17.3.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Velký Bratr tě vidí

Sdílejte článek:

V. LOŠŤÁK/J. BRANČÍK

Viktor Lošťák: Nechci, aby mne sledovali. Když něco udělám, hned to zjistí, čapnou mne a zatočí se mnou. Tak zní leitmotiv odpůrců surveillance (sledovacích systémů).

Ta úvaha je přímočará, logická a není ani úplně nesprávná. Jen pro stromy nevidí les. I když surveillance systémy umožňují čapnout přestupníka, je to spíše jejich vedlejší funkce. To hlavní, co pokročilé surveillance systémy budou umět, je zajistit, aby se přestupník přestupníkem vůbec nestal.

Modelování sociálního chování skupin je hlavní úlohou sledování v širokém měřítku. Sledovací systémy dokáží napříč firmou, organizací, komunitou i celou společností modelovat chování lidí a pak jej ovlivňovat nenápadným, pro jednotlivce takřka neviditelným způsobem.

Podstatná část sociální interakce lidí se už dávno neděje tváří v tvář. Lidé nekomunikují s lidmi, ale s tím, co jim předloží média a sociální sítě. Žijí v umělých sociálních bublinách, jež jsou už dnes cíleně konstruovány a modulovány. Se znalostí chování lidí v širokém měřítku a hlavně s možností je v reálném čase sledovat a přizpůsobovat virtuální sociální prostředí podle zjištěných reakcí jsme schopni ovládat efektivně celou společnost, aniž bychom museli čapat jednotlivce.

Dnešní městský intelektuál už je z velké části takto ovládán. Jeho názory, o nichž se domnívá, že jsou svébytné, jsou mu předloženy sociální sítí, která je účelově vybírá tak, aby jej uzavřela do bubliny, v níž bude veden k požadovanému chování. Vadí mu to? Jistěže ne. Vždyť o tom ani neví, a bude ohnivě protestovat, když bude konfrontován se skutečností. A tak ani občanu společnosti blízké budoucnosti nebude vadit, že žije v umělém, fabrikovaném světě, v němž jsou myšlenky cíleně vyráběny stejně tak, jako jiné zboží. Bude sytý, v bezpečí a pobavený. Bude mít všechno, co si kdy přál.

Jiří Brančík: Podobně se lidé chovají v případě majetku. Pro mnohé lidi (a já stále nevycházím z údivu) je lepší mít své vlastní peníze mimo svoji správu s odůvodněním „stejně bych je rozfrcal“. Nicméně v tomto případě člověk současně předpokládá, že peníze jsou úrokem zhodnocovány a navíc chráněny před krádeží, takže v tomto případě to lze pochopit.

Ještě markantnější příklad nastává v případě daní — člověče, vol stranu, která Ti sníží daně, nebo alespoň to má za cíl — odpovědí je — když mi to nevezme stát, vezme mi to zaměstnavatel. Tedy člověk akceptuje, že je lepší, když mu peníze vezme jeden, než kdyby je vzal druhý — ačkoli jistotu, že se tak stane (že ho vždy nakonec někdo ojebe) nemá v případě snížení daní danou.

Další příklad nastal v roce 1991, kdy jedno město prodávalo byty za cenu cca 50× nižší, než byla jejich kupní cena. Můj známý přemlouval spolunájemníky: „pojďte do toho, taková situace se už nebude opakovat, nebudete muset už platit městu nájem“. Odpovědí skoro všech sousedů bylo: „Ale ten nájem není zase tak vysoký“… nebo „bude další starost navíc“. Nakonec známý jako jediný z domu koupil byt za 30 tisíc Kč. Ostatní partaje byty koupily už za mnohem vyšší částky o pár let později.

Shrnuto — lidé jsou opravdu jako ovce a přímo nasávají vše, co jim je nějak tak oficiálně mainstreamem předloženo. Potlačují svůj zájem, jen aby dostáli tomu, co jim bylo nakukáno. A jen velká menšina lidí, snad do 20 % uvažuje v dimenzi porovnávání více možností, vybírá si svou cestu. Pro většinu lidí je osud daný a nechávají se okolnostmi cloumat.

ZDROJ: fb

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,31 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky