Účty trochu velikonoční

Docela logická otázka, která se tu a tam objeví: proč si ty dluhy vzájemně neodpustit? Proč nevyhlásit – jak to prý, možná, dělávali jednou za padesát let staří Židé, léto Boží milosti, a nezačít znovu, od nuly?

Vymazat dluhy by znamenalo silně otřást celým hospodářstvím světa. Krásné gesto by se dotklo těch nejmenších a nejchudších, kteří si pracně naspořili „na důchod“, „pro děti“, „na pohřeb“… přerozdělilo by kupní sílu od věřitelů k dlužníkům.

Lepším řešením by bylo, kdyby někdo – kdokoli – přišel, koupil naše biliónové směnky, spálil je a my mohli začít znovu. Znovu od nuly, ale bez křivdy a nespravedlnosti, s čistou rozvahou.

Myslím právě teď, o Velikonocích, na příchod takového velkého, velkorysého, Věřitele, který by skoupil všechny dluhy světa a zahladil je.

Snazší to mají Němci. Německé „die Schuld“ znamená nejen dluh, ale také vinu.

Tam, kde my říkáme „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Mat 6,12), řekne Němec „Und vergib uns unsre Schuld, wie wir unsren Schuldigern vergeben“. Odpusť nám naše viny, ale také odpusť nám naše dluhy.

Docela často bychom rádi odpouštěli dluhy, ale nemůžeme – vymazání pohledávky z našeho účetnictví by nás zruinovalo.

Docela rádi bychom také odpustili druhým (a sami sobě) viny, ale nemůžeme – neumíme to.

Velikonoce připomínají, že zatímco ty korunové dluhy budeme muset zahladit, vykoupit a splatit sami za sebe, viny na sebe nechal přepsat mnohem větší Věřitel – ještě dříve, než jsme vůbec naše nevhodné a marné dlužní úpisy podepsali. Splácí dluhy na straně aktiv i pasiv, odpouští je nám, ale také je odpouští za nás a místo nás. Nevadí, že neumíme odpouštět sami – ani sami sobě – dluhy jsou zaplaceny předem, ať chceme nebo ne. Připomínat si je má smysl jen pokud si tak připomínáme s vděčností Věřitele, který naši rozvahu od všech “pohledávek po splatnosti” očistil.

Říkává se, že Spojené státy nemohou nikdy docela zbankrotovat, dokud může Federální rezervní systém tisknout dolarové bankovky, kterými uhradí veškeré dluhy. Ani my nemůžeme nikdy docela zbankrotovat, pokud o to nebudeme opravdu urputně sami usilovat.

Jestli v téhle ekonomii spásy není naděje, pak už v ničem.

Surrexit Dominus vere, alleluia!

Autor: Hana Lipovská