27.7.2025
Redakce
4
Kategorie: Multikulturní soužití10 přečtení

Špína, nejistota, komunitarismus: Brusel, znepokojivé zrcadlo budoucnosti

Sdílejte článek:

SÉBASTIEN BOUSSOIS

Před dvaceti lety byl Brusel ještě příjemným provinčním městem, bohatým na rozmanitost a originalitu. Kdysi se město stalo hlavním městem Evropské unie, které vyhovuje všem, ale nikdy tím nebylo obohaceno. Právě naopak. Dnes je to až  znepokojivé, protože se rychle stává zemí třetího světa. Stačí přijet vlakem Eurostar na nádraží Gare du Midi a člověk se nutně zamyslí nad tím, jakým obrazem chce bruselský region a samo město skutečně prezentovat na mezinárodní scéně.

Špína, násilí a drogy – návštěvníky nyní vítá výbušný koktejl. Za bílého dne si mezi soupeřící gangy mezi sebou vyrovnávají skóre, v ulicích se obchoduje s drogami, denně se útočí a ozbrojení flákači se  procházejí poblíž Grand Place: každodenní násilí ve městě doslova  bují  a všechno se nyní zdá být mimo kontrolu. Měli bychom snad mluvit o stavu institucionalizované špíny, která trvá už tolik let?

Přesto se s tím chceme i nadále srovnávat, jen abychom nikoho nerozčílili. K tomuto debaklu to dovedla část  levice, která byla z velké části stále  ještě  je příliš dlouho u moci: jejímž  znakem  je  klientelismus, komunitarismus, kompromis… Brusel se během několika let stal městem, které pravděpodobně vstřebalo  příliš mnoho lidí, kteří sem přišli se záští. Město, které milujeme, je městem, které si zachováváme a  ochraňujeme. Stačí se potoulat po Evropě , abyste poznali metropole, milované jejich obyvateli.

Belgická institucionální mille-feuille ještě více komplikuje nalezení řešení tohoto úpadku. Město a region nemají peníze: jak tohle může fungovat, když má tato země šest vlád (!), stejný počet ministrů a kabinetů na necelých 12 milionů obyvatel? Nezasvěcenému tázajícímu se  bude řečeno, že  zemi pranic nechápe, že o belgickém systému nic nepochopil a nikdy nepochopí. Tolik k: neděláme nic, necháváme se potopit. To, co se děje v Bruselu, by se jednoho dne mohlo stát i v Paříži.

„Bruselská  špíno, brzy od vás uteču.“

Před dvanácti lety jsem napsal  názorový článek s názvem „Brusel, má krásko, brzy se k tobě připojím.“ V něm jsem vysvětlil, proč je toto město zachovalým ostrovem laskavosti a klidu, daleko od násilí hlavních měst velkých padlých říší, které ho obklopují. Byl to jen  klid před bouří, protože jsem měl tušit, spíše než popírat, že semena imploze tohoto modelu mírového soužití již byla zaseta.

Dnes, ačkoli od té doby neuplynulo ani století, bych rád svůj názorový článek nazval takto: „Brusel, špína, brzy od tebe uteču“ ! Vskutku, kolik zklamání, depresí a pohlavků si město na pokraji svého ztroskotání  utrpělo za něco málo přes deset let. Ten příslovečný ledovec tam byl už tehdy, ale stejně jako všichni Belgičané jsem ho nechtěl vidět připlouvat.

Jak se hlavní město Evropské unie , které mohlo být velkolepým živným místem a klasickým tavicím kotlem veškeré rozmanitosti kontinentu, chráněné před veškerou okolní nacionalistickou nenávistí, proměnilo za kratší dobu, než je potřeba k jeho prožití, v žumpu špíny, chudoby, nebezpečí a intolerance? Belgičané jsou proslulí svou otevřeností, akceptací druhých a zvědavostí ohledně jiných kultur. Nechť je to tak. Dnes však Brusel již není odrazem úspěšné integrace téměř 200 národností: stal se sopkou nepropustného polyidentitarismu, která je připravena každou chvíli vybuchnout.

Není to jen otázka levice a pravice. Je to stejné všude v Evropě? Je zarážející vidět zchátralý stav některých bruselských čtvrtí, celé ulice v komerčních troskách a oblastí bez zákona, kam se určité tiché menšiny už neodvažují chodit. Ještě víc šokující je  zjišťovat  v médiích, že v určitých koutech hlavního města, kde se policie snaží obnovit pořádek, pravidelně dochází ke střelbě a vyřizování účtů těžkými zbraněmi.

