23.8.2022
Kategorie: Společnost

Zasloužíme si být suverénním státem

Sdílejte článek:

LUBOŠ ZÁLOM

V těchto dnech si připomínáme 54. výročí přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Letos je toto výročí obzvláště výmluvným mementem. Zatímco Československo se v roce 1968 nebránilo a jeho političtí představitelé až příliš ochotně (až na jednu čestnou výjimku) podepsali následný souhlas se vstupem vojsk, pár stovek kilometrů na východ od nás se odehrává příběh, který ukazuje, že před agresorem se nesmí ustupovat.


V roce 1968 se Sovětský svaz stavěl do role ochránce českého a slovenského národa před zhoubnou kontrarevolucí. Na základě podobného velmocenského, imperiálního přístupu dnes Rusko a jeho prezident Vladimir Putin obhajuje agresi vůči suverénní Ukrajině jako záchranu tamních lidí před fašismem.

Houževnatá ukrajinská obrana dnes nabízí námět k zamyšlení: čeho by v roce 1968 Československo, které se během Pražského jara snažilo usilovat o větší svobodu, dosáhlo, pokud se odmítlo podvolit nátlaku a hrubému násilí. A nabízí také morální ponaučení všem tehdejším appeaserům na Západě, kteří dávali najevo, že se Sovětským svazem se musí především jednat, přibližovat se mu, a v žádném případě nelze riskovat válku kvůli jakési bezvýznamné zemičce ve středu Evropy.

Proč má však smysl bojovat? Vzepřít se agresi a bojovat o svou existenci není něco samoúčelného. Cílem je suverenita. Nikoliv brežněvská sdílená suverenita, ale jediná možná suverenita, kterou nelze jakkoliv dělit nebo jí dávat jakékoliv přívlastky. Je potřeba si uvědomit, že suverenita není prázdné slovo, vhodné jen jako fanglička, jde-li o boj Ukrajinců proti ruským agresorům. Je to hodnota, o kterou musíme bojovat i my.

Nelze nevidět, že režim Evropské unie nabývá stále patrnějších rysů brežněvského pojetí suverenity. Naše vláda, která dnes zastává formální funkci předsednictví Evropské unie, je daleko spíše sdružením místodržících, než suverénní vládou, jejíž legitimita se odvíjí jen a pouze od občanů a pouze jim se zodpovídá. A pokud někdo mluví o právu ukrajinského národa na samostatnost, zatímco poslušně podřizuje naše vlastní české zájmy politické linii bruselských byrokratů a eurosocialistů, nemůže o sobě tvrdit, že hájí jakoukoliv suverenitu.

Při vzpomínce na násilím přetrhaný obrodný proces, jenž snad mohl v roce 1968 znamenat jakýsi začátek cesty ke svobodě, který jinak přišel až o jednadvacet později, připomeňme našim vládním politikům: i český národ si zaslouží být plně suverénní. I český národ si zaslouží nebýt vazalem. I český národ si zaslouží být svobodný. Nezapomínejme na to.

 

Luboš Zálom, blog

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 2,53 out of 5)
Loading...
30 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)