„Tikitalizace“ po česku (či spíš bruselsku)

Někteří digitální odborníci pláčou nad tím, jak málo jsou populací přijímány „digitalizační“ prvky, které prosazují a „pochodeň pokroku“ v tomto nesou, piráti.

Pokrok?

Lidé přecházejí spontánně či alespoň dobrovolně na novou technologii, pokud je

1. jednodušší a uživatelsky přívětivější
2. spolehlivější
3. lacinější

Problém digitalizace spočívá v tom, že to, co z ní občané zatím zažili, nebo mohli vidět ve svém okolí, žádné takové vlastnosti oproti předchozí verzi nemá.
Jediné, co jakž takž funguje, jsou e-recepty. Ovšem, na rozdíl od papírových, nefungují při jakémkoli výpadku elektřiny nebo internetového připojení.

Pokud fungují, mají oproti papírovému receptu výhodu, že lze domluvit s lékařem předepsání, zejména chronicky braného léku, po telefonu nebo e-mailu s tím, že recept přijde jako SMS do mobilu, ale v lékárně stačí občanka, spárovatelná s receptem v databázi. Dokonce funguje i vydání třeba jednoho balení léku v jedné lékárně a dalšího buď později v té samé nebo v jiné Byť pamatuji z dob socialismu, že lékárna tehdy mohla udělat na léky v ní nedostupné „výpis z receptu“ (papírový a z papírového) se kterým šel pacient do lékárny jiné.

Datové schránky jsou spíše noční můrou těch, kdo si je museli povinně pořídit, nebo jim byly státem vnuceny.

Pokud mi přijde papírově něco důležitého, tak tomu musím cíleně věnovat určitý čas, abych to vyřídil. Pokud mám datovou schránku, musím do ní prakticky denně chodit, zda se tam neobjevilo něco, co se musí vyřídit hned (včetně toho, že pokud je to dokument s digitálním podpisem, neexistuje záruka, že platnost certifikátu tohoto podpisu neskončí třeba pár minut po doručení, tedy ještě dříve, než si dokument stačím stáhnout a něco s ním provést). Ani nejde zařídit, aby mi někam přišlo echo, že do té datové schránky cosi dorazilo (což se dá nastavit i u řady e-mailových služeb). Opravdu velmi kvalitní služba!

Jinými slovy v reálu pak naprostá většina lidí stráví „úřadováním“ s datovou schránkou víc času než strávili dříve „úředním papírováním“ (pokud tedy nejsou majiteli nějaké velké firmy běžně komunikující se státními institucemi, u níž digitalizace agendy cestou DS skutečně může přinést nějaké výhody).

Průšvih

Velký Průšvih nastal začátkem loňského roku, kdy byly řadě lidí po změně zákona přiděleny datové schránky a asi sto tisíc z nich se do nich během prvního půl roku nedokázalo dostat. Buď proto, že nemají vůbec počítač, nebo na něm nemají prohlížeč kompatibilní s DS (a kompatibilní na něj nelze nainstalovat).

Opravdu nevidím důvod, proč by musel mít člověk počítač s operačním systémem a prohlížečem určité značky a verze. Do DS se jistě dá dostat z Apple, z Windows (ale jen relativně nových, z XP, které má ještě spousta lidí, to už snad nejde). U Linuxu to také nejde ze všech reálně dostupných a provozovatelných verzí jeho distribucí (a instalace na novou přijde laika zaplacení nějakého IT odborníka s cenou cca 1000 Kč za každou, i započatou, hodinu práce). A je otázka, zda se na nějakého „stařečka“, velmi dobře použitelného jako „inteligentní psací stroj“, bohatě postačujícího k normálnímu „papírování“ majiteli malé firmy, nějaká novější distribuce s prohlížečem kompatibilním s DS dá vůbec dostat. Jistěže se lze dostat do DS i z Androidu, ale zase ne ze všech verzí (které jinak ještě v pohodě telefonují a SMSkují), nehledě k tomu, že šudlení prstem po virtuální klávesnici je dosti hrůzná záležitost. A znám spoustu lidí, kteří z dobrých důvodů, mimo jiné kvůli šílenému nekomfortu dotykových displejů, „chytrý“ telefon cíleně odmítají.

