13.12.2023
Kategorie: Ze světa

The  Telegraph: Putinovo Rusko se blíží ke zničujícímu vítězství. Základy Evropy se chvějí

Sdílejte článek:

PETR VLK

Fakt se  dějí  věci!  Už  dávno  nepíši o lámání  ledu ohledně  popisu  událostí na Ukrajině. To, co  bylo ještě  včera tabu pro světový  mainstream a je pořád  mimo obzor  vítězících  redakcí  toho českého,  se  stává v podstatě  denní  rutinou  ve  velkých  titulech  kolektivního Západu.  Už se to nemusí hledat,  už to na mne vyskakuje v podstatě  samo.

Viz  britský  elitní The  Telegraph a jeho

Putin’s Russia is closing in on a devastating victory. Europe’s foundations are trembling

Putinovo Rusko se blíží ke zničujícímu vítězství. Základy Evropy se chvějí

Kyjevská protiofenzíva skončila neúspěchem. To by mohl být Suezská kauza NATO

Musíme mluvit o Ukrajině. Zatímco se pozornost světa soustředila na válku mezi Izraelem a Hamásem, bohatou černou půdou otřásaly chmurné otřesy. Ukrajinská protiofenzíva selhala – nebo řečenoslovy Volodymyra Zelenského „nedosáhla požadovaných výsledků“.

Zatímco vyčerpaní Ukrajinci ustupují od ruských opevnění  a minových polí, iniciativu přebírají útočníci. Rusko postupuje přes pozůstatky toho, co bývalo Marinka, město v Doněcku, možná většího psychologického než strategického významu. Rakety opět dopadají na Kyjev. První dáma Ukrajiny, Olena Zelenska, přišla do BBC varovat, že její země je ve „smrtelném nebezpečí“ .

Nyní je řada na Ukrajincích, aby zakopali a pokusili se udržet to, co mají. Stejně jako v roce 1914 vede podél fronty opevněná linie od delty Dněpru k ruským hranicím. A stejně jako tehdy vojenská technika zvýhodňuje obránce, takže nepatrné územní zisky se kupují za hroznou cenu.

První světová válka nakonec částečně skončila, protože Spojenci měli větší lidské rezervy. Brutálně se jim podařilo, zvláště poté, co se Amerika na začátku roku 1918 plně zmobilizovala, vrhnout do předních linií více mužů než Centrální mocnosti.

Demografickou výhodu má tentokrát Rusko, jehož počet obyvatel je třičtvrtěkrát větší než počet obyvatel Ukrajiny. Rusko přešlo třetinu své předválečné civilní výroby na zbraně a střelivo a nyní může mít náskok, pokud jde o bezpilotní letouny – ten moderní ekvivalent ostnatého drátu a kulometů, který dal bránící se straně takovou smrtící výhodu v flanderské bahno.

Dlouhodobé náklady ruského lidu na tento přechod k válečné ekonomice jsou strašlivé. Vladimir Putin odsoudil své dlouho trpící muže k letům bídy a hladu. Ale prozatím se to povedlo. Rusko překonalo zimu bez ukrajinského průlomu.

Všichni jsme náchylní k zaujatosti zpětného pohledu a nepochybně budou články o tom, jak bylo vždy těžké porazit zakopané obránce. Ale tato patová situace nebyla ani zdaleka předvídatelná, když byla v červnu zahájena protiofenzíva.

Byl jsem jedním z těch, kteří očekávali, že Ukrajina prorazí do Azovského moře, což je krok, který by mohl válku ukončit. Během roku 2022 Ukrajina prokázala, že Rusko není schopné zásobovat Krym přes Kerčský průliv. Prolomení pozemního mostu by zanechalo ruskou posádku na poloostrově odříznutou. Ukrajina mohla vypnout elektřinu a potraviny a otevřel by se prostor pro vyjednávání.

Proč jsem to špatně pochopil? Mluvil jsem nejen s Ukrajinci, ale s britskými vojenskými pozorovateli s přímou znalostí bojiště. Sledovali mimořádné ukrajinské zisky v Charkově a Chersonu v roce 2022 – zisky, které povzbudily Západ k tomu, aby nabídl takové druhy materiálu, které předtím bránil  v  odeslání, aby se nedostal do rukou nepřítele.

Ukrajina nyní disponovala raketami dlouhého doletu, soupravami na odstraňování min a moderními tanky. Vzpoura Prigožinů zároveň ukázala, jak měkké je Rusko za tvrdou skořápkou svých předních linií.

Ale útočníci se poučili ze svých dřívějších chyb. Zatímco Ukrajina loni na jaře spěchala s výcvikem svých mužů v ovládání jejich nových zbraní, Rusko míli za mílí nasévalo nášlapné miny, budovalo opevnění, kopalo zákopy a shromažďovalo bezpilotní letouny .

Putinovi stačí vydržet dalších 12 měsíců. I kdyby Donald Trump nebyl zvolen – bývalý prezident se netají svým obdivem k ruskému tyranovi, když jednou zašel tak daleko, že před americkými bezpečnostními službami prohlásil, že Putinovi důvěřuje – republikánští kongresmani se obrátili proti válce. Minulý týden zablokovali prezidentu Bidenovi balíček pomoci Ukrajině ve výši 88 miliard liber.

Jejich starost je údajně finanční, ale větším motivem může být jejich stranická nechuť k Bidenovi, stejný hanebný impuls, který vedl dřívější generaci republikánských kongresmanů k tomu, aby se postavila proti válce Harryho Trumana v Koreji. Pro křídlo MAGA také přetrvává nelibost k roli, kterou Ukrajina sehrála v dramatu o Trumpově impeachmentu.

Jaro v Putinově kroku jste vám nemohlo ujít. Dlouho byl příliš vystrašený na to, aby zabloudil za hranice Ruska. Zcela kromě mezinárodního zatykače měl opodstatněný strach z atentátu. Jeho jedinými zahraničními podniky byly bývalé sovětské státy a dvě spřátelené diktatury: Írán a Čína.

Tento týden však navštívil dvě neutrální diktatury – SAE a Saúdskou Arábii. Záběry nade vší pochybnost ukazují, že to byl despota osobně, nikoli dvojník. Co mu dodalo sebevědomí cestovat do míst, která mají bezpečnostní spojení se Západem? Je možné, že bylo dosaženo nějaké předběžné dohody? Mohli být Saúdové požádáni, aby ho diskrétně a popíratelně nasměrovali k  možné předehře k mírovým rozhovorům?

Pokud ano, riskujeme pro západní demokracie katastrofu na úrovni ztráty Suezu. Jakákoli dohoda, která odměňuje ruskou agresi, bude signálem zbytku světa, že NATO s veškerým svým kolektivním bohatstvím a zbraněmi nemohlo uspět v dosažení minimálního cíle záchrany země, který stanovili jeho dva nejmocnější členové, USA a Spojené království  a  to včetně opatření, podniknutých  k jeho dosažení..

Důvodem pro intervenci na Ukrajině není to, že jde o liberální demokracii. Jistě, je mnohem liberálnější než Rusko, ale zdaleka nedosahuje našich standardů. Rusofilní strany byly zakázány a existuje obava, že by se zásah mohl rozšířit i na prozápadní opoziční politiky. Tento týden jsem byl na setkání globálních středopravicových stran, na kterém měl vystoupit Petro Porošenko, bývalý prezident. Na poslední chvíli mu a dvěma jeho poslancům zakázali opustit Ukrajinu – a přestože Porošenko vlastenecky odmítl dělat povyk, nechalo mě to, ne poprvé, přemýšlet, proč Zelenskij odmítá vtáhnout další strany do válečné koalice.

Polsko bylo v roce 1939 řízeno autoritářskou vládou. To nic neměnilo na skutečnosti, že bylo napadeno bez provokace poté, co jsme zaručili jeho nezávislost – stejně jako jsme zaručili nezávislost Ukrajiny v roce 1994, kdy se vzdala svého jaderného arzenálu.

I když tentokrát nejsme sami ve válce, jsme tak zaujatí ukrajinskou věcí, že ruské vítězství – a pohlcení dobytého území je ruským vítězstvím, představte si to, jak chcete – by znamenalo katastrofální ztrátu prestiže pro Západ a myšlenky s tím spojené: osobní svoboda, demokracie a lidská práva.

Konflikty se rozšíří, když si režimy, které se nikdy nestaraly o liberální hodnoty, uvědomí, že na rohu už není policista. Pobuřující nároky Venezuely proti Commonwealth Guayaně jsou jen začátkem tohoto procesu.

