14.5.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Svoboda a zodpovědnost

Sdílejte článek:

DUŠAN MAKOVSKÝ – JAN HODIC 14|05|2014

Představme si jedince v divočině, který má k dispozici pouze svůj mozek a své ruce. Dotyčný má svobodu se rozhodnout co bude dělat, jaký způsob lovu zvolí a co bude jíst. Má zodpovědnost jen sám za sebe. Zvolí – li špatný způsob lovu, zahyne. Sní – li otrávenou bobuli, zahyne. Společnost je vlastně sdílení svobody a zodpovědnosti jedinců. Člověk zjistil, že pokud se sdruží a přerozdělí si práci, je schopen získat pro sebe lepších podmínek k životu a zároveň větší míry svobody tím, že bude své poznatky sdílet a tím pádem zvýší své schopnosti aplikací vědomostí.

 

[ad#hornisiroka]

 

Svoboda a zodpovědnost musí být vyváženy, jinak není daná společnost schopna dlouhodobě přežít. Zodpovědnost nese s sebou zároveň touhu po seberealizaci a snahu mít co největší svobodu v jejím realizování. Svoboda zároveň s sebou nese určité náklady, které její zrealizování umožní. Svoboda jezdit autem s sebou nese náklady v podobě benzínu a kupní ceny auta, potažmo další. Svoboda se flákat nese s sebou riziko následujících neúspěchů v podobě buďto konce nebo o dost větší dřiny později. Zodpovědnost přebírá každý zároveň se svobodou.

 

Civilizace, schopná ovlivňovat koloběh přírody přebírá nad ním zodpovědnost tím větší, čím více je toho schopna. Historická zkušenost radí že dělba zodpovědnosti a svobody je lepší tak, že nastavíme raději menší mantinely a necháme společnost zvládnout jemné nuance. Týká se to zejména ekonomiky, kde společnost potřebuje více než jinde stav, kdy každý, kdo je schopen nést standartní míru zodpovědnosti má stejnou míru svobody. Potom je špatně pokud někdo nemá zodpovědnost za to aby jedl, ba vůbec za to, aby přežil. Společnost, která přežít má se buďto takovým jedincem nemá vůbec zabývat, nebo dotyčného této zodpovědnosti naučit. Má-li někdo dostat dávky, peníze které nevydělal, musí buďto jasně ukázat že plní svůj účel (přídavky na děti vs. školní docházka) nebo má být jasně namotivován k tomu, aby svůj dluh společnosti v budoucnu splatil.

 

Demokracie je nejlepším systémem na naplnění oné nutné rovnováhy. Každý má možnost převzít na sebe zodpovědnost za společné věci, tím získat svobodu zrealizovat své ideje a naplnit svou roli ve společnosti. Abych se vrátil zpět k oněm mantinelům: je potřeba pochopit, že jedinec si má poradit ve většině věcí sám a až teprve ve stavu nutnosti žádat společnost o pomoc. Jedná se i o oblast práva, kdy snaha sešněrovat život bezezbytku vede jenom ke ztrátě motivace jedinců ve společnosti být. Slovy šachisty: společnost stojí a padá s tím, že každý ví, jaké tahy mají figury coby svou vlastnost. Mezi možnými tahy je ale svoboda každého si vybrat. Zodpovědnost je třeba i zachovávat, společnost má právo kontrolovat lidi, kterým předala zodpovědnost a svobodu nakládat se svými záležitostmi a statky. Tato kontrola ovšem musí být fundovaná. Na jednu stranu je špatně tvrdit že jedinec se má o politiku starat jednou za čtyři roky u voleb, na stranu druhou snaha ovlivňovat pouze z pocitu „že by něco nějak mělo být“ i věci kterým nerozumím, je cestou do pekel.

 

Diktatura je nebezpečná z našeho hlediska proto, že vytváří nerovnováhu mezi svobodou a zodpovědností. Úzká skupina lidí přebírá svobodu většiny, aniž by mohla unést zodpovědnost za tak velké množství lidí. V demokracii je zneužívání nadbytku svobody jednotlivce vyváženo politickou zodpovědností a společnost by měla takového jedince zavčasu odstavit, což je také znak vyspělé společnosti. V diktatuře dochází k odzodpovědnění většiny populace. Jedinec není schopen tuto zodpovědnost nést, zatímco většina zodpovědnosti se formálně přenese na pár vyvolených. Tato zodpovědnost vlastně pak není ničí. Vládnoucí elita zamezí většině k ní přístup a po oné většině nelze pak tuto zodpovědnost ani vyžadovat ani za zločiny oné elity, ani se jí člověk nedočká v podmínkách svobody, sama elita však tuto zodpovědnost nést není ani schopna. Toto vede ke kolapsu samotného systému, protože nikdo vlastně nezodpovídá za nic. Po kolapsu takového systému se pak zloba jedněch postižených obrací proti jiným postiženým jen na základě vnějších znaků, např. jazyka (např. po II. světové válce). Společnost postižená dlouhodobě diktaturou má problém s tím, že jednotlivec přímo odmítá unést svou spoluzodpovědnost za fungování společnosti, zejména v péči o veřejné záležitosti a finance. Pokud jej k tomu nikdo netlačí tak obvykle má problém i s vypořádáním se s minulostí společnosti. Oboje je v současnosti vážný problém a dokud se Češi nevypořádají se svými kostlivci ve skříni (postoj k Dekretům, postoj ke Komunismu), budou mít stále problém do budoucna.

