Vláda je zmatený účelový slepenec, kde jediným tmelem je touha po vládní moci

Bude to vládě ve zbývajícím roce do voleb šlapat lépe ve čtyřech než v pěti poté, co se zbavila členů spojených s Pirátskou stranou s výjimkou ministra Jana Lipavského, který pro setrvání ve Fialově kabinetu raději zahodil pirátské triko, které devět let oblékal?

Pochybuji, že by to vládě fungovalo. Vláda je příliš zmatený účelový slepenec, kde jediným tmelem je touha po vládní moci. Ale protože důvěra vládě je tak nízká, všechny strany slepence si uvědomují, že příští volby pro ně mohou být ranou z milosti. Poslední volby totiž ukázaly, že nejspíš naprosto drtivě vyhraje Andrej Babiš. A toto vědomí nejspíš bude čtyřkoalici držet pohromadě. Ačkoliv tedy neshody uvnitř porostou, odhaduju, že navenek se tento slepenec v pudu sebezáchovy udrží.

Pomoci čtyřkoalici může místopředseda STAN Lukáš Vlček, který se po novém eurokomisaři Jozefu Síkelovi stane ministrem průmyslu a obchodu. Ve funkci se chce zaměřit na energetiku. Jak na vás působí jeho vyjádření, že Green Deal, tedy přechod EU k obnovitelným zdrojům energií, považuje za příležitost, kterou by Česká republika neměla „prošvejkovat“?

Působí to na mě tak, že půjde zase o dalšího umělce typu Jozef Síkela, o kterém se v kuloárech mezi energetiky vykládá, že většího energetického analfabeta by pohledal. Holt stabilita české energetické soustavy a naše energetická bezpečnost to asi mají sečtené. Akorát tedy vláda by si měla ujasnit, jak to půjde dál dohromady s její bojechtivostí ohledně Ukrajiny. Protože vláda může mít buď jedno, nebo druhé.

Lze mít stabilní energetiku, z toho vyplývající stabilní těžký průmysl, z toho vyplývající funkční zbrojní a obranný průmysl, a pak se vláda může montovat do války. Anebo lze mít Green Deal, z toho vyplývající energetickou nesoběstačnost, z toho vyplývající rozpad těžkého průmyslu, z toho vyplývající rozpad zbrojního a obranného průmyslu, a pak si může vláda nechat zdát o tom, že by se montovala do Ukrajiny. Buď jedno, nebo druhé. Myslím, že tohle těm energetickým umělcům nějak nedochází.

Zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek oznámil, že ze strany kvůli dlouhodobě odlišným názorům s jejím vedením vystupuje. Pokud by v blízké budoucnosti inicioval založení nového politického subjektu, nepoškodil by koalici Spolu, kvůli níž se před minulými volbami vzdal svých politických ambicí?

Poškodil by. Je tu obrovská poptávka po alternativě. Mnoho lidí vsadilo karty na Motoristy, jenomže ti se nyní spojili s ANO, a tím se přidali do jednoho z těch dvou velkých bloků: vládní čtyřkoalice versus Babiš a ANO. Ale je tu obrovský počet lidí, kteří nechtějí ani jeden z těchto dvou bloků a hledají mezi nimi alternativu.

Deficit byl loni nejspíš 347, pokud nebyl ještě větší, protože si nemůžeme být jisti tím, zda se „náhodou“ ještě něco dalšího někde „nezapomnělo“. Mimorozpočtové fondy typu Státní fond dopravní infrastruktury jsou peníze spravované státem zrovna tak jako státní rozpočet. Že se jmenují jinak než rozpočet, je úplně irelevantní. Takhle bychom ale mohli jít číslo po čísle u makroekonomických statistik a podobné záměrné i nezáměrné „omyly“ bychom našli snad u každé statistiky. A asi vás nepřekvapí, že tato čísla vesměs vykreslují ekonomiku v lepším barvách, než jaké ve skutečnosti jsou. Já třeba dlouhodobě upozorňuji, že nadhodnocený je hospodářský růst a naopak podhodnocená je inflace.

Budeme si muset připomenout základní filozofický axiom – Solidarita je opakem spravedlnosti. To zásluhovost znamená spravedlnost. Nechci vládu a nechci zemi, která je nespravedlivá, tedy povinně solidární, tedy rovnostářská, protože taková země vychovává lemply. Každému se totiž vyplatí být chudák, protože chudáci „solidárně“ dostávají největší odměny za nic. Solidarita reprezentovaná levicovým heslem „každému podle jeho potřeb“ vytváří společnost adorující ubohost, chudobu a lenost. Chci společnost obdivující práci, kreativitu, odvahu, podnikavost – tedy společnost, která odměňuje každého podle jeho zásluh.

V době projednávání důchodové reformy v Poslanecké sněmovně neuškodí si připomenout úvod programového prohlášení na počátku Fialova vládnutí: „Připravíme takovou reformu, která zohlední zásluhovost a také podpoří mezigenerační solidaritu v rodinách. Reforma penzijního systému bude postavena na celospolečenském konsenzu, který zajistí dlouhodobou perspektivu.“ Nic takového se nestalo, o nic takového se koalice ani nepokusila. Vysvětlujete si to tím, že šlo od počátku o nereálné sliby, nebo vládu doběhlo to, že nemá odborníky, kteří by za tři roky jejího fungování zmíněné sliby dokázali převést do praxe?

Vláda měla starosti s tím, jak se u vlády vůbec udržet, natož aby ještě experimentovala s nevděčnou penzijní reformou. Ta už dneska skoro nikoho nezajímá. Lidé se přesvědčili, že na důchody zatím je, a za první buk už nehledí. A já jsem i ráda, že se vláda do větších akcí nepouštěla. Tam, kde se do nich pouštěla, jako třeba v případě její aktivity kolem Green Dealu, to dopadlo tristně. Vláda, která nic nedělá, taky nic nezkazí. Hodně bych se divila, kdyby se příští vláda do něčeho pustila.