24.12.2024
Kategorie: Nezařazené, Politika

Šťastné a veselé Foltýnovice

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Koupil jsem synáčkům k Vánocům kompasy. To aby se ve světě orientovali lépe a chápali, kterým směrem vyrazit, když bláznům dojdou zdroje, a tak se zaměří na daňového poplatníka. A k tomu jim udílím „dědkovské“ rady a rozčleňuju jim svět tak, jak ho chápu já.

Ví, co je to gulag a kdo ho postavil a provozoval. Ví o příbězích gulagů. Ví o koncentračních táborech. Znají jejich příběhy. Ví o dobyvačných válkách a imperialistických choutkách velmocí. Znají příběhy dneška, včerejška i předvčerejška.

Minulý týden mě jedenáctiletý synáček, fanda do nových technologií a do americké kultury, překvapil. Šli jsme po ulici koupit jakousi serepetičku. Zamířil jsem své kroky do nedalekého supermarketu (byli jsme ve městě, v civilizaci) a ze synáčka vypadlo – do korporátu ne, pojď do normálního krámu. Zaculil jsem se pod šálou jako sluníčko. Nepopichoval, jak je jeho zvykem, ale myslel to vážně. Výsledek dlouholetého povídání o všem možném. S úžasem jsem si uvědomil, že jsem se do jeho osobnosti otiskl. Přemýšlí jinak. Nevidí jen blýskavou načančanost supermarketu, vidí důsledky. A s takovou půjde světem. No já se nadmul pýchou, až hrozilo, že začnu praskat ve švech.

Bude vědět, že Američané jsou fajn, že Amerika dává svou svobodou naději. Zároveň uvidí její krvavý chřtán, ten lačný, který se za slovy o demokracii a jejím vývozu ukrývá. Uvidí i tu bídu, která se za americkou verzí svobody skrývá. Uvidí ruskou duši, tu přehlubokou kulturu Ruska, tu kolébku slovanství, zároveň uvidí krvelačný chřtán, za kterým jdou miliony obětí. Uvidí tu zbytečnou ruskou nabubřelost a sebestřednost, ale zahlédne i v ní, nebo u ní, nádheru té ruské širočiny. Je tam, a on ji uvidí. Nebude slepý. S obdivem může hledět, a hledí, na čínskou velikost historie i současnosti, technologickou expanzi, ale bude si vědom tupé ideologie, která tamním obyvatelům umí zlomit vaz opět po milionech. Bude vědět, že nemá být fanatik, který jde hynout na barikády za blbce, hájící kroky jakkoliv mocného z kterékoliv části zeměkoule.

Zároveň bude vědět, kde je jeho místo. Pěstuju, tedy snažím se v něm pěstovat zdravou lásku k vlastnímu národu. Takovou tu lásku k těm našim potůčkům a lesům a malebným městům i zachmuřeným lidem. Pěju mu chvalozpěvy o naší rodné řeči. A čtu mu českou literaturu pro děti. Mluvím o české kultuře (a ano, strašně často i špačkuju o jejím pohřbívání, ale i to jej může někam posunout – ke snaze být součástí jejího obrození).

Žel mu asi do duše otiskuju takové to tradičně české – co politik, to lump. Ale i tam to snad ponese své pozitivní plody. Bude opatrný, bude vědět, že mocný se musí kontrolovat a kritizovat a hlídat a nepustit jej moc blízko, moc dovnitř. Neudělá to z něj anarchistu, bojovníka za přeludy, udělá to z něj, mám naději, zemitého člověka, který bude umět říct ne, ale který nebude své ne říkat zatvrzele a do otupení.

Podíval jsem se na rozhovor s Otakarem Foltýnem pro Seznam Zprávy. A tak nějak se mi ulevilo. On je tak krásně bezmocný. Neví, co má dělat, neví ani, jak to má dělat. Je to vlastně jen takový velkohubý kačer, který si chtěl odhryznout ze svobody národa a nějak se mu celé to sousto zarazilo v krku. A tak z něj, plukovníka, zbyl jen směšný maňásek. S jakým pocitem uspokojení mi teď došlo, že to, co svým synáčkům předávám, nezmění nikdy žádný do fanatismu zahryznutý Foltýn. A nezmění ho v žádné z rodin. Protože rodina, to je, panečku, vynález.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)