 

Je v zájmu společnosti taktéž zachovávat rovnost co do práv, neboť jenom těžko mohu chtít od někoho s méně svobody více zodpovědnosti. Jakoukoliv diskriminací kohokoliv si zadělává kterákoliv společnost na problémy, hraničící s její existencí. Je-li nějaká etnická menšina v rámci kteréhokoliv státu byť jen odsouvána na vedlejší kolej a jakkoliv znevýhodňována v přístupu k veřejným funkcím, v hospodářské oblasti či v kultuře, má právo onen stát rozbít. Tyto státy se nemohou divit ba dokonce toto oněm etnikům zazlívat, nebo je dokonce vyhánět. Sklidily co zasily. Z výše uvedeného důvodu je koncepce národních států nevýhodná, ba přímo nesmyslná, pokud se některé státy odmítají vzdát části svého historického území, vede nutně k válce s hrozbou vyhlazení části lidstva (viz. níže) Schopnost nést zodpovědnost za ideje je velmi důležitá. Když říkám, že něco by nějak mělo být, tak tím beru i zodpovědnost za realizaci tohoto záměru. Pokud socialisté navrhují že kdekomu pozvyšují kdejakou podporu a přídavek, musí zcela seriózně dokázat, kde na to vemou. Abych byl konkrétnější. To, že kůň táhne do L je svoboda slova, zaručené ústavou. To, na které z osmi možných polí daný kůň s požehnáním společnosti táhne je otázka kultury diskuze a její úrovně. Socialisté mohou toto říkat, jenže nesou plnou zodpovědnost za oklamání mas, na jejímž poklesu úrovně se pokoušejí vydělat. Volič je oprávněn se neustále ptát a nelibost s neplněním slibů dávat okázale najevo. Socialisté jsou potom zodpovědní nejen za svůj konec (reálnější než kdy jindy), nýbrž i za veškeré politické a společenské otřesy. Pokud zničí rozpočet plněním svých nesmyslů, zodpovědnost mají zase jenom oni a jejich voliči.

 

Toto se ovšem netýká pouze sociálních výmyslů s nereálným základem. I komunisté, tvrdící že chtějí nastolit ráj na zemi přes sociální rovnost mají zodpovědnost za provedení svých myšlenek. Nemohu hlásat v nerovnostářské společnosti rovnostářství a přitom nevědět jak na to. I kdyby si kterýkoli komunista myslel, že bude mít komunismus a nepadne jediný výstřel, i kdyby zemřel jediný člověk, zodpovědnost padá na něj. Karl Marx, Friedrich Engels a další jsou Stalinovými a Leninovými spolupachateli ve všem, co tito hrdlořezové napáchali. Úplně stejně pokud někdo hlásá nacionalismus na kontinentu, kde hranice národní takřka vůbec nerespektují hranice politické, stává se spolupachatelem na etnických čistkách, vyháněních, hromadných masakrech a koncentračních táborech pro národnostní menšiny.

 

Úplně to samé lze říci o člověku, který brojí proti jádru, aniž by měl znalost fyziky, aby věděl jak dotyčná věc funguje a mohl tak konstruktivně přispět ke zlepšení věci a hlavně byl schopen pochopit kterak konkrétní jaderná havárie vůbec vznikla a proč se jinde odehrát nemůže, a ještě ani nechce vzít na svá bedra zodpovědnost za to, odkud vezme elektřinu jinou. Je extrémně lehké bojovat za toto, tamto a nevědět o věci nic, nemít za její realizaci zodpovědnost a přitom se ohrazovat svobodou slova. Ano, on má právo táhnout koněm do L, jenže kdokoliv má právo mu toho koně vzít. Tím se dostávám k pointě. Je svoboda něco tvrdit, je ale také svoboda nejen argumentovat proti, nýbž také varovat před nebezpečím nevyvážení svobody mluvit zodpovědností představovanou vzděláním, vědomostmi, informacemi a to zejména informacemi z ověřených a ověřitelných zdrojů. Není nedemokratické říci někomu, že o daném tématu neví totálně nic.

 

 

Naopak. Ano, člověk má právo a povinnost se zabývat tím, co se svěřenou svobodou dotyčná osoba dělá a zda zodpovědně, ale tuto zodpovědnost má i občan nebo aktivista. Nelze se za něco bít jenom z pocitu, že to tak je správně a nic nevědět. Není to namyšlenost vědět něco víc v jedné oblasti a dávat to najevo když je správný čas. Pokud nezabráním neinformovanému v provedení katastrofy třeba tak, že před ostatními tuto neinformovanost ukáži, stávám se spolupachatelem a nesu společně za katastrofu zodpovědnost.

 

Myšlenka že svoboda a zodpovědnost jsou dvě strany jedné mince není má původní, dovolil jsem si ji však poněkud obšírněji rozvést. Za jakékoliv reakce, polemiky, hrozby i nadávky předem děkuji, samomluvný monolog nemá smysl.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky