15.6.2020
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Únik odposlechů v kauze DPP by možná pravdu ukázal

Sdílejte článek:

RUDOLF MLÁDEK

MLADEKRPozoruhodná analýza kauzy jízdenek Dopravního podniku Praha zveřejněná Českou justicí (1) vyvolává otazníky a nutí k zamyšlení. První faktem je, že v případu údajného tunelování pražského Dopravního podniku Městský soud v Praze v květnu 2019 zprostil viny všech 17 obžalovaných. Přiznejme, že pro veřejnost dost překvapivě, ale v nestrannost a objektivnost soudů společnost (snad) dále věří, byť kauza Opencard důvěryhodností soudů a státního zastupitelství značně otřásla.


Od 29. června do 3. července má proběhnout u Vrchního soudu v Praze odvolání v trestní věci „Martin Dvořák (bývalý generální ředitel DPP) a spol.“ a text odvolání žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze, Adama Borguly, je v České justici podroben „analýze“ s vyhodnocením velmi negativním. Dost překvapivé, protože argumentace připomíná styl „já o voze , ty o koze“.

Provedeme některá srovnání:

I. Podle obžaloby měl pražský městský přepravce při zadávání zakázek kvůli údajné zpronevěře a následnému praní špinavých peněz přijít nejméně o 457 miliónu korun.
Podle analýzy cit: „…otázka způsobené škody je v kauze pražského Dopravního podniku zásadní, ale zřejmě i přes provedené rozsáhlé dokazování není možné její výši stanovit.“ Takže kde se vzalo 457 miliónů?

II. „Nalézací soud dospěl k závěru, že výpověď obž. Ing. Dvořáka je věrohodná. Mám za to, že s ohledem na ostatní provedené důkazní prostředky a z nich plynoucí relevantní důkazy, tyto tomuto závěru nenasvědčují a soud tak nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. Řádu.“ tvrdí ve svém odvolání žalobce Adam Borgula a dodává, že z dalších důkazů je patrno, že v daném období obžalovaný samostatně uzavíral především nevysoutěžené smlouvy.“

Podle analýzy její autor tvrdí, že smlouvy, které Dvořák uzavřel byly platné. Ale jejich platnost žalobce nezpochybňuje, nýbrž poukazuje na nedůvěryhodnost Dvořáka s ohledem na to, že podepisoval smlouvy nevysoutěžené.

III. Obžaloba argumentuje mj. i různými postupy a operacemi najatých advokátů.

Podle analýzy cit: „…pokud advokáti nepotvrzují, kdo jim k operacím dal pokyny, sotva lze vlastníky a osoby profitující ze zakázek identifikovat.“ Advokátům nikdo nedal příkazy a přesto prováděli v čímsi zájmu úkony? To dost těžko. Doplňme, že advokátní mlčenlivost je součástí práva na spravedlivý proces.

Institut advokátní mlčenlivosti, potažmo poskytování právních služeb, však na druhé straně nesmí být zneužíván k páchání trestné činnosti. Tím by totiž došlo k nepřípustnému a účelovému nadřazování uvedené “procesní” hodnoty nad hodnoty základních práv, k jejichž naplňování a ochraně má stát pozitivní povinnost, jež se realizuje též v trestním řízení. (2)

IV. „Nalézací soud se taktéž nevypořádal s rozsáhlou materií důkazů, které jsou významné pro jeho rozhodnutí, přičemž závěry, na základě nichž rozhodl, jsou neodůvodněné a nepřezkoumatelné,“ tvrdí žalobce Adam Borgula. „Přičemž je zapotřebí, aby nalézací soud řádně hodnotil provedené důkazy a současně aby provedl další důkazy shora uvedené, doposud neprovedené (!),“ žádá odvolací senát žalobce.

Podle analýzy cit: „…v žádném ustanovení zákona nejsou stanovena pravidla o tom kolik důkazů je zapotřebí, jaká má být váha a význam důkazů“. To je nepochybně pravda, ale stejně tak je pravdou, že v žádném zákoně není stanoveno, že si soud může svévolně důkazy přijímat a jiné svévolně ignorovat. Není to psáno proto, že se takový neobjektivní přístup soudu nepředpokládá.

Analýza si libuje v tom, že sice důležitou kapitolou odvolání jsou i prostorové odposlechy a další důkazy, které ale byly získány z jiné trestní věci, a proto nelze s nimi podle již vynesené judikatury manipulovat nad rámec toho, pro jaký konkrétní účel byly získány. To nevyslovené „Chacháá“ slyší asi každý občan.

I pro soudy by měl být rozdíl mezi tím, že důkazy byly získány nezákonně a mezi tím, že byly získány z jiné trestní věci. Protože nezákonné je nezákonné. Ale zákonně získané informace z jiných kauz nemohou být na překážku průchodu práva a spravedlnosti v kauzách, kterých se dotýkají. To by formálnost soudní převýšila záměry zákonodárců a takový přístup je nutné odmítnout.

A protože veřejnost tuší, že nemálo z toho, co souvisí s předmětem kauzy jízdenek DPP má (NE)důkaz ve zmiňovaných odposleších, je tedy otázkou, zda by se neměly tyto zveřejnit, byť jako důkaz je soud zatím formálně přijmout nemůže. Když už se zveřejňuje předem (!) odvolání žalobce, a to je dokonce dost podivně komentováno na České justici, pak klidně ať veřejnost slyší ony inkriminované odposlechy, ať víme, koho a proč soud prohlásí za nevinné.

 

Zdroje:
(1) https://www.ceska-justice.cz/2020/06/analyza-odvolani-kauze-dopravniho-podniku-argumentuje-statni-zastupce/
(2) https://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/advokatni-tajemstvi-109679.html

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky