9.10.2023
Kategorie: Politika

Útok proti Izraeli je varováním i pro nás

Sdílejte článek:

LUBOŠ ZÁLOM

Izrael se stal terčem rozsáhlého a svou razancí bezprecedentního útoku palestinských bojovníků, a celý svět je najednou překvapen. Míra překvapení je však jen funkcí dřívější míry naivity, s jakou mnozí politici i komentátoři volali po mírovém tzv. řešení izraelsko-palestinského sporu. A tato míra naivity je pak zase jen funkcí dobrovolné slepoty, která jim brání vzít na zřetel, že jasně a hlasitě deklarovaným politickým cílem palestinských vůdců je úplné zničení Izraele, jenž podle nich nemá právo na existenci.

 

Izrael však má nejen právo na existenci ale také morální povinnost na tuto agresi odpovědět všemi nutnými prostředky a udržet tak to, čím dlouhodobě je: výspou civilizace uprostřed světa barbarů. Chci věřit, že izraelská armáda útok nejen úspěšně odrazí, ale že bude následovat operace, která s hnutím Hamás skoncuje jednou provždy. Třebaže boj proti islámskému terorismu jako takovému je ještě běh na dlouhou trať. Izrael stojí v tomto boji v první řadě a zaslouží si proto naši podporu.

Je potřeba zdůraznit, že neexistuje nic jako “právo Palestinců na vlastní stát”. Pojem právo se totiž nevznáší ve vzduchoprázdnu. Ve skutečnosti se musí odvíjet od objektivně definovaných práv jednotlivce. Jestliže ale Palestinci neuznávají právo na život, svobodu a majetek a ani se k takovému uznání práv jednotlivce nesnaží přibližovat, nemohou žádat jakákoliv další odvozená práva. Právo na sebeurčení nebo na vlastní stát má smysl pouze tehdy, respektujeme-li jednotlivce jako jedinou entitu, na kterou lze pojem právo vztáhnout.

Izrael je v porovnání s islámskou kulturou a palestinskou kvazipolitickou strukturou mnohem svobodnějším státem a stojí na demokratických principech. Nedává smysl bojovat proti svobodnějšímu státu ve jménu diktatury (např. islámské) a zároveň mluvit o právu. A nedává stejně tak smysl bojovat za vlastní stát proto, abychom v něm pak nastolili politický řád pošlapávající svobodu.

Ve světle posledních událostí v Izraeli nelze nepřipomenout odsouzeníhodnou a ostudnou politiku Evropské unie, která dlouhodobě pod pláštíkem jakési rozvojové pomoci nepřímo financuje palestinské bojovníky. Suma, kterou Evropská unie Palestincům různými cestami věnovala, již přesahuje částku 8,5 miliardy eur. Jako členská země EU neseme bohužel svůj díl viny. Je nutné apelovat na naše politiky zapojené do bruselských struktur, aby se zasadili o zastavení veškeré finanční pomoci Palestině. A mělo by se z toho stát jedno ze zásadních témat blížících se eurovoleb. Evropské peníze nejen že pomáhají teroristům, ale v dlouhodobém horizontu si vlastně Evropa financuje své vlastní nesmiřitelné nepřátele.

Ti už se ostatně usadili uvnitř našich hradeb a vytvářejí stále větší a semknutější pátou kolonu, která nyní radostně oslavuje útok na Izrael v ulicích mnoha evropských měst, aniž by s tím jednotlivé vlády nebo místní správy cokoliv dělaly. Videa šířící se po sociálních sítích, která ukazují muslimy (ale vlastně nejen je) mávající palestinskými vlajkami a pochodující ulicemi evropských měst, jsou hrozivá – měla by sloužit jako budíček pro ty, kteří si snad stále ještě myslí, že pokojné soužití muslimské a západní kultury je možné.

Útok islámských bojůvek proti Izraeli je tedy varováním i pro nás. Lze tvrdit, že to, co nyní zažívá Izrael a v jaké atmosféře vlastně dlouhá desetiletí žije (a úspěšně se rozvíjí), je vlastně jakási předehra tomu, co se dříve či později odehraje v Evropě a začne to třeba ozbrojenými povstáními ve francouzských no-go zónách, nad nimiž již tamní vláda dávno ztratila kontrolu? Nejspíš ano, ale je tady jeden zásadní rozdíl. Izrael přežije. Izraelci si jsou vědomi, za co bojují. A čemu bezprostředně čelí. A nepochybně si jsou i vědomi toho, že Izrael stojí civilizačně i kulturně mnohem výše než státy, které jej obklopují. Jak je však na tom Evropa? Nejsme snad našimi intelektuálními a kulturními autoritami soustavně přesvědčováni, že Západ je ve svém zárodku zkažený, že vykořisťuje celou planetu, že na něm lpí nesmazatelná vina za otrokářství, nebo že jeho bohatství ničí přírodu. A že místo toho, abychom byli hrdi na úspěchy západní civilizace, máme raději hledat jakékoliv mlhavé náznaky čehokoliv úspěšného v jiných kulturách? Nejsme snad nabádáni, že musíme být otevření a tolerantní k jakékoliv jinakosti, i kdyby byla na první pohled nepřátelská? Takto zmasírovaná společnost se nemůže barbarství úspěšně ubránit. Podlehne, a bude se jí to ještě líbit.

Lze snad prozatím vyjádřit určité uspokojení nad tím, že Česká republika stále ještě patří mezi nejbezpečnější země světa, a proto v ulicích Prahy nebo Brna muslimové a příznivci palestinských teroristů útok proti Izraeli neoslavují (oslavy palestinského útoku se u nás odehrávají skrytě, nenápadně, na stránkách progresivně levicových věstníků, blogů a internetových novin typu Deníku Referendum). Postavení jednoho z nejbezpečnějších států na světě si musíme udržet. I zde vidíme, proč je potřeba kategoricky odmítnout ideologií multikulturalismu podepřenou bruselskou migrační politiku, nyní tedy především migrační kvóty maskované jako tzv. migrační pakt, a české politiky, kteří migrační pakt vítají a prosazují, označit nejen za zrádce suverenity naší republiky ve jménu jakési bezbřehé tolerance vůči všemu, co je pokud možno naprostým protikladem hodnotám západní civilizace, ale také za lehkomyslné hazardéry s naší bezpečností. A je výrazem směšného pokrytectví, dávají-li dnes ti stejní politici halasně najevo svoje sympatie vůči Izraeli.

 

blogosvet.cz

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...
86 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)