Ale jsme snad v Pákistánu , Afghánistánu nebo v jakékoli jiné zemi třetího světa, kde si stát nedokáže získat respekt, a proto se ho netřeba bát? Nic z toho se neděje v zemích, které se vzpírají pseudoautoritě Bruselu (vtip!), zejména na východě, kde je život obecně mírumilovný a mnohem méně nebezpečný než v Bruselu, který se stal místem brutálních  praktik.

Laxnost a klientelismus

Člověk si skutečně stačí procestovat Evropskou unii, aby si uvědomil, do jaké míry se některá města a země ochránily a proměnily svá hlavní města v přehlídku hodné své kultury a historie. Velkolepá města si zachovala své  sympatické  metropolitní vzezření, dědictví a obyvatelnost: Amsterdam, Mnichov, Varšava, Budapešť, Praha, Vídeň, Řím a další. Amsterdam, Řím a kupodivu, i Budapešť, jsou jistě totiž  levicí, ale jsou srdcem svých  zemí, které si cení vzdělání a autority.

Takže silný stát? Nikoliv, jen  stát, který si vzbuzuje respekt a je respektován. Příliš horlivá policejní síla? To nikdy neuvidíme, ani v Budapešti, která se stala posedlostí příkladně smýšlejících demokratů, kteří tam nikdy nevkročili. Proč se tedy Paříž a Brusel hroutí? Proč se tato města stávají pastmi a útočišti pro gangstery, dealery drog a radikály? Protože levice po léta nabízela koktejl nedbalosti, slabosti, laxnosti, klientelismu a levicového populismu, aby si koupila sociální mír, který by mohl vydržet ještě  chvíli.

Brusel se stal katalyzátorem veškeré bídy evropského světa, který je nyní na mezinárodní scéně marginalizován. V zemi, která se nachází v neustálém limbu, kde dvě komunity nadále předstírají, že usilují o společný osud, je Brusel vedlejším produktem vzájemných averzí a nenávisti, které zemi trhají na kusy. Současný vlámský premiér Bart de Wever nemá Brusel rád, stejně jako mnoho Vlámů. Dnes už život v Bruselu není příjemný: dokonce mnoho menšin, včetně LGBT osob a Židů, se cítí být v ohrožení.

Mnozí odcházejí a hledají pořádek a spravedlnost. Jak dlouho budou Belgičané strkat hlavy do písku, hledat výmluvy  a vysvětlovat, že v sousední zemi je to vždycky horší? Ano, ve Velké Británii ani ve Francii to není slavné, ale co už? Proč si pro jednou neuvědomit, že situace je dramatická, a konečně se s problémem nepostavit čelem? Dobrá diagnóza v medicíně je nutným začátkem léčby. Je naléhavé, aby si to plně uvědomila i Paříž, než se hlavní město Francie, od příchodu Anny Hidalgové , stane také stejnou žumpou.

Autor:

Sébastien Boussois je profesorem politologie, se  specializací na  arabský  svět a geopolitiku a přednášejícím mezinárodních vztahů na IHECS (Brusel). Je spolupracovníkem CNAM Paris (Security and Defense Team).

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
10 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

4 komentářů
  1. cool 00:59:47 Odpovědět

    Bruseladoni jsou stokou dědičných kolonialistů a přeberte si to jak chcete ikváči.

  2. Daja 08:02:26 Odpovědět

    Čeká to i Prahu, zvláště, když tam zase chtějí volit pětidemolici. On už to ten Rakouský Vítek zařídil, teď potřebují ještě další 4 roky na realizaci a voliči v Praze jim to, dle posledního průzkumu, nahážou. A ještě si vezmou jako posilu fiktivní korespondenční hlasy.

  3. cool 09:10:05 Odpovědět

    Ještě jim tam mají poslat odsud 8. mega ěd no oborových generačních soustruhátů na 3 000% druhými ZDROJE JSOU!!! Od vztyčení vysíračů.

  4. S UKRAJINCI NETANČÍM !!!!!! 10:03:41 Odpovědět

    No aspoň že víme,že za to může levice,že tam před nimi nikdo ty vyžírky netahal a už vůbec za to nemůže jejich koloniální minulost ve které se zrovna belgičani chovali jako ty největší hovada-zrovna tomuhle národu ten teror ze srdce přeji!!!

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)