Svět odjakživa byl je a bude nespravedlivý

Domnívám se, že člověk by měl být schopen přijmout svůj osud a chce-li s ním bojovat, nechť tak činí prostřednictvím svých schopností, píle a vlastních sil a prostředků.

Bohužel někteří lidé (naštěstí opravdu jenom někteří) mají tak silný pocit nespravedlnosti, že vyžadují od společnosti, aby se jejich dysforickými náladami (rozmrzelost, sklíčenost, podrážděnost, rozladěnost – jedním slovem shrnuto špatná nálada) zabývala do takové míry, že donutí firmu k přebalu zboží.

Jedním z takových příkladů je, že z vložek Always bude odstraněn symbol ženského pohlaví, protože vadil trans osobám.

V tweetu se píše:

„Ahoj Always, chápu, že milujete dívčí pozitivitu, ale mohli byste prosím pochopit, že tu jsou i trans muži s menstruací. Kdybyste mohli udělat něco se symbolem Venuše na balení vašich vložek, byl bych šťastný. Byl bych nerad, aby se jakýkoliv trans muž cítil dysforicky.“

A co na to výrobce vložek?

Zástupci Procter and Gamble řekli deníku The Independent:

„Značka Always přes pětatřicet let cílí na dívky a ženy a v tom samozřejmě bude pokračovat. Naším přístupem je ale také diverzita a inkluze. Po vyslechnutí mnoha lidí napříč gendrovými a věkovými skupinami jsme si uvědomili, že ne každý, kdo má menstruaci a potřebu používat vložky, se identifikuje jako žena. Upravili jsme design obalu, abychom zajistili, že se bude cítit s Always komfortně kdokoliv, kdo potřebuje produkt pro menstruaci.“

Tak to mi spadl kámen ze srdce, že se našla firma, která zajistí, že žena, která se jako žena neidentifikuje, již díky zmizení symbolu Venuše (tedy ženství) z obalu vložek nebude trpět špatnými náladami. Skvělé!! Jupííííí! Osobně ovšem trvám na tom, že z hlediska biologického menstruují jenom a pouze ženy ať už se samy identifikují jakkoli. Symbol ženství je zde tedy na místě. Také by mě zajímalo, zda se budou, s ohledem na pocity několika žen , které se tak neidentifikují, předělávat nějak učebnice biologie. No, přiznám se, že jsem upřímně ráda, že už mám děti dospělé.
A představte si, moji milí čtenáři, že jsou mezi námi také třeba spoluobčané, kteří jsou slepí.
Slyšeli jste někdy o tom, že by si některý z těchto lidí vynucoval například, aby ceny a důležité informace o výrobku byly uváděny standardně ve všech obchodech v braillovu písmu?

Já ne. A přitom v případě těchto lidí nejde jenom o nějakou špatnou náladu, ale o tak těžký handicap, že v podstatě nejsou schopni žít samostatný život bez asistence další osoby. Přesto neobtěžují společnost nesmyslnými banálními požadavky.

Těžký osud těchto lidí je však každému ukraden. Společnost řeší, aby se transsexuálové ( ne všichni se na tomto nesmyslném požadavku podílí) necítili dysforicky přítomností znaku Venuše na vložkách. Nemáte, stejně jako já, pocit, že je něco špatně?

A představte si, moji milí čtenáři, že jsou mezi námi také spoluobčané, kteří jsou hluší. Napadlo vás někdy, že by se tito lidé mohli cítit dysforicky například při pohledu na notovou osnovu?
Napadlo vás někoho jak dysforicky se musí cítit naši barvoslepí spoluobčané? Neměli bychom zrušit barvy a dobrovolně žít v padesáti odstínech šedi, aby se tito naši spoluobčané necítili diskriminovaně?

Společnost Lidl čas od času udělá tzv. týden XXL módy – napadlo někoho, jak dysforicky se mohou cítit hubeňouři a jak diskriminovaně si mohou připadat, když tlusťoši mají svůj týden módy, ale oni – hubeňouři svůj týden XS -S nemají?

Napadlo někoho, jak zatraceně rozladěně se musí cítit člověk, který má jen jednu nohu, ale v obchodě si musí koupit botu i na tu nohu, kterou nemá?

Já tedy navrhuji, aby se boty popřípadě i rukavice začaly prodávat zásadně na kusy nikoli jako pár, protože bych byla fakt nerada, aby se jakýkoli člověk bez končetiny cítil dysforicky.

A našla bych jistě ještě hóóóóódně příkladů lidí, k nimž nebyl osud milostivý a mají onu pomyslnou startovací čáru někde jinde, než většina z nás. Přesto tito lidé dokážou být šťastni. Dokážou s odvahou, vlastní silou a láskou svých blízkých překonávat překážky, které jim osud postavil do cesty.

Nikdo z těchto lidí neobtěžuje společnost hloupými, nesmyslnými požadavky pro uspokojení svých pocitů. Tito lidé mají povětšinou jasně srovnaný žebříček hodnot a nezabývají se malichernostmi.

Požadavky některých transsexuálů stran odstranění symbolu ženství z obalu vložek považuji jednoznačně za ubohé, malicherné a trapné. Není to nic jiného, než šikana, kterou si necháváme líbit jen proto, že se chceme zavděčit všem. To ale není možné.

Není v silách žádné společnosti či organizace uspokojit každého jednotlivého občana – nastavit společenská pravidla a normy tak, aby se žádný z občanů necítil dysforicky.
Naopak někteří naši spoluobčané by si měli uvědomit, že se chovají hloupě, nedůstojně a bezohledně vůči ostatním.

Možná by si takový transsexuál rozladěný ze znaku Venuše na vložkách potřeboval prožít týden jako slepý, hluchý nebo umírající na rakovinu. Pak by se možná nad svými dosavadními požadavky zastyděl.

Možná by si někteří lidé potřebovali jen uvědomit, že tu na světě nejsem jenom JÁ se svými problémy,ale mnoho jiných, kteří jsou na tom mnohem hůř.

A možná by stačilo přestat nakazovat společnosti, co musí udělat pro mě (pro moje pocity), a začít se ptát CO MOHU JÁ UDĚLAT PRO SPOLEČNOST . Stává se, že pomocí jinému člověku (zvířeti atp.) dosáhne člověk mnohem většího obohacení a uspokojení, než když si své dysforické nálady vybíjí vynucováním nesmyslných opatření a šikanou nějakého subjektu.

Začněme, prosím, používat rozum a nesnažme se být za každou cenu a při každé příležitosti korektní! To je cesta do pekla.

Když má někdo hloupé požadavky, je třeba říct mu na rovinu, že má hloupé požadavky, a ne že těm jeho požadavkům vyhovíme, aby se cítil lépe. Bude se cítit lépe do chvíle, než vymyslí další hloupý požadavek, jehož splnění se bude dožadovat.

Když mají hloupé požadavky naše děti – skončí to naprosto nekompromisně – někdy i pohlavkem. Kdybychom na všechny požadavky našich dětí přistoupili, bylo by to kontraproduktivní, nevýchovné.

Stejné je to ve vztahu společnost/stát versus občan.