Strach ze ztráty tváře
IVAN HOFFMAN
Média hlavního proudu poslední dobou stresuje otázka, zda nehrozí zrušení nedělního diskusního pořadu Otázky Václava Moravce, „který je tváří veřejnoprávní televize“. Být něčeho tváří je vyznamenáním, oceněním ale i handicapem. Je to privilegium i závazek, břemeno. Na druhé straně učinit někoho tváří je pragmatický reklamní kalkul, ale také riziko. U každé tváře totiž hrozí její ztráta, pakliže se tvář okouká, anebo když tvář ztratí tvář.
Strach ze ztráty tváře je tedy dvojí. Osazenstvo televize trne, že zůstane bez tváře, dostane-li tvář (Moravec) padáka. Samotná tvář se pak obává, že kvůli navyšování a rozšiřování koncesionářských poplatků bude čelit „pravému peklu“, čili „maďarské a slovenské cestě“. Pro případ, že již nebude tváří České televize, má Václav Moravec rozumný plán B: Vlastní podcast, ve kterém bude sám za sebe, tedy svou vlastní tváří.
Pokud jde o Českou televizi, ta plán B nepotřebuje. U moci jsou politici, kterým Česká televize kryje záda, a jestliže jim rovnou nenadržuje, tak jim alespoň nepřekáží. Je tudíž záhadou, co se míní „politickými tlaky“, jež by mohly ohrozit její údajnou nezávislost. Co tvář České televize popisuje jako maďarskou a slovenskou hrozbu, tedy „poslušný management a rezignaci na kritické zpravodajství“, to je v České televizi skutečností, tudíž to nemůže hrozit.
Petr Štěpánek trefně konstatuje, že problémem veřejnoprávních médií není to, co vysílají, nýbrž to, co nevysílají. Důležité tedy není, jakou má Česká televize tvář. Špatné je, že má pouze jednu. Aby si totiž ČT ke spokojenosti různorodého publika vystačila s tváří jednoho Václava Moravce, musel by tento moderátor nabízet místo u stolu i názorům, se kterými nesouhlasí, například kritikům NATO, EU, Green Dealu, migrace, liberální demokracie či kapitalismu. A ještě k tomu by musel být tváří bez názoru, nechat si osobní komentáře do hospody, anebo nejlépe pro sebe.
U firmy žijící z koncesionářských poplatků je taktičtější mít tváří vícero, anebo politicky korektně nemít žádnou. Pak není co ztratit. Zkusme se ale vcítit do situace ředitele, který zvažuje, zda je pro ČT Václav Moravec rodinným stříbrem, anebo koulí u nohy. Z jedné strany platí hvězdu, které klesá sledovanost, z druhé strany profituje z toho, že se u Moravce zviditelňují politici, na kterých je televize závislá. Diváci by konec Václava Moravce přežili. Někomu by se ulevilo, jiný by to obrečel, ale život by šel dál. Vzít Václava Moravce pětikoalici by ale sotva přežil pan ředitel.
Tváří České televize není obyčejný moderátor. Václav Moravec je vysokoškolský pedagog, novinařinu nejen provozuje, ale také učí. Má za to, že novinářům se nemá do jejich práce mluvit. Zasvěceně konstatuje, že nezávislost novinářů ohrožují politici, alergičtí na kritiku, která jim bere voličské hlasy. Pak jsou to vlastníci privátních médií, závislí na příjmech z reklamy, kterým vadí, když novinář jde po krku důležitému klientovi. Nově pak mediální trh válcují velké internetové platformy, které klasickým médiím ujídají z reklamního koláče. Není těžké si přesvědčivě postěžovat, že to dnes novinář má těžké.
Václav Moravec navíc nezmiňuje to největší ohrožení klasických médií, kterým je nezávislá konkurence. Přibývá lidí, kteří média hlavního proudu nepotřebují. Čerpají informace z nezávislých zdrojů. Na internetu lze dohledat důležité informace, které v mainstreamu chybí, anebo komentáře a analýzy, které ve veřejnoprávních médiích nepustí cenzura. Největším nepřítelem profesionálního novináře se paradoxně stala svoboda slova. Nejenže může říct jen to, s čím u editora, anebo u majitele nenarazí, ale současně bezmocně hledí, jak to, co se má lidem zamlčet, klidně publikuje někdo svobodný, nezávislý. Toto přesně jsou situace, kdy profesionální novináři ztrácejí tvář. Tedy ti, kteří ji ještě mají.