„Západ nezískal svět nadřazeností svých myšlenek, hodnot nebo náboženství… ale spíše svou nadřazeností v uplatňování organizovaného násilí ,“ napsal Samuel Huntington. „Zápaďané na tuto skutečnost často zapomínají; Nezápadní lidé to nikdy neudělají.“

Ale to ještě není konec. Ukrajina vyhnala Rusko ze západní části Černého moře, které je opět otevřené pro mezinárodní lodní dopravu. Měli bychom se mít na pozoru před tendencí, kterou George Orwell pozoroval během druhé světové války, kdy intelektuálové přehnaně interpretují každý nový vojenský vývoj – tento trend, jak se domníval, běžní lidé nesdíleli. Stejně jako bezprostředně po ruské invazi zavládl nadměrný pesimismus a po znovudobytí Chersonu nadměrná euforie, neměli bychom z tohoto neúspěchu příliš vyvozovat.

Stále je možné si představit mírovou dohodu, která otevřeně neodměňuje agresi. Možná by východní oblasti mohly získat autonomii pod volnou ukrajinskou suverenitou; možná by se na demilitarizovaném Krymu mohlo konat referendum pod mezinárodním dohledem.

Ale pokud Rusko skončí anektováním půdy silou, není to jen Západ, kdo prohraje; je to celý mezinárodní řád po roce 1945.

Svět je stále chladnější. Noci se vtahují.

*****

To je  článek! Na jedné straně otevřeně  přiznává,  že  král je nahý. Už  žádné propagandistické triky a hry! Přiznání  reality!

Daniel Hannan je autor a publicista. Bývalý poslanec Evropského parlamentu a poradce The Board Of Trade, píše pro ConservativeHome a The Washington Examiner.

Takže  žádná nula. A  troufl  si  říci,  že  je  to na Ukrajině  na levačku. Na bojišti. I v zákulisí….

Potud  dobře.

Ale na  druhé straně  – sám konstatuje, že  před ofenzivou  věřil v úspěch té zázračné protiofenzivy! Když  jako  ty  zázračné  západní  wunderwaffen, co jsou přece o tolik  lepší a dokonalejší než  to,  čím může  kdy  disponovat  ten  klasický věčně ožralý, nedisciplinovaný  a hloupý mužik  ze zemljanek v  asijské stepi někde  za Uralem. Kterého  západní člověk a všichni  jimž tenhle polobůh a  nadlid položí svou  ruku na jejich hlavinku o tolik převyšuje! Když navíc  Ukrajinců  bylo  hned  na začátku 4x méně  než  opilých mužiků. A  od  té doby  se na  tom nic  nezměnilo. Ve  prospěch  těch, co je hladí po  hlavince  západní nadčlověk.  Ale  nyní  Hannan  počty  bere  na vědomí.

Navíc, když  statečný ukrajinský  heroj loni s tím  mužikem tak úžasně  zametl a vyhnal jej od Kyjeva,  od  Charkova  a  pravého břehu Dněpru!  To přece  byl  pro všelijaké Hannany  jasný  silný  signál, jak  říká  jistý klasik,  že  protiofenziva  nemůže  neuspět.

Mno, vím, že nemohu  požadovat, aby  si sloupkař  The  Telegraph  chodil pro informace na nějakou  českou  Kosu, ale  co by  v každém případě  měl požadovat  šéfredaktor a zejména  editor  tohoto ctihodného a tradičního britského listu  je triviální očekávání,  že  když  někdo píše  k nějaké věci zásadní článek, pak  by neměl  vydávat  svoje  dojmy  za  fakta. Opakovaně  píši a na tvrdých zdrojích dokládám, že

-od Kyjeva se  Rusko stáhlo jako  bonus  před podepsáním  už dohodnuté smlouvy  z Istanbulu. Než  přijel kazišuk, omlouvám se  kazimír, jinak lhář a podvodník  Boris  Jonhson a  Zelenskému důrazně připomenul,  že  Západ není připraven na  mír!  Kosa  toto  v poslední době  nevyvratitelně opakovaně  zdokumentovala. Takže  tady  se  žádné ukrajinské vítězství nekonalo, jen  další ukrajinský trik  rozsahu  dohod z Minsku.

