2.8.2021
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Už se perou?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilJe zajímavé sledovat, jak rostoucí počty  Afghánců, hromadně prchajících před Talibanem směrem k evropské hranici, obnažily trhliny v „jednotné, solidární a hodnotově orientované” Evropské únii. Ne, tentokrát už opravdu nejde o nějakou zaostalou, remcající chátru z východních teritorií.  Ostrý, otevřený spor o migraci a „hodnoty” Únie se v těchto dnech rozhořel v samotném jádru organizace. Mezi jejími starými, úctyhodnými, zakládajícími zeměmi. Mezi Německem a Rakouskem.

Německý ministr vnitra Horst Seehofer v deníku Bild ostře napadl Rakousko a jeho azylovou politiku. Už dlouho mu zjevně ležel v žaludku „nevstřícný” přístup alpské země k německému pojetí migrační politiky.  Ale zachovával dekorum. Ovšem poslední, rázné kroky rakouské vlády proti pronikání afro-muslimských migrantů už mlčky nezkousl. Když v noci ze soboty na neděli zadržely rakouské ozbrojené síly v provincii Burgenland na 200 pronikajících nelegalů, vybuchl a začal (poněkud nelogicky) křičet o egoismu některých členských států.

O co mu jde, je zjevné. A  on sám se tím v rozrušení nijak netajil. Evropská komise prý, podle pana Seehofera, v posledních letech “dramaticky ztratila moc” a “nenašla lék proti egoismu některých členských států EU”. Teď už, bohužel, nejen států z východu, ale i kdysi věrného spojence, Rakouska. Německý ministr vnitra tak zjevně nedokázal strávit fakt, že Německé pojetí „hodnot EU”, vnucované celé Únii, právě narazilo na realitu. A současně také mimoděk přiznal, kdo že je tím státem, který určuje tón a ideové směřování Evropské komise.

Zcela odlišně vidí situaci Seehoferův rakouský kolega, ministr vnitra Karl Nehammer: “Nedostává se nám žádné podpory ze strany Evropské komise, která tráví čas debatami o rozdělování uprchlíků. Přitom Rakousko bylo velice postiženo nelegální migrací”. Na obvinění z egoismu pak reagoval slovy: “Egoismus není pro mě jako ministra vnitra politicky relevantní kategorií. Já nesu odpovědnost za lidi žijící v Rakousku a jejich bezpečnost.” A aby nikdo nezůstal na pochybách, že ideová trhlina se dále šíří i mezi starými zeměmi EU, vzpomněl na své nedávné setkání s dánským ministrem vnitra Mattiasem Tesfayem: „Plně souhlasím s jeho přístupem k sociální soudržnosti a sociálnímu státu”. Čímž zcela jasně a nedvojsmyslně narážel na nedávné tvrdé (a u nás nepříliš známé)  zpřísnění azylové politiky Dánska.

Nevídaně odbojnou rétoriku podpořilo Rakousko také řadou praktických opatření.  Koncem července vyslala vláda na hranici s Maďarskem, kde dochází k nejvíce pokusům o nelegální vniknutí do země posilu, dalších 400 vojáků. Šlo o Jägerbataillon 25 z Klagenfurtu, který v Burgenlandu vytvořil  středisko, koordinující součinnost rakouských ozbrojených sil a policie. Výsledky se brzy dostavily. Jako třeba oněch 200 zadržených ze sobotní noci, které tak nakrklo pana Seehofera.

Dalším rakouským torpédem pod čáru ponoru „evropské azylové politiky” byla aktivní podpora Litvy. Státu, do něhož z Běloruska ilegálně pronikají davy muslimů, poťouchle navážených až k samotné hranici presidentem Lukašenkem. Země, která z čirého zoufalství narychlo zpřísnila svou azylovou politiku takovým způsobem, že se z něho aktivistům a neziskovkám jen protáčejí panenky. Místní parlament schválil hromadné zadržování migrantů a omezil jejich právo na odvolání. Nový zákon zakazuje jakékoli propuštění migrantů ze zadržovací vazby, omezuje právo na odvolání pro odmítnuté žadatele o azyl a stanoví, že migranti mohou být deportováni i v průběhu posuzování jejich žádosti o azyl. A pro zajímavost – Litevský parlament jej schválil poměrem 84 : 1 (při 5 abstencích). Takže když se chce, nebo musí….

Tak do takovéto země poslalo Rakousko své vojáky! Navíc žádné humanitární pracovníky, žádné zdravotníky. Ale „speciály”. Skvěle trénovanou bojovou jednotku. Pod záminkou „ochrany vnější hranice EU” bude od 1. srpna v Litvě působit třináct speciálních jednotek Cobra. Kontrast s oficiálním vítačstvím Německa, které oslavuje pašeračku Racketeovou a financuje „záchranářské” neziskovky ve Středomoří, už nemůže být větší.  Což ostatně smutně přiznává i německý ministr Seehofer: „…spolehlivou spolupráci v debatě o migraci vidím pouze s Francií.”

Takže se nám Evropou utěšeně šíří další trhlina. A tentokrát v opravdu hluboké, živé tkáni. Praská to napříč samotným srdcem liberální politiky „hodnot” – multikulturním vítačstvím. Jaký může být výsledek tohoto střetu pragmatismu (ze zoufalství) s ideologickým zaslepením?

  • buďto dovedou bruselští liberálové svou zaťatou neústupností a silovým vnucováním takzvaných „hodnot” EU k rozpadu
  • nebo se na ně přestane čím dál více států ohlížet a začnou jednat samostatně, bez ohledu na pokřikování a peskování centra

Poslední možná varianta, že by snad ideologicky zabejčený Brusel (Berlín) „přetlačil” odpadlické státy a přivedl je k pořádku, se zdá vysoce nepravděpodobná. Protože ony  se mu nevzpěčují z plezíru, ale ze zoufalství a pod tlakem reality.

Ať to dopadne tak, či onak, už aby to bylo. Protože život a fungování ve stávajícím, polisabonském modelu „evropské integrace” se stává nesnesitelným.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (47 votes, average: 4,98 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky