Rezoluce Evropského parlamentu, která označuje Rusko za stát sponzorující terorismus je dalším nesmírně hloupým a nebezpečným usnesením této instituce, která mě opět nutí přemýšlet o kompetentnosti a celkové kvalitě současných europoslanců. V následujících řádcích se pokusím vysvětlit, proč tomu tak je.

Evropský parlament se ve svých odůvodněních odvolává na jednostranné ukrajinské zdroje a nekriticky přebírá rétoriku Volodymyra Zelenského, který usiluje o zařazení Ruska mezi teroristické státy již od dubna. Připomínám, že jde o toho Zelenského, který své evropské partnery již mnohonásobně oklamal, takže byste očekávali minimálně obezřetnost a ověřování jeho tvrzení. Nestalo se tak navzdory tomu, že tlaku ukrajinského prezidenta prohlásit Rusko za sponzora terorismu odolávají dokonce i Spojené státy. Přitom je důležité upozornit, že USA mají velmi přísná kritéria pro zařazení nějaké země na takový seznam a dosud tak učinily pouze ve čtyřech případech. Za teroristický stát je označena Severní Korea, Írán, Sýrie a Kuba. Ačkoli jsou označení státních sponzorů terorismu z právního i politického hlediska vysoce důsledná, je třeba vědět, že jde výlučně o země, se kterými nemají Spojené státy žádné formální diplomatické ani obchodní vztahy. Odborníci navíc předpokládají, že v případě Kuby zavážili spíše vnitropolitické důvody nesouvisející s bojem proti terorismu, protože údajné kubánské vazby na terorismus se obecně považují za velmi pochybné.

Washington se v zásadě vyhýbá označování států, s nimiž má mnohostranné vztahy, za teroristické a má k tomu racionální důvody. Evropský parlament udělal tedy zjevnou nadpráci a nedostatek věcných argumentů nahradil propagandistickými nesmysly. Řekněme si, proč je tento krok nedomyšlený a iracionální. Europoslanci tvrdí, že tato rezoluce bude silným signálem pro podporu Ukrajiny. Nevím, jak toto prohlášení bez právní účinnosti a závaznosti pomůže ukrajinskému lidu. Moskvu to od dalších masivních raketových útoků neodradilo. Nám to naopak zkomplikuje možnost dosažení jakékoli mírové dohody. Nevylučuji, že to byl dokonce záměr předkladatelů. Europoslanci zcela vážně žádají „omezení diplomatických vztahů s Ruskem na absolutní minimum“a vyzývají členské státy EU, aby prohlásily Ruskou federaci za teroristický stát. Uvědomují si vůbec, co dělají? Moskva už pohrozila Washingtonu, že pokud by přistoupil k takovému kroku, vedlo by to k přerušení diplomatických vztahů s USA. Myslíte si, že v případě evropských států by Rusko postupovalo jinak?

Krok, který povede k dalšímu omezení mezinárodní spolupráce

Mnohem důležitější je ovšem pochopit, co by to pro Slovensko, Evropu a svět znamenalo z praktického hlediska. Zařazení Ruska do seznamu států sponzorujících terorismus by utlumilo mezinárodní spolupráci v oblasti globálního konfliktu a krizového managementu – dynamika Rady bezpečnosti OSN je již nyní velmi napjatá v důsledku zhoršení vztahů mezi velmocemi po ruské invazi na Ukrajinu. Takový krok by také oslabil Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – orgán, který nejúčinněji zvládal řešení konfliktů, které vypukly po rozpadu SSSR v postsovětském prostoru. Mnohostranná patová situace by měla negativní důsledky i na mírová jednání v situacích, při kterých mají Rusko a Západ společný zájem na stabilizaci nebo dokonce vyřešení problému. Probíhající procesy, jako jsou rozhovory 5+2 v Moldavsku, ženevské mezinárodní diskuse o Gruzii, jednání o Náhorním Karabachu a dialog o Libyi pod vedením OSN, by byly extrémně ohroženy. Vyhlídky na jednání vedoucí k pozitivnímu posunu v takových konfliktech jako například v Sýrii nebo Mali, by byly ještě pochmurnější.

Pro již tak křehkou globální ekonomiku by byly otřesy takového vývoje mimořádně vážné. Ruští partneři v Euroasijské hospodářské unii (Arménsko, Bělorusko, Kazachstán a Kyrgyzstán) se již dnes obávají, že označení za teroristický stát by mohlo vést unii a zónu volného obchodu v ní k rozpadu. Tento vývoj by mohl destabilizovat země Střední Asie a Arménie a mohl by otřást i Gruzií, Tureckem a dokonce i některými členskými státy Evropské unie, jejichž ekonomiky mají silné vazby na ruskou ekonomiku. Kromě toho by to jistě vedlo k dalšímu zhoršení schopnosti amerických a ruských diplomatů spolupracovat na multilaterálních fórech, na kterých určitá spolupráce v humanitární oblasti a v oblasti předcházení konfliktům v tichosti pokračuje i po ruské invazi.

