Tažení proti hernám: Demokratická stavba nové totality?

Život, svoboda a majetek člověka není nic o čem by se mělo hlasovat, co by mělo podléhat demokratickému rozhodování.

Zakazováním si lidi sami sobě staví novou totalitní klec. Čistě demokraticky. Ale v rozporu s myšlenkou liberální demokracie. Liberální demokracie totiž uznává přirozená práva člověka: právo na život, svobodu a majetek.

Svoboda neznamená možnost dělat pouze to, co se všem líbí. Svoboda znamená možnost nakládat se svým tělem, životem a majetkem jinak, než jak by se někomu mohlo líbit. Svobodu musíme bránit i pro věci, které se nám nelíbí. Svobodu musíme bránit především pro věci, které se nám nelíbí. Svobodu pro věci, které se líbí, není třeba bránit, protože na ni nikdo neútočí.

Proč bránit svobodu dělat věci, které se nám nelíbí? Pokud nebudeme bránit svobodu dělat věci, které se nám nelíbí, třeba provozování herních automatů, nebo kuřáckých hospod, kde pro kouř není na dva metry vidět, nebo možnost si jít v neděli do obchodního centra nakoupit čerstvé pečivo namísto vycházky do přírody, potom nebudeme mít žádnou svobodu.

Regulace provozoven čehokoli vytváří korupční prostředí. (Námitka ve věci hygieny je vysvětlena například ve studii Liberálního institutu: Kouření v restauracích, práva nekuřáků a legitimita státních zásahů.)

Je dobré si také připomenout, že svobodu lze ztrácet tak snadno, a tak obtížně ji lze znovu získávat.

Některé diktátory velmi pobuřuje, že si někdo na svém majetku dovolí provozovat kuřáckou restauraci, herní automaty, nebo že má provozovnu otevřenou i v neděli a ve svátek, nebo že si na své nemovitosti v centru města vyvěsí plošnou reklamu. To je ale naprosto v pořádku. Je to zcela v souladu s přirozenými právy, v souladu se svobodou člověka. Nikomu se neděje žádné násilí, lidé spolu dobrovolně mírumilovně spolupracují a jednají, obchodují. Svoboda je hodnota, která je neustále v ohrožení.

Co přinášejí herny dobrého? To posouzení nechme na lidech. Nerozhodujme za ně o tom, co pro ně je nebo není dobré, třebaže na to můžeme mít nějaký názor. Diktátor nekuřák abstinent by si mohl položit otázku, co dobrého přináší lidem cigarety a alkohol.

Aktivista toužící konat dobro by místo plošných zákazů mohl zkusit před hernou kontaktovat hráče a nabídnout jim pomoc s odvykáním hráčské závislosti. To by mohla být sympatická iniciativa. Ne každý hráč je ale chorobný hráč. Tak jako ne každý návštěvník hospody je alkoholik.

Pokud někteří hráči jsou závislí na hraní, není to důvod pro zákaz hracích automatů. Pokud někteří konzumenti alkoholu jsou závislí na alkoholu, není to důvod pro zákaz alkoholu.

Pokud někteří chorobní hráči získávají peníze kriminální činností, není to důvod pro zákaz herních automatů. Pokud někteří alkoholici získávají peníze na alkohol kriminální činností, není to důvod pro zákaz alkoholu. Pokud někteří závislí na drogách získávají peníze kriminální činností, není to důvod pro zákaz drog. Důsledek zákazu drog je zvýšena kriminalita (prohibice zvýšila cenu). Pokud někdo páchá kriminální činnost, má být potrestán.

Pokud někteří provozovatelé heren postavili své herny díky penězům získaným kriminální činností, není to důvod pro zakazování heren. Pokud někteří provozovatelé restaurací postavili své restaurace díky penězům získaným kriminální činností, není to důvod pro zakazování restaurací.

Pokud někteří příjemci státní sociální pomoci hážou peníze do automatů nebo je propíjejí v hospodě, není to důvod pro zákaz hracích automatů a hospod. Je to k zamyšlení nad sociálním systémem a jeho parametry. A je to k zamyšlení nad nezaměstnaností a tím, co ji způsobuje a tím, co by ji mohlo snížit. Pokud jsou někteří ze zákazníků v hernách na sociálních dávkách, nehledejte chybu v hernách, protože v nich příčina problému není. Vždycky budou existovat lidé, se kterými bude mít okolí problém. Dnes tito lidé prohrávají své peníze nebo třeba i peníze ze sociálních dávek na hracích automatech. Zákazem hracích automatů tito lidé a jejich způsob myšlení a chování nezmizí.

