29.5.2014
Kategorie: Ekonomika

Třetí smrtelný hřích

Sdílejte článek:

OD: JURAJ KARPIŠ 29|05|2014

Příjmová nerovnost obyvatel světa mezi lety 1970 a 2009 postupně klesala. Šok? Nezapomínejme, že svět není jen USA.

 

[ad#hornisiroka]

 

Ne zdanění a následné přerozdělení, ale zavedení kapitalistických pravidel produkce v komunistické Číně osvobodilo z chudoby stovky milionů lidí. V Asii rozjelo nevídaný ekonomický růst, který výrazně zlepšil životy více než miliardy lidí. O této nejdůležitější zprávě za posledních 50 let se mluví podivuhodně málo. Namísto zkoumání tohoto úspěchu, intelektuálů vyspělého světa fascinuje to, kdo má více než oni.

 

Naříkání nad nerovností se vyplatí. Kromě Pikettyho knihy to dobře ilustruje i ekonom Paul Krugman. Ve velkém stylu kaviárového socialisty si díky svému citlivému srdci a obavě o sociální spravedlnost ve světě zajistil bokovku v Institutu pro příjmovou nerovnost. Za nějaké to vystoupení na veřejné akci a jeden seminář ročně tam bude dostávat 225 tisíc dolarů. Pouze tento příjem financovaný z daní ho posunul do 1%. A řešením problému nerovnosti podle něj jsou? Ještě vyšší daně na výjimečně vysoké příjmy. Toho šťastného podnikatele, kterému se po letech dřiny podaří vydělat nějaký ten milion, by z peří všichni rádi drali. Přesto, že po přepočtu na měsíční mzdu nakonec může vydělat ještě méně než Paul. Ignorujíc množství jiných podnikatelů, kteří se k zisku nedopracují nikdy. To, že trestání podnikatelů a kapitalistů je škrcení slepice, která klade zlatá vejce ekonomického růstu, je standardní ekonomický poznatek. Vyspělý stagnující svět by měl dnes riskujícím podnikatelům rozdávat metály a ne užírat jim z potenciální výhry.

 

 

Pomýlené třídní vnímání společnosti přitom neplatí jenom v USA. Mobilita mezi jednotlivými příjmovými vrstvami je tam totiž překvapivě vysoká. V průběhu 44 let se až 12% americké populace ve věku 25-60 let ocitlo ve vrchním 1% příjmového rozdělení alespoň na 1 rok. Až 39% Američanů stráví rok ve vrchních 5% příjmové distribuce, 56% se najde ve vrchních 10% a 73% stráví rok v nejbohatších 20%.

 

To, že při sociální mobilitě ve vyspělých zemích nejde ani tak o majetky či sociální síť, ale spíše o genetiku, se již začíná šuškat. V politicky korektní a proto pokrytecké veřejné diskusi to ale zatím nahlas řekne jen málokdo. Výzkum putování jmen v čase odhalil, že ani vysoké a progresivní daně neudělaly za posledních 40 let švédské společenské vrstvy propustnějšími.

 

Blahobyt pro všechny vyrábějí a vlastní košili riskují podnikatelé. To, že někteří při tom pohádkově zbohatnou mě osobně netrápí. Časy, když jsme byli mistry světa v příjmové rovnosti, protože jsme měli všichni stejně holý zadek, jsme si užili už dost. V metafoře děsivých nůžek: zajímá mě, jak vysoko je spodní čepel a ne to, jak moc jsou roztažené. Co mě ale opravdu trápí, jsou lidé s bohatstvím získaným díky tomu, že právě jim je dotuje vláda, nebo státní centrální banka. S tím je opravdu třeba něco dělat. Ale to je už úplně jiný příběh, který má s kapitalismem společné jen kulisy.

 

ZDROJ: iness.sk

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...