Zmíněná rezoluce Evropského parlamentu je nepromyšleným emotivním textem, který používá obvinění spíše jako nadávku bez důkazů. Nebudu bránit ruský postup, protože od začátku ho považuji za svinstvo. Každá válka je nespravedlivá, neboť přináší neskutečné utrpení nevinných, a proto je třeba vždy usilovat především o zastavení krveprolití. Tak jako je označení Ruska za teroristický stát pro Moskvu urážlivé, protože Ruská federace sehrála v posledních desetiletích přední roli v boji proti terorismu, stejně je hloupé označit každý zásah civilního objektu ruskou raketou za teroristický akt (jako tuto propagandistickou rétoriku nekriticky převzal parlament). Obzvláště pobuřující je, že Evropský parlament dosud nepřijal žádnou podobnou rezoluci týkající se genocidy v Jemenu či amerických intervencí v Iráku či jiných zemích. Připomeňme si na tomto místě alespoň některé americké válečné zločiny.

Jsou čtyři z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN teroristickými státy?

V březnu 2012 se odehrála v Kandaháru masová vražda, při které Američané zabili 16 afghánských civilistů, z toho 9 dětí. Při útoku na nemocnici v Kundúze, kterou spravovala organizace Lékaři bez hranic, zahynulo v říjnu 2015 až 42 lidí. Představitelé organizace tvrdili, že Američané přesně věděli, kde je nemocnice a přesto ji hodinu bombardovali, dokud ji nezničili. Připomeňme si, že Deník N tehdy tento ohavný masakr zlehčovalargumentem, že vždyť i Rusové v Sýrii bombardovali. Jeden z nejohavnějších válečných zločinů v Iráku spáchali Američané 1. dubna 2003: bilance leteckého útoku na nemocnici v Hille byla 33 mrtvých civilistů a 310 zraněných. Podle mluvčího Mezinárodního výboru Červeného kříže americké síly použily fragmentační bomby, jejichž účelem je způsobit co nejvíce škod na lidech. Při náletu na univerzitu v Bagdádu týž den zemřelo 25 lidí. V irácké Fallúdži zavraždily americké jednotky koncem roku 2004 tisíce civilistů. Bezohledné násilí vůči ženám a dětem provázelo použití zakázaného bílého fosforu. Lidskoprávní aktivisté tvrdí, že americká armáda se během ofenzívy ve Fallúdži úmyslně zaměřilana civilisty jako součást své kampaně na vyhlazení opozice vůči její okupaci. V dalších letech došlo v oblasti k 12násobnému zvýšení výskytu rakoviny u dětí. V listopadu 2005 došlo v irácké Hadithe k masakru, při kterém američtí vojáci postříleli 24 žen a dětí. Velitel praporu přiznal, že dal svým mužům rozkaz „nejdříve střílet, pak klást otázky“.

Mohl bych ještě dlouho pokračovat, ale je to zbytečné. To podstatné je, abyste si uvědomili zvrácenost této pokrytecké selektivní morálky. Čtyři z pěti stálých členských zemí Rady bezpečnosti OSN (USA, Rusko, Velká Británie a Francie) jsou dlouhodobě spojováni s odpovědností za opakované bombardování nemocnic a míst shromáždění civilního obyvatelstva, aniž by za to nesly náležité následky. Chceme-li se nyní zaměřovat výlučně na Rusko a zakrývat si oči před tím, co dělají ostatní, tak to není projev spravedlnosti, ale geopolitického mocenského zápasu. Jsem pro vyšetření a přísné potrestání všech válečných zločinů – jak amerických, tak ruských, saúdskoarabských i izraelských. Bez tohoto stejného metra nebude svět nikdy lepším místem pro život. Já zde nebudu srovnávat jako Deník N, zda je více jedno zabito dítě v ukrajinské nemocnici nebo dvacet zabitých dětí v irácké škole. Neboť z lidí, kteří lidské utrpení vnímají selektivní, je mi nevolno. Vraždění a ničení je podstatou každé války, na Ukrajině se nezabíjí více než na Blízkém východě, nepodlehněme tomuto propagandistickému schématu. Nebo chce někdo zcela vážně tvrdit, že zatímco útoky Ruska na energetickou infrastrukturu Ukrajiny jsou zločinem proti lidskosti, útoky Spojených států na energetickou infrastrukturu Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie jsou humanitárním bombardováním?

Podstatné je pochopit, že válka jako taková je největší zlo všude na světě, je to nejtěžší zločin proti lidstvu. A naší svatou povinností je toto zabíjení co nejdříve zastavit. Pokud to někdo nevidí nebo nechce pochopit a nadále hledá záminky k pokračování vojenského konfliktu, k „vítěznému tažení“ tábora, kterému fandí, tak by měl říci přímo, že je za válku. Europoslanci, kteří zvedli ruce za tuto nesmyslnou rezoluci, tím řekli totéž – nechtějí ukončení války, nechtějí mírová jednání, chtějí jim zabránit za každou cenu. Národní parlamenty musí toto nezodpovědné dobrodružství zastavit. Neboť Evropská unie, která si ptá přerušení diplomatických vztahů s Ruskem a další vyhrocení konfliktu, již není mírovým projektem.