Protože je těch lidí takové množství (a s DS nejsou spokojeni ani mnozí z těch, kteří je již nuceně používají), nechal se pan T. Okamura slyšet, že pokud bude mít o volbách v příštím roce dostatek hlasů, tak DS buď zcela zruší, nebo jejich používání postaví na dobrovolné bázi. To je logické, pro větší firmu a její majitele a vedení může být DS užitečná, pro řemeslníka, který zaměstnává akorát sama sebe, případně několik málo lidí, je DS jednoznačně bez jakéhokoli přínosu a jen se akcentují její negativní vlastnosti. Dobrovolné používání této vymoženosti tam, kde to má smysl, je jasným přínosem a je v podstatě i prvkem demokracie. Její nucené používání těmi, kterým to přináší jen práci a starosti navíc, je spíše prvkem totality (tedy agendou pirátů, kteří mají digitalizaci v resortu a přitom rovněž dělají vše pro zničení demokracie v tuzemsku).

Pokud mi někdo namítne, že např. dopravní pravidla musejí používat všichni, tak, je mi líto, jeho námitku lze snadno odmítnout s tím, že nepoužívání DS je něco v principu jiného než jízda v protisměru nebo projetí křižovatky na červenou. Nepoužívání DS je spíš ekvivalentem nevlastnění auta a povinnost vlastnit auto snad ještě vyhlášena nebyla (dokonce neexistuje ani zákon, nařizující vlastnění auta všem podnikatelům nebo OSVČ). Nehledě k tomu, že dopravní předpisy historicky vznikaly konsensem účastníků dopravy a až v moderní době jsou do nich totalitně vnucovány nelogičnosti a nesmysly typu exklusívního postavení cyklistů.

Nejnovější pitomost

Nejnovější pitomostí jsou, pochopitelně, eDoklady.

Opravdu nepatřím k lidem, kteří při mávání mobilem místo plastovou kartičkou prožívají pocity podobné vyvrcholení při souloži.

Já proto vidím všechny nevýhody oné aplikace, od toho, že pokud se mi podělá něco na mobilu, budu bez dokladů, pokud nepůjde elektřina, pak to samé.

Navíc se géniům, kteří to zavedli, podařilo propojit tento systém s dalšími, takže po jeho naskočení došlo k havarování e-receptů. Což je, pochopitelně, obrovský problém, protože papírová náhrada je obtížně dostupná (pokud je vůbec ještě přípustná alespoň jako nouzové řešení) a zcela jistě se tento problém týká jak lékařů, kteří tyto doklady vypisují, tak i lékárníků, kteří podle nich mají vydat léky.

A se stejnou mírou jistoty je to celé obrovský průšvih pro pacienty, pobírající chronicky nějaký důležitý lék. Teoreticky by mohla následkem tohoto digitálního zmetku nastat i nějaká úmrtí, byť se budou v praxi a na konkrétních lidech těžko dokazovat. Ještě mě v souvislosti s tím výpadkem napadla jedna možnost: Psychiatrický pacient, kompenzovaný chronickým podáváním léků a jejich výpadek, vedoucí k jeho dekompenzaci. Dejte mu flintu a může to dopadnout jak loni 21. 12. na FF UK.

Exspirace

Na serveru Lupa.cz je publikován seriál pana Jiřího Peterky „Jak na digitální kontinuitu“

Je mi velice líto, jeho popis kontinuity digitálně podepsaných dokumentů a nakládání s nimi, aby neztratily svou plnohodnotnost exspirací podpisu, je pro normálního člověka přehlídkou důvodů, proč nic takového nepoužívat.

Uživatelé DS také „hlasují nohama“ a veškerou digitálně podepsanou korespondenci, která jim přistane do DS a jeví se jako v budoucnu důležitá, si nechávají na Czech Pointech převádět do papírové podoby s poctivým razítkem a podpisem.

Faktem je, že věci, které je nutno dělat s těmi dokumenty, aby se udržela jejich kontinuita, jsou značně odpornou „digitální masturbací“, která se zřejmě dosti velkému počtu občanů protiví a protivit bude.