-ohledně  stažení ruských jednotek  z pravého  břehu Dněpru,  ani tohle  v  žádném případě nepředstavovalo ukrajinské  vítězství. Jednal se  o  promyšlený a racionální  Surovikinův  manévr, kdy  nebyl v pozici,  že  své jednotky  nutně  musí evakuovat,  aby  unikl porážce, ale  udělal  to vědomě. Jednak kvůli problémům se zásobováním po  opakovaném ničení  Antonovského mostu a  cesty přes  hráz Kachovky a jednak proto, že věděl, že  v roce  2023 přijde ta  slavná  ukrajinská protiofenziva  a on, že  bude potřebovat  jednotky  v tuhé obraně. Protože, a to má Hannan  správně, je  nutné ubránit  pozemní most na Krym. Takže  organizovaný odchod  z Chersonu. Kdo  četl  v  té době  ukrajinské  zdroje, tak jako já,  tak si pamatuje, že  Ukrajinci celé tři  dny  váhali do Chersonu vůbec  vstoupit, protože  se  báli ruské léčky. Opět  – žádné  ukrajinské vítězství. Ne  naivní ruský  dárek s dobrovolným ústupem  jako u Kyjeva, ale  v žádném případě  žádný lesk  vítězících ukrajinských  zbraní nad  ruskými pololidmi.

-jediné opravdové  vítězství  si  Kyjev  mohl, s dost  velkou  dávkou drzosti nárokovat  v  Charkovské oblasti.  Tady  před  rokem jasně přejel  Rusy,  když  těm jejich tradiční šlendrián zatemnil  mozek a nedokázali  identifikovat  soustředění  ukrajinských jednotek, které  ty  ruské převyšovaly  v poměru  10:1 a navíc šlo  o  druhořadé  útvary  s velmi problematickou bojovou hodnotou. V takovéhle konstelaci zaznamenala  Ukrajina  docela  velké územní zisky.  A přesně  na  tomto základě  postavil Zelenský, Zalužný a jejich  američtí a britští protektoři tu zázračnou protiofenzivu. Zase Rusa nachytají ležícího, ožralého a spícího. Leč nenachytali! Překvapení!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Takže  dnes , kdy došlo k vystřízlivění  je problém. A konečně, po půl roce, nebo ještě  déle  už  je  alespoň veřejně pojmenováván! A je  uvažováno  nad  možnými  důsledky… Teď. Ne před rokem, rokem a půl!  Až teď. Kdy existuje možnost  že se nám to všechno sesype na hlavu. Netvrdím, že  to tak musí  za každou cenu dopadnout, ale  když  i takový Hannan  varuje, že  jde o dost pravděpodobnou variantu, tak je  třeba  to vzít  vážně.

Odbočím – v tom jeho článku mne vysloveně pobavila tahle pasáž:

Dlouhodobé náklady ruského lidu na tento přechod k válečné ekonomice jsou strašlivé. Vladimir Putin odsoudil své dlouho trpící muže k letům bídy a hladu. Ale prozatím se to povedlo. Rusko překonalo zimu bez ukrajinského průlomu.

To mi přijde vysloveně  srandovní!!! Čtou v redakci The Telegraph  ekonomické zpravodajství  Bloombergu, Financial Times a WallStreet Journal a juknou se  sem tam na  weby Svtěové  banky  nebo MMF??? Aspoň  tak  často jako v jednočlenné redakci Kosy?

Kdyby alespoň  tak  zřídka  jako já,  pak by jistě  získali o ruské ekonomice alespoň  stejné  informace  jako Kosa. Včetně  ekonomických  dat  Ruska všech zemí kolektivního Západu za  rok 2023. Asi by pan Hannan  nevěřil vlastním očím!  Rusko  platí  za  válku obrovskou daň a  jistě  dlouho platit  bude. Zejména, pokud  válka skončí jeho úspěchem. Pak se  sankce  změní  na trvalý stav. Jenže ono jde  o   to, zda  se  Rusku jeho potravinové a surovinové  vývozy podaří  dostatečně přesměrovat na trhy  globálního Jihu. Když  ano,  tak  sankce a  co jako?  A nic!  Skoro nic. Bez západní módy, voňavek, aut a v podstatné  části i technologie  se dát  žít. Půjde  i  u nás  bez ruských energií, kovů a kdo ví  čeho dalšího, co potřebuje  náš průmysl?  To zjistíme. Včetně  cen, co za  ty náhrady  budeme platit a  s tím spojených důsledků.

