicích neumíme stát pevně.

Tohle se nevyřeší jízdou na motorce. Nevyřeší se to podpisovými archy ani demonstracemi na podporu nepřítomnosti.

Tohle se řeší přítomností, komunikací, odpovědností a schopností být tam, kde má člověk být, i když je to nepohodlné.

A víte, co je na tom celém možná nejhorší? Že si pomalu zvykáme na to, že nepřítomnost se vydává za ctnost, útěk za rozvahu a ticho za státnictví. Že se tleská tomu, kdo v rozhodující chvíli zmizí, a ještě se za něj sbírají podpisy. Jestli je dnes normální podporovat prezidenta za to, že není tam, kde má být, pak už to není problém jednoho prezidenta. To je průšvih nás všech.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce

Sdílejte článek:
2637 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)