A zejména nepříjemný je i fakt, že ani tato činnost nemusí stoprocentně zaručovat udržení dokumentu v původní právní síle, protože certifikát digitálního podpisu sice obvykle končí periodicky v předem známé době, ale, bohužel, může se stát (a už se to i párkrát stalo), že certifikát projde bez výstrahy zcela mimo tyto termíny (zejména pokud je nějakým způsobem kompromitován) a pokud se to stane, ztratí okamžitě autenticitu všechny dokumenty na jeho základě podepsané a není možné ji jednoduše obnovit (a rozhodně ne zdarma). Převedení dokumentu do papírové podoby sice také není zdarma, ale je napořád.

Takže se opravdu nelze divit, že lidé raději převádějí došlé dokumenty do papírové podoby a nechají je autentizovat a maximálně nadávají na to, že je to podstatně dražší, než kdyby jim přišel poštou z úřadu papír (nebo si ho tam v úředních hodinách vyzvedli).

Další karamboly

Stav digitalizace poněkud připomíná další karamboly „naší“ civilizace, které jsou nám různými pochybnými skupinami či firmami vnucovány.

Elektromobil od roku, kdy jako první vozidlo překročil na uzavřeném okruhu rychlost 100 km za hodinu, s výjimkou záměny olověných akumulátorů za lithiové, neprodělal žádnou podstatnou změnu. A je otázka, zda je ta záměna přínosem, když lithiový akumulátor, na rozdíl od toho olověného, poměrně snadno a s vysokou pravděpodobností vzplane.

Rozhodně je elektromobil technologicky krokem zpět oproti automobilu se spalovacím motorem. Navíc je méně ekologický, protože, s výjimkou států s vysokým podílem jaderné energie v energetickém mixu, produkuje víc emisí než auto se spalovacím motorem, má výrazně kratší dojezd a pokud se elektřina do něj nedotuje, má elektrická energie, potřebná k nabití baterie na ujetí 100 km, vyšší cenu než ekvivalentní energie ve vysokou daní zatíženém benzínu nebo naftě.

Kompaktní zářivky, které nám vnutili ekologové spolu s EU, mají řadu horších vlastností než žárovky a zatěžují navíc životní prostředí rtutí. Proto také lidé spontánně přecházejí na LED svítidla, která alespoň některé z těchto špatných vlastností nemají, ovšem pořád jsou LED svítidla problematická závislostí na dovozu prvků vzácných zemin z Číny (a tamní silně neekologické těžbě těchto rud).

„Úspornější“, tj. méně výkonné, vysavače ve skutečnosti spotřebují víc elektřiny než ty, které mají „ekologicky“ nahradit, protože stejnou práci udělají za podstatně delší čas. Podobně je to i „úspornými“ rychlovarnými konvicemi, protože ty ztratí při pomalejším ohřevu víc energie než ty zakazované výkonnější, ohřívající vodu rychleji a méně plýtvající s energií.

Ovšem, rozdíl mezi kW a kWh méněcenným lidem z „ekologických“ organizací či EUrokomise prostě vysvětlit nejde; asi větší úspěch bychom měli u některých chovanců z pavilonu primátů v ZOO.

Tedy, abych se vrátil k té digitalizaci:

Řada prvků digitalizace je v podstatě nedodělaná, případně se digitalizátoři vrhli na řešení, které je v principu špatné (to je v podstatě celá koncepce digitálního podpisu a jeho ekvivalentů, např. „časová razítka“) a vyžadovala by celou tu problematiku převést na zcela jiný princip.

Pokud bude digitalizace ve své současné podobě, kdy prakticky nic nepřináší a jen lidem škodí, minimálně přiděláváním nesmyslné práce, násilím prosazována, jak se to i děje (někdy i s odkazováním „musíme, protože EU“), pak nutně povede k odporu společnosti, projevovaném mj. růstem podpory „antisystémových“ stran.

