Vysloveně kolaborantský článek

Můj dnešní článek se bude točit kolem Martina Dorazína, který v minulých dnech pustil příspěvek, že je nejvyšší čas začít bombardovat Moskvu, protože čím dřív to uděláme, tím dřív válka skončí. Bylo to tak přehnané, že i velký ODSák Zahradil se vůči tomu distancoval. Dorazín samozřejmě uvědoměle neuhnul ani o milimetr a řekl, že si Zahradila asi přestane vážit. O celé věci referovaly Parlamentní listy i další dezinformační weby, takže si to můžete snadno najít a přečíst sami.

Dnešní doba je opravdu vykolejená. Na jedné straně si můžete přečíst vyjádření různých politiků i vysokých činovníků NATO, že nechtějí situaci vyhrotit, nechtějí třetí světovou válku, mluví o tom, že je třeba s Ruskem jednat. Na druhou stranu ti stejní politici pak pustí na Ukrajinu další zbraně, munici a peníze. Na jedné straně se i v majnstrýmu dočtete, že Rusko může takhle válčit ještě dlouho, že je na místě myslet na budoucnost, že jsme na Rusku závislí a nedokážeme se od něj odstřihnout, ale na druhé straně je tu neuvěřitelné množství Justů a Dorazínů, kteří bubnují do ještě mnohem větší války. Na jedné straně slyšíme různé generály, že není na místě Rusko provokovat k použití jadrných zbraní, na straně druhé se tu mluví o nutnosti nasazení sil NATO na Ukrajině. Na jedné straně vám různí průmyslníci řeknou, že zavřít ruský plyn bude ekonomická sebevražda, ale na straně druhé vám různí grýndýlisti řeknou, že se prostě odstřihnout musíme a že to prostě zvládneme, i když to bude bolet.

A teď si vyberte. Tušíte někdo, co má navrch? Máte někdo ánung, jaký pohled nakonec převládne? Asi všichni víme, jak může nějaká eskalace dopadnout, ale absolutně nemáme šajn, jestli ti eskalovači náhodou nebudou vyslyšeni, protože od toho do nás přece USA investovaly… Tušíte někdo, jak vysoké jsou politické sázky na to, že to pro Západ i nás dobře dopadne?

Máme to rozdělené na dvě skupiny. Ti, kteří už třicet let dostávají naloženo, protože pořád táhnou, ti co každou vládní kravinu zaplatí, kteří nesou na svém hřbetě celý náš stát. Těm se do konfrontace nechce. Není divu. Vědí, jaké to je, když se prohraje. Vědí, jaké to je, když něco chybí, vědí, jaké to je, žít v nepohodlí.

A pak tu máme ty druhé, mladé a chytré, kteří nikdy nezažili ani chvíli strádání. Kteří nikdy nebyli závislí na tom, jestli něco vznikne, jestli se něco vyrobí. Ti si prostě jen zařídili příslušnou rentu za žvanění. Na ně žádné vládní experimenty nedopadají. Jim nezavřou kancelář, protože není ropa do rafinerie. Jich se také nikdy nedotknou žádné vládní škrty. A ti pak mluví o válce a o nutnosti vydržet, protože si vůbec nedovedou představit, jak taková válka vypadá.

Znovu se ptám… ví tady někdo, kam se tenhle mišmaš otočí? Ví tady někdo, co nakonec převládne? Jestli realismus a opatrnost, nebo fanfaronské troubení do boje? Skončí takhle válka jednáním nebo jadernou apokalypsou? Myslím, že to neví ani Biden, ani Macron a neví to ani Putin. Nikdo neví, jaká hysterie převládne po jednání v kuloárech. Jen vidím, že všech těch šílenců odtržených od reality je tam nějak moc.

Je mi strašně líto, že to říkám. Ale když vidím to válečnické nadšení, tak nějak ztrácím víru, že si někdo sedne ke stolu a začne dělat mírovou smlouvu. Když vidím, kolik peněz už ta válka stála a všem stojí za to v ní pokračovat dál, tak se mi rýsují jen dva možné scénáře. Buď bude jaderný armagedon, protože jestli zvítězí názor těchhle Dorazínů, tak Pánbuh s námi… a nebo bude energetický armagedon pro Evropu, protože nám Putin zavře kohoutky, abychom dostali možnost si vyzkoušet, jak pevní jsme v kramflecích. Stále méně si dovedu představit, že Macron, Scholz nebo Johnson „změní názor“ a budou se s Putinem bavit o míru. Všimněte si, že vůbec nemluvím o Zelenském.

Když vidím to válečné nadšení, které jako kdyby bylo opsáno přímo od učitele Kantorka z Remarquova románu, když vidím výzvy k bombardování Moskvy, když vidím apely německého generála, abychom se připravili na jadernou válku, když slyším Borise Johnsona, kterak varuje před špatným mírem, když poslouchám našeho Fialu, jak je třeba se odstřihnout od Ruska a bohatě se nám to vyplatí, tak mám hroznou chuť napsat Putinovi další dopis, jestli by nebyl tak hodný a vyplnil tu naší touhu po energetické nezávislosti na Rusku a opravdu tu ropu a plyn do Evropy zastavil. Úplně.

Na jaderný konflikt fakt připravený nejsem, ale ten energetický armagedon bych asi chvíli zvládal.

Já se úplně hrozím té agónie. Takhle se to dělalo celý středověk. Žádná rychlá a milosrdná smrt, ale pořádně dlouhá a trýznivá. Aby si odsouzený přál smrt z celého srdce. Rus tohle ovládá velice dobře. On nás prostě dusí pomalu. Taktika anakonda se neuplatňuje jen na Ukrajině, ale v celé Evropě. Máme se dlouho cukat, máme trpět, má nás to nejen zabít, ale i působit odstrašujícím příkladem.

Když tu máme ty proruské narativy a proruské tajné agenty…. Určitě čtou i Kydy, protože jsou přece všemocní. Nemohl by někdo z nichPutina poprosit, aby kohoutky fakt zastavil? Abychom konečně všichni věděli, jak to doopravdy je. Aby bylo jasno. Aby se ukázalo, kdo je tlučhuba a kdo tomu doopravdy rozuměl. Aby se ukázalo, jestli má pravdu Vidlák nebo Lipavský. Já si fakt začínám přát ten energetický rozvrat, protože pokud Rus bude dál dodávat plyn a ropu, pokud tu furt bude teplo a světlo, tak tu na Západě pořád bude příliš mnoho Dorazínů a mohlo by jich být nakonec tolik, že by na Moskvu doopravdy mohli vystřelit.

Jsem v pokušení si přát, aby Němcům jejich předpověď vyšla. Aby toho jedenáctého července Rusové plyn skutečně zastavili a už nepustili. Aby Dorazín a jemu podobní měli jiné starosti, než plánovat úder na Kreml. Ne, fakt nechci zažít skutečně hladovou a studenou zimu. Ale je to lepší, než zažít jadernou zimu. Je lepší nejezdit, nepracovat a mít hlad, než být ozářen nebo vaporizován.

Tož bych prosil, aby buď někdo vyslal jasný signál, že se nakonec na Ukrajině všichni nějak dohodnou. Pokud budou naopak dál vytvářet dojem, že Rusa je zapotřebí zadupat do země, tak se začnu modlit, aby ten neskutečně složitý gordický uzel Putin rozetnul zastavením kohoutků. Je to lepší, než když se globální politický rebus vyřeší pomocí jaderného kufříku.