4.6.2018
Kategorie: Politika

Slušnost chybí nejen v politice

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

Základním problémem naší současné demokracie je přemíra norem, o kterých rozhoduje jen malá skupinka lidí (poslanci a senátoři) aniž je dostatečně odborně fundovaná. Stranická zastupitelská demokracie není občansky demokratická, podíl straníků mezi občany republiky je cca 10%. Ona navíc není demokratická ani vnitrostranická politika, vládnou sekretariáty, členská základna většinou nerozhoduje.

[ad#textova1]

Administrativní řízení je stále autoritativní. Zvolená státní správa si přivlastňuje čím dál tím větší díl moci, aniž je zodpovědná za svá chybná rozhodnutí. Navíc si kasta „profesionálních“ politiků neuvědomuje, že je jen pověřena, aby společnost vedla a prosazovala občanské požadavky. Současná krize v tradičních politických stranách je toho typickým příkladem.

Sociolog Ralf Dahrendorf, rektor St.Anthony´s College v Oxfordu, řekl v roce 1996 polskému novináři Jacku Žakovskemu: My jsme měli svůj sen a vy (mínil tím Poláky, ale platí to pro všechny postkomunistické národy – pozn. IT) jste měli také svůj. Podíváte-li se pozorněji na naše evropské sny, zjistíte, že to byly v podstatě sny negativní. Vy jste snili o světě bez cenzury, bez front, bez politické policie a ostnatých drátů na vašich hranicích. Nesnili jste o chudobě, nezaměstnanosti, velkých sociálních rozdílech. Snili jste o ideálním světě, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. My jsme o takovém ideálním světě snili také. S tím rozdílem, že my jsme věřili, že ho jednou vybudujeme a vy – zavření za železnou oponou – jste věřili, že existuje. … Řeknu to otevřeně. Před námi Evropany stojí nové velké problémy – ekonomické sociální i politické – a nutí nás, abychom značně přehodnotili své představy.

Mohlo by se říci, že visí-li něco ve vzduchu přímo jako životní potřeba české společnosti, je to právě slušnost. Ztráceli jsme ji postupně celá desetiletí, možná dokonce to ztrácení ještě urychlil, když za normu jednání a mezilidských vztahů se začaly po pár letech znovu prosazovat nadutost a povýšenost, intolerance a neochota k domluvě, podraznictví, lež a křiváctví jako obecný vzor chování. Demokratickou volbou jsme