Ale nejvíce mne  dostala  závěrečná pasáž:

stále je možné si představit mírovou dohodu, která otevřeně neodměňuje agresi. Možná by východní oblasti mohly získat autonomii pod volnou ukrajinskou suverenitou; možná by se na demilitarizovaném Krymu mohlo konat referendum pod mezinárodním dohledem.

Takže  game charger!!

Hannan  vlastně  doporučuje, aby  Západ  akceptoval  realitu na bojišti a  rychle zkusil vyjednat dohodu,  která  by  mu  umožnila předstírat,  že Putler  vlastně nic nezískal. Donbas  jako že by se  vrátil do celku ukrajinského státu, ostatní  dobyté  části Ukrajiny  také. Bez debat. A ten zpropadený  Krym? No tak tam by proběhlo mezinárodně kontrolované referendum, když  už to musí  bejt, no!!!

Ví vůbec  ten člověk, co obsahovaly  obě  Minské dohody? Přesně  to, po čem nyní volá – návrat  Donbasu pod  ukrajinskou suverenitu, ale  se  zvláštním statusem a právy. Co, že  byly  pro Kyjev a kolektivní  Západ  Minské dohody ?  Méně než toaletní papír, jak víme  od  Merkelové a Hollanda.

Takže  tohle už  se NIKDY nebude opakovat! Ne  bez porážky  a bezpodmínečné kapitulace  Ruska! Tohle  už dokonce otevřeně komunikuje  i Arestevič s  Arhamiou! Tohle  bylo možné v  dubnu  2022 v Istanbulu.  Ale nikoli  nyní. Jen v redakci The  Telegraph  ještě  nechápou.

Nezajímá je, že  mezi tím, Rusko oficiálně přijalo zákony, že Luhanská, Donecká, Záporožská a Chersonská  oblast  je považováno za nedílnou součást území  Ruské federace. A  tohle  se nezmění, ne bez ruské porážky. Jak ji vynutit?

A zejména, že Krym nikdy  nebyl a z ruského hlediska  nebude k jednání  nebo  referendu. Můžeme  si o ruské pozici myslet co chceme, ale  je třeba respektovat  realitu. Zejména tehdy, jde  li proti nám.

Ano, prohra na Ukrajině  představuje naprostou katastrofu pro Západ. Tohle  vidí Hannan  zcela  správně. I před  tím jsem varoval hned na začátku  války, když  jste  četli, že  nechápu, proč  Západ  vrhl  všechen  svůj goodwill, sílu, kapitál a pověst  na  váhu  ukrajinské  války. Že  to může  přinést přesně  tyhle důsledky. Řeč je  o  Suezské lekci  pro dnešní NATO. Míněno je znárodnění  kanálu Egyptem v roce 1956.  Kdy  Británie, Francie a Izrael  na  Egypt, kvůli  tomuto aktu  zaútočily. A nakonec nedokázaly  odolat mezinárodnímu tlaku a musely se  s ostudou stáhnout. A  tím v podstatě  nastartovaly  rozpad  své koloniální říše.

Ten příměr  vůbec není marný. Ale osobně  se  domnívám, že rozsah škod  a ztrát pro Západ  by byl  daleko větší. On je  nepřehlédnutelný  už  dnes. Kdy po  nějaké mezinárodní izolaci  Ruska není ani vidu ani slechu.Globální  Jih, většina  světa prostě  na  západní embarga a  sankce  neslyší.

Ale  mír  designovaný Moskvou představuje pro NÁS  na  Západě katastrofu!  Tak  o tom žádná!  A tak snadno  šlo téhle  válce předejít  nebo jí zastavit. Jen přemýšlet včas a  trochu chtít!

Mimochodem, ukrajinská  válka  a možná  tragedie  nese jméno Boris Johnson!  Zaznamenali  jste také informace,  že  tenhle  kramář, podvodník a lhář  má být podle  značné  části  britských  konzervativců recyklován a  znovu dosazen na jejich špici?  Aby  odvrátil  hrozící  volební porážku???

Nevěřím vlastním očím.  To je jako u nás  postavit Nečase  do čela  ODS!  Jestli se to stane, pak kolektivní Západ  je doopravdy beznadějně  ztracený!

To si jako  myslí , že  sním bude někdo, kromě  Zelenského a  západních papalášů  jednat?

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 3,33 out of 5)
Loading...
67 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)