- Kam jsme došli? - 17.9.2024
- NaSeznamu nás museli studovat - 17.9.2024
- Petr Fiala, Václav Klaus a velké povodně? Aneb … kam se poděla AČR - 17.9.2024
V případě Venduly Moravce – strach ze ztráty věčně natržené řitě.
Padni komu padni, a to se týká i Vendulovo souložníka Jiřiny Pospíšila. Již mají oba namaštěné holé řitě a vyráží do Deviant-Marše Degenerátů v Práglu.
Možná oba už trpí inkontinencí.
Jedním z největších informačních podvodů prorežimních škrabáků a fašistických hlásných trub je nálepkování nepohodlných osob krajní pravicí.
Určitě jste si toho hyper nadužívaného pojmu všimli, protože to doslova trhá uší a oči.
Kdo kritizuje liberofašistické poměry, je okamžitě zařazen do krajní pravice nebo extrémní pravice, mezi pravicové radikály atd. Tyto přívlastky se objevují nejen v komentářích, ale dokonce i ve zpravodajstvích, které by u seriózního periodika mělo být politicky neutrální a nechat na jeho čtenářích, či divácích a posluchačích, aby si z podaných zpráv vytvořili vlastní názor.
Jde o záměrné matení pojmů, byť oni škrabáci jeho fakticky autory nejsou, na to jsou příliš hloupí. Všichni ti otitulovaní krajní pravicí přitom s ní nemají vůbec nic společného. Naposledy byli takto postižení angličtí vlastenci protestující proti vraždění dětí přistěhovalci z Afriky a Blízkého východu.
Opravdové krajní pravici by šlo především o co nejnižší daně, pokud by jako extrémisté v tomto smyslu vůbec nějaké akceptovali. Nic takového nikdy nikde nezaznělo.
Autentické krajní pravici by šlo o absolutní svobodu podnikání a ničím neomezený volný trh, o zrušení všech státních dozorových orgánů, atd. Opět nikdo z dotčených nikdy nic takového nevyslovil.
Jakékoliv krajní pravici by dále šlo o odstranění zákoníku práce a dalších státních zásahů v oblasti zaměstnanosti – zase ta “krajní pravice” v tomto ohledu mlčí.
Co je nejpodstatnější, politické subjekty krajní pravice by se doslova topily v penězích z darů od podnikatelů a korporací, jejichž zájmy by hájily. Ale ony naopak trpí věčným nedostatkem peněz na financování např. volebních kampaní.
Jak je to možné a jak lze tyto zjevné rozpor vysvětlit?
Jednoduše – nejde o nějakou krajní pravici ale o
k o n z e r v a t i v c e .
U trockistických libtardů je v jejich dystopii všechno naopak. Kdo se v tom naučí číst a chápat to, nezmýlí se a nebude zmanipulovaný.Bohužel průměrné IQ, třeba 107, to nezvládne.
A kdo jim jejich lži a podvody odhalí a omlátí o hlavu, tak toho onálepkují dezinformátorem.
A davy idiotů se můžou přetrhnout frenetickým potleskem.
A je to ztráta usměvavé tváře?
Jebavá opice, nech si ty kreténský skákací žlutý fleky vytetovat na svou rozjebanou vopičí prdel. Třeba ti pak přestanou strašit ve tvé vopičí makovici.
Normální kretén se uspokojí jedním kreténským skákacím flekem, ultrakretén jich potřebuje k uspokojení více.
Jestliže chce mít ČT jako svoji tvář toho buzeranta, je to jejich boj, ale platíme to my. Poplatky je třeba zrušit a financovat to ať už z rozpočtu, nebo jako placené kanály. Stejně to platím dvakrát, jednou jako koncesionář a podruhé v balíku od poskytovatele internetu. Nejvíc mi vadí to, že si ta buzna v klidu dovolí říct, že je prezident Klaus Putinovým gubernátorem, nebo že nezve do diskuze Okamuru, protože ho nemá rád. To je na okamžitý vyhazov, poplatky za ČT přece platí stejně tak příznivci Okamury jako Fialovci, tak by měli mít i stejné zastoupení. Ale nemají. Kavky potřebují buď zrušit, nebo totálně překopat, ale to co se tam děje je neudržitelné
mezi i d i o t y je i d e b i l mudrcem
Ten ksicht je odporny od pohledu, hnus hnusu, nechapu jak se na nej lidi muzou divat a poslouchat ty jeho tupy a prolhany kecy 🧐
Václavka má strach ? Kterej buzík mu ho tam zalomil Jiřinka Pospíšilů nebo snad morgoš Stupka?
Véna s Jirkou už se těší a chystají na letošní prág prajd,až se budou na alegorickém voze vlnit v rytmu homosamby s pavíma pérama v zadóčku