22.12.2020
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Tři zlomové momenty hrdinství/zbabělosti našeho národa ve 20.století

Sdílejte článek:

ROBERT TROŠKA

troskaVznik československých legií, Mnichov, Únor 1948, zlomová období, ze kterých se utvářel charakter našeho národa.

V 1.části našeho mini hodnocení hrdinství popř. zbabělosti českého národa jsme se dotkli období od 2. poloviny 16.století až do poloviny 19.století.

Ve druhé polovině 19.století jsme se jako národ spokojeně rozvíjeli v rámci habsburského mocnářství, obrozenecký duch sílil a tak se hledali hrdinové jak z dávné minulosti, tak z dob současných. Jak už to bývá, často dotyční hrdinové trpí ideologickým nánosem a máme problém ověřit pravdivost tvrzení podobně jako u středověkých legend.

Ve druhé polovině 19.století vyčnívá z řady osobnost maršála Radeckého pocházejícího z Čech, kterého můžeme zařadit mezi skvělé vojevůdce, ale úplně nám „nepasuje“ do kolonky hrdina.

A pak již nastupuje zlomové 20.století.

Tři osudové momenty ve 20.století

V novodobých dějinách našeho národa ve 20.století již naštěstí máme dostatek informací k hodnocení tří zlomových období, ze kterých se utvářel charakter našeho národa:

  1. Vznik legií za 1.světové války a vyhlášení samostatného Československa r.1918

  2. Mnichovská kapitulace r.1938 a následné chování za protektorátu (1939-1945)

  3. Postoj našeho národa po Únoru 1948 a následně v období normalizace

Legie a vznik ČSR

Je třeba vyzdvihnout drtivou většinu našich vojáků, kteří v průběhu 1.světové války bojovali statečně, v řadách Rakousko uherské armády. Naprosto samostatnou kapitolou je vznik československých legií na západní frontě v Itálii a Francii a na východní frontě v carském a později bolševickém Rusku, kde šlo o početně největší kontingent legionářů, kteří statečně bojovali nejprve proti německým a později bolševickým vojskům. V roce 1918 ovládali naše legie dokonce celou Sibiřskou magistrálu, museli svést celou řadu bitev s bolševiky, kdy šlo o holé přežití.

Nebýt hrdinství našich vojáků v legiích nikdy by nevzniklo samostatné Československo!

Jiná situace byla doma, kdy část obyvatelstva byla zapojena do odboje (většinou formou letáků), ale většina obyvatel včetně domácích politiků spíše vyčkávali, jak situace dopadne. Následné zhroucení monarchie samozřejmě dokázali náležitě oslavit fangličkami a rozbíjením symbolů monarchie včetně Mariánského pomníku nebo pomníku našeho maršála Radeckého.

Mnichov a první pokřivení národa

Rok 1938 je již skutečným prubířským kamenem charakteru českého národa a zde můžeme prohlásit (i když to bude znít jako paradox), že v době Mnichova české obyvatelstvo obstálo na jedničku. Vojáci i občané byli odhodláni bránit svou zem, byli připravení přinést i cenu nejvyšší, svůj život. Následuje mnichovská kapitulace a půl roku po ní okupace nacisty, následovaná zlomem charakteru u některých lidí. Klasickým případem je Emanuel Moravec, zanícený Masarykovec, který se po okupaci přidal k nacistům a fanaticky propagoval Třetí říši.

Mnohem horší byli zrádci v samotném odbojovém hnutí, které se počátkem války zformovalo většinou z bývalých armádních důstojníků. Jednotlivá odbojová hnutí byla často odhalena Gestapem jen z důvodu kolaborace ochotných českých udavačů.

Mimochodem, třetina důstojnického sboru byla z důvodu odbojové činnosti popravena ve věznicích nebo zastřelena (generál Eliáš, Balabán a další). A to nepočítáme ty, kteří odešli bojovat do Polska, později Francie a Británie. V Sovětském svazu to měli naši pozdější vojáci těžké, nejprve je Stalinovi komunisté díky paktu Ribbentrop-Molotov zavřeli a poslali na Sibiř, poté, co je Hitler napadl, nechali zformovat samostatnou čs. Jednotku.

Zvláštního hrdinství dosahovali naši letci v bojích o Británii v roce 1940 nebo u Tobruku v severní Africe.

A doma? Přežívalo se, kolaborovalo, pokud odhlédneme od naprosto výjimečné akce českých parašutistů vysazených z Británie, kterým se podařilo úspěšně provést atentát na Heydricha. V době před a hlavně po heydrichiádě, kdy se rozjelo vraždění nevinných českých lidí, prokazují hrdinství nejen parašutisté, ale i ti, kteří jim tvořili zázemí, většinou celé rodiny (členové Sokola, Orla, atd.). Nacistcký režim se nesmírně krutě mstil nejen přímým účastníkům, ale i celým rodinám podobně jako později komunistický režim.

Smutnou kapitolou českého národa je shromáždění v počtu cca 250.000 českých občanů na Václavském náměstí, kteří přísahali věrnost říši!

Páteř českého národa se pod tíhou prvního totalitního režimu začala ohýbat.

Samotnou kapitolou je květnové povstání roku 1945, řada velice statečných lidí, většinou obyčejných lidí a na druhé straně plejáda zbabělců, kteří místo toho, aby šli bojovat, byli zalezlí ve sklepích.

Hrdinové a udavači za komunistické totality

V roce 1948 nastupuje další totalitní režim, tentokráte komunistický. Byl hrůznější v tom, že teror nebyl páchán těmi zvenčí, ale našimi lidmi, kteří pod lákavou nadějí osobního prospěchu a kariéry udávali své spoluobčany.

Říká se, že každý totalitní režim má své mantinely, kam až může zajít, v případě našeho národa bylo možné zajít daleko, ale nezapomínejme zase na plejádu statečných lidí, kteří se dokázali komunistické totalitě vzepřít, v ojedinělých případech dokonce i se zbraní (Rambouskové, Wienerové a další).

K dokonalému pokřivení naší společnosti dochází po invazi roku 1968, v tomto případě již můžeme až na výjimky hovořit o kolaboraci téměř celého národa v rámci tzv. husákovské normalizace.

Závěr: Český národ se nemá za co stydět

Zbývá otázka, zda jsme národem zbabělců nebo hrdinů?

Vždycky záleží na úhlu pohledu, ze kterého dotyčný národ hodnotíme. Je těžké na tuto otázku zodpovědět, protože náš národ si prošel za poslední století dvěma tvrdými totalitními režimy a v některých momentech šlo o samotné přežití.

Lze ale s jistotou prohlásit, že český národ podobně jako ostatní evropské národy měl, má a bude mít vždy své své hrdiny, zbabělce a nezařaditelnou pasivní většinu.

 

TROSKAKNIHA

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 3,77 out of 5)
Loading...