Poukazování na “přebujelost” nějakého druhu podnikání ukazuje na domýšlivost regulovčíka. On se cítí být povolán k tomu určovat, čeho má být na trhu kolik a za co mají nebo nemají lidé utrácet své peníze. Je to nevíra v trh, v tržní řešení. Co je to trh? Je to mnoho jednotlivců, kteří spolu uzavírají dobrovolné obchodní dohody. Trh nemůže selhat, protože k dohodě buď dojde, nebo nedojde, ale nemůže selhat. Je to nevíra v jednání člověka, v jeho schopnost rozhodování. Regulovčík považuje ostatní lidi za nesvéprávné a proto o ně chce takto pečovat. Je to nepochopení fungování trhu, je to nepochopení snaživého regulátora, že trh se samoreguluje. K omezení počtu heren a herních automatů není potřeba zákazů a regulací. Pravděpodobně k tomu dojde po zvýšení životní úrovně lidí a snížení nezaměstnanosti. Jen je potřeba skončit se špatnou hospodářskou, daňovou, sociální politikou. Vysoký počet herních automatů nezpůsobuje nezaměstnanost. Vysoký počet herních automatů je důsledek vysoké nezaměstnanosti.

S životem a svobodou je spojené riziko. Riziko nelze nikdy zcela odstranit. Pokud budou existovat herny, bude existovat riziko herní závislosti. Když nebudou existovat herny, riziko herní závislosti nezmizí, chorobní hráči budou hrát třeba kostky. Zakážete koňské dostihy a sázkaři budou sázet na dostihy potkanů. Zakážete sázky na box a sázkaři budou sázet na kohoutí zápasy. Pokud bude existovat alkohol, bude existovat riziko alkoholismu. Pokud bude existovat sport, bude existovat riziko sportovních úrazů. Zákazem cukráren a sladkých nápojů nezmizí riziko tloustnutí. Dobrotivý diktátor snažící se chránit lidi by nejraději odstranil jakékoli riziko a poskytl lidem dokonalé bezpečí. Svoboda má pro diktátora nižší prioritu než jiné hodnoty, proto svoboda musí ustoupit jiným hodnotám, třeba bezpečí, nezakouřeným hospodám, procházce po ulici bez oslovení od pouličních prodejců a podobně (zakazuje se pouliční prodej). Povaha člověka je však taková, že svoboda je pro něj přirozená. Čím víc bude regulátor lidi omezovat a snažit se je řídit, s tím větším odporem se bude setkávat.

Podle zakazovačů hracích automatů je úkolem státu a měst zajistit blaho občanů. Tady se neshodneme. Úkolem státu není zajistit blaho (protože stát, regulovčík, nebo diktátor by musel to blaho definovat – ne každému ale padne na míru; a jak je vidět, zakazovači mají jasno, jak má to blaho vypadat). Úkolem státu je zajistit svobodu, protože každý člověk je jiný, má jiné představy o svém životě, o dosahování vlastních cílů, vlastního štěstí. Aby si člověk mohl vybrat svou cestu k dosažení svého vlastního cíle, svého vlastního blaha, k tomu potřebuje svobodu rozhodování. Neshodneme se tedy na pojetí státu a proto se nemůžeme shodnout na zakazování hracích automatů.

Zpochybňuji tvrzení, že hrací automaty mohou za osobní bankroty lidí. Za osobní bankrot si mohou ti lidé sami, kterých se to týká. Stejně tak jako za alkoholismus může jednotlivec a jeho jednání. Za alkoholismus není odpovědná láhev alkoholu. A lžičky nejsou odpovědné za tloustnutí. Zakazovači heren jsou zároveň zakazovači drog. Ukazuje se, že drogová prohibice způsobuje větší problémy, než jaké měla řešit. S hracími automaty by to bylo podobné. Proč? Protože princip je stále stejný. Zákazová politika obvykle nefunguje, problémy neodstraňuje, ale hromadí.

Právo na život, svobodu a majetek neplatí jen pro někoho. Platí pro všechny. Se svobodou je neoddělitelně spjatá i odpovědnost. Aby člověk mohl být odpovědný, musí mít možnost se rozhodnout být odpovědný, tedy musí mít svobodu. Svoboda je absence násilí. Asi je potřeba toto neustále opakovat, když se neustále opakují námitky, že “ale přece svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého”. Svoboda není cochcárna. Nemůže si člověk dělat co chce. Třeba na ulici zabíjet lidi na potkání. Právě proto, že by tím bylo porušeno něčí právo na život, právo na majetek, právo na vlastnictví sebe sama.

Žít a nechat žít. To by mělo platit i pro lidi, kteří nakládají se svým životem jinak, než jak by se nám mohlo líbit. Ostatní lidé nejsou náš majetek.

[ad#velkadolni]

ZDROJ: Jindřich Pilc