30.5.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Vzkaz, který se moc nepovedl

Sdílejte článek:

JIŘÍ MACKŮ

Ne, on se rozhodně nepotatil. Jeho původce byl vždy milý, přátelský, vstřícný, ochotný pomoci i poradit, jeden z průkopníků americké country a autor celovečerních pořadů stejně jako kuchařek. Petr Novotný byl prostě jeden ze sloupů polistopadové nepolitické vskutku všelidové zábavy, pětinásobný držitel titulu Bavič roku v anketě TýTý.

Jenže jeho synek nic z toho. Jako autor žádná legrace, jenom bulvár v plném záběru. PAVEL NOVOTNÝ nebaví, spíše nasírá, na papíru, sítích i obrazovce. Coby starosta jedné městské části politik nižší kategorie s provokativními názory i drzými ambicemi, uvádějícími do rozpaků i svou rodnou ODS. Ale taky frajer, jenž mj. sám na neobrněné multikáře zaútočil na holešovickou Petschkovu vilu, hnízdo to putinovských špiónů. Načež v přímém tv přenosu ještě vytočil a pozurážel nejen kompletní ruskou komunistickou verchušku, ale i mnohé prosté ruské komunistické občany.

Zatímco otec vždy promýšlel každou větu svých textů, synek – ke své smůle – většinou jenom plácne, co mu momentálně slina na jazyk přinese. Ve válce na Ukrajině stojí nekompromisně na straně napadeného. Bezesporu silně prožívá všechnu tu hrůzu, která je tam na denním pořádku. Vadí mu chladnoucí zájem naší společnosti, a proto vnesl do veřejného prostoru tu tak odsuzovanou dramatickou mesidž (message, dříve poselství):

„Na Ukrajině se vraždí civilní obyvatelstvo, matky i děti. A co zaprděnej čecháček? Češi by potřebovali válku. Vyhnat je v noci z baráku, zabít dítě a zapálit barák. Abyste pochopili, co to je válka.“

A náležitě to od všech schytal, média mu ještě přiložila. Není divu, v navztekané horlivosti nedokázal svá slova potřebně vysvětlit. Co však překvapilo, že se nad vysloveným nesnažili objektivně a s chladnou hlavou zamyslet i ti, kteří jsou v podstatě myšlení mocni. Naposledy se podivil i člověk tak zkušený jako veřejně sledovaný právník Jindřich Rajchl: podivil se, že inkriminovaný výrok není trestným činem, nýbrž pouze potenciálním přestupkem. A už by asi i on trestal.

Nu, já se slova mladýho Novotnýho pokusil přeložit a pochopit trochu jinak. Vzpomněl jsem si na rodiče a na jejich každodenní trápení s pubertálním synkem, jenž byl nejen nepříliš ukázněný („Počkej na vojně, tam tě naučí disciplíně!“), ale i v jídle vybíravý („Den hladu, a hned si pochutnáš i na suchém rohlíku.“) A měli v obou případech pravdu, poznání je pro život nesmírně důležité.

Takže co závěrem? Kdyby se shodou nepříznivých okolností octli Češi, Moravané a Slezané v podobném válečném stavu, kdyby okusili, jaké to je prchat z hořícího domu a přitom přijít o člena rodiny, určitě by se do situace zkoušené Ukrajiny vžili více. Nic podobného děsivého a tragické ovšem dnešní poněkud otrlé a přechytralé generace nepoznaly, natož aby pochopily. Vždyť od jarních dnů roku 1945, kdy padaly bomby na Plzeň a Prahu z letadel amerických, a na Mladou Boleslav ze sovětských, už uplynulo téměř osmdesát roků. Čas celého jednoho lidského života.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 1,81 out of 5)
Loading...
21 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)