Zatočím s šedou ekonomikou!

Paní Alena Schillerová nám na billboardech, už s vysokou pravděpodobností souvisejících s podzimními volbami, slibuje (či vyhrožuje?) zatočením se šedou ekonomikou. Mělo by nás to nějak motivovat k hlasování pro ni a pro ANO?

Šedá ekonomika

Podle EK je šedá ekonomika jednak práce bez uzavřené a nahlášené smlouvy, z níž se poté neplatí daně, jednak se tento pojem týká různých výměnných obchodů, z nichž rovněž stát nezíská nějaké zdanění.

Budu hodně zlý, ale věnuji pietní vzpomínku vekslákům, kteří v podstatě dělali něco hodně podobného, a to v období před rokem 1989. Jakmile padl režim, vyrostla spousta směnáren a korunu bylo možné zcela oficiálně v nich (a také v bankách) směnit za jiné měny. Kurz byl, pochopitelně, blízký tomu „veksláckému“, takže nikoli např. západoněmecká marka za tři koruny, stejně jako východní, ale šlo o oficiální byznys, pro který veksláků nebylo zapotřebí.

A pokud člověk někam jel, nepotřeboval „devizový příslib“ (tj., že mu stát vymění určitou částku korun za západní měnu při naprosto nehorázném kurzu, tuto měnu těžce podhodnocujícím), příslušnou měnu si koupil sám.

Současně také padly tuzexové bony. Pro nepamětníky: Jednalo se o jakousi náhražku západních měn, vydávanou našim státem těm, co dovezli západní peníze, za jakýsi oficiální kurz, za niž se dalo nakupovat ve speciálních prodejnách organizace Tuzex, v nichž bylo k mání jinak nedostupné zboží západní provenience. Takže veksláci, obchodující nejen s cizími měnami, ale i s bony, vlastně normálním lidem umožňovali se k takovému zboží dostat.
A tento „pád“ do normálních poměrů se „šedou ekonomikou“ veksláků zatočil lépe než jakékoli represe. Zmizeli jak sníh na jarním sluníčku.

Jak funguje šedá ekonomika

Budu opět zlý: Tato ekonomika funguje na ryze tržních vztazích, byť může někdy reflektovat uměle deformované ceny zboží i služeb, případně jejich umělé znedostupnění nedemokratickým státem s netržní ekonomikou.

V opravdu tržní ekonomice se prakticky nevyskytuje, na rozdíl od ekonomiky černé, která je zpravidla spojena s kriminálními aktivitami, jako je třeba prodej drog. Byť i zde je obtížné stanovit hranici mezi tím, co je ještě jakési racionální omezení, a co je už čistě samoúčelná (či v něčí prospěch prováděná) buzerace občanů státem.

Abych byl konkrétní, např. boj proti „duševnímu zdraví lidí šíleně nebezpečnému“, konopí, si původně na státech (zejména USA) vylobboval koncern DuPont, producent plastových vláken, jehož výrobky buď silně svou kvalitou zaostávaly za výrobky z vláken konopných, a nebo při srovnatelné kvalitě byly výrazně (až násobně) dražší, a koncern potřeboval zahnáním konopí do ilegality dostat tuto konkurenci z trhu (odrůdy konopí bez produkce THC, tzv. technické, tehdy neexistovaly).

Dnes jsou hlavními bojovníky proti „šíleně jedovatému a nebezpečnému“ konopí farmaceutické firmy, protože extrakty z konopí daleko lépe léčí v mastech i dalších lékových formách jak nejrůznější kožní afekce, tak i poruchy pohybového systému, než jimi vyráběné sajrajty, a také jsou daleko levnější (na některé z nich lze navíc použít i technické konopí). Účinné látky z marihuany (jako THC) se zase uplatňují u pacientů (zpravidla onkologických) jako prostředek tišící stavy nevolnosti, zvracení, případně i průjmy po ozařování a chemoterapii. Opět jde o výrazně vyšší léčebný účinek a s menšími negativními vedlejšími účinky než u továrně vyráběných sajrajtů.

Ale abych se vrátil k té šedé ekonomice:

Výše uvedený příklad jasně uvedl, že v čistě tržní ekonomice, obsahující minimum nějakých netržních regulací, ideálně žádné, šedá ekonomika ani nemá jak by se uplatnila, protože aktivity s ní spojované se stávají legálními a není důvod je nějakým způsobem restringovat.

Je tato ekonomika opravdu špatná?

V návaznosti na konec předchozí části mohu konstatovat, že do restriktivnějších ekonomik vnáší šedá ekonomika prvky volného trhu. Toto nelze hodnotit jednoznačně negativně, protože to zvyšuje celkovou efektivitu ekonomiky státu, zpřístupňuje to jeho občanům zboží a služby, které by při respektování restrikcí buď nebyly dostupné, nebo ne za pro ně přijatelnou cenu.

Pokud jde o kvílení, jak  moc je stát ochuzován o daně: Lze konstatovat, že aktéři šedé ekonomiky současně oficiálně nakupují zboží a služby, které jsou zatíženy daní. Takže významná část toho, co z nich stát nedostane zdaněním jejich šedoekonomických aktivit, nakonec stejně skončí ve státní kase tím způsobem, že za ušetřené peníze aktéři šedé ekonomiky nakoupí více zdaněného zboží a služeb.

Někteří ekonomové jdou ještě dál a existují např. studie, prokazující, že masové pašování cigaret do Itálie (poválečné období až do 50. let) mělo na její ekonomiku v podstatě pozitivní vliv. A takovýchto případů a jejich rozborů lze najít v ekonomické literatuře, spíše tedy libertariánské orientace, vícero.

Pokud bychom to konkretizovali na naše poměry, tak naše ekonomika je vinou EU i vlád, které jí šly a jdou naprosto nesmyslně až zbytečně na ruku, velmi silně přeregulovaná. V tomto prostředí (a ono se to dá vztáhnout na celou EU) je šedá ekonomika spíš přínosem. A pokud nesmysly financující státy o nějaký obolus přijdou, je to opět pro občany i demokraticky orientované instituce spíš přínos.

Z tohoto pohledu je nějaké zvýšení restrikcí vůči šedé ekonomice kontraproduktivní a ekonomice státu škodlivé. Zcela jistě budou tací, kteří budou svolávat hromy a blesky na účastníky šedé ekonomiky z důvodu závisti jejich příjmů. Tyto lidi je třeba usměrnit k tomu, aby záviděli spíše provozovatelům různých dotovaných a podobných aktivit, které zpravidla škodí ekonomice států daleko více a příjmy jejich provozovatelů jsou naprosto bezpracné, např. provozovatelé dotovaných OZE.

Dovoluji si tedy tvrdit, že paní Schillerová neplánuje něco, co bychom my, občané tohoto státu, měli nějak výrazně podporovat. Měli bychom se na ni dívat asi jako by se lidé mé generace dívali na komunistického funkcionáře, slibujícího likvidaci veksláků, a tedy (mj.) znepřístupnění zboží z Tuzexu všem nám občanům, nemajícím devizové příjmy. Nejsem si jist, zda něco takového podpořit, spíš ne.