Příčiny

Příčinou je údajně polosocialistická podoba našeho státu (vina leží zčásti na některých našich politických stranách, zčásti na silně socialistické EU). V jejím rámci se provádějí tzv. „výběrová řízení“. V těchto výběrových řízeních mají hlavní slovo absolventi střední nebo vysoké „úřednické“, přesvědčení o své vzdělanostní dokonalosti (podobně jako třeba absolventi řady oborů na filosofických fakultách), avšak nerozumějící podstatě toho, o čem rozhodují (stále více se blíží ideálu „univerzálního ředitele“ za komunistů, kterého bylo možné dosadit kamkoli, od továrny na cukrátka po jadernou elektrárnu, a on tam, ve jménu Strany, řediteloval, ve kterémkoli z přidělených podniků přibližně stejně úspěšně). Výsledkem je, že v těch „výběrových řízeních“ prakticky vždy zvítězí nejlacinější projekt, tedy v případě digitalizace firma s nejméně kvalitními a kvalifikovanými zaměstnanci, zpravidla též bez nějakého vnitřního systému kontroly kvality odevzdané práce.

Proto vše, co z tohoto systému vzejde, nutně musí být šlendrián.

Alespoň tak mi to vysvětloval jeden pán, který má částečný akademický úvazek a v dalším úvazku pracuje v IT. A nemám důvod mu nevěřit.

Ještě jeden, dosti podstatný, zádrhel

V čele EU stojí producenti nesmyslů typu „dekarbonizace“ energetiky. Znamenalo by to, že po podstatnou dobu by na území EU a jejích jednotlivých členských států nebyla dostupná elektřina, tedy, pomineme-li tření ebonitové tyče liščím ocasem a podobné technologie, které nám v oblasti IT mnoho nepomohou. Jakmile začne být přerušována dodávka elektřiny periodickým vypínáním (jak o tom básní někteří ekologové a odborníci na energetiku konstatují, že ekoblbnutí v energetice právě k tomu směřuje, a snad už koncem tohoto roku budeme zažívat cílené vypínání částí rozvodné sítě z důvodu nedostatku elektřiny, jaké pamatuji ještě ze začátku 60. let), přestane celá digitální agenda fungovat, protože buď její poskytovatelé, nebo koncoví uživatelé a nebo klíčové prvky internetu mezi nimi se ocitnou bez proudu a tudíž i bez funkce.

Protože navíc naše vláda dělá vše proto, aby nouzi o elektřinu co nejvíce akcentovala, v podstatě pracuje na vzniku prostředí, v jehož rámci digitalizace prostě nebude fungovat. I kdyby se všichni piráti postavili na hlavu a zpívali přitom o truhle s mrtvolou.

Důsledky

Digitalizace, jak jsem už uvedl výše, má poměrně vysoký potenciál vyvolat u občanů hněv a odpor. Ten, pochopitelně, stát vyvolává i řadou dalších nesmyslů, či rovnou škodlivých opatření, které prosazuje. S těmi se digitalizace může sčítat či dokonce potencovat.

Výsledkem je nárůst procenta nespokojených občanů, ochotných volit kohokoli „mimo systém“, protože právě současný systém (právem) obviňují z toho, že stát provádí spoustu nesmyslných a občanům škodících aktivit.

Pochopitelně, nutně to musí vést k nárůstu preferencí antisystémových nebo alespoň systém rozsáhle kritizujících politických stran. Reakce pana Okamury je jistě jen špička ledovce. Navíc ho nelze považovat za něco antisystémového, když se jen bije za naplnění ústavy, v níž referendum máme zakotveno a jen v důsledku aktivit bolševických a fašistických intrikánů nemáme k tomuto bodu ústavy prováděcí zákon.

Už dříve jsem varoval, že někteří naši političtí nicmochři a nýmandi mohou stát dovést do situace, kdy oni sami budou říkat „zlatej Okamura“, ale to je v principu problém jejich, ne nás, demokratů.

Z digitalizace státu se tedy povedlo jejím realizátorům, patrně i proto, že ji dostali do rukou antidemokratičtí a antiobčanští piráti, udělat cosi, co významné části společnosti vadí a staví proti vládě i část těch lidí, kteří její strany před cca dvěma roky volili. A má potenciál negativní postoje občanů ještě zvyšovat. Jako volič jedné z opozičních stran říkám: „Jen tak dál, soudruzi! Jen houšť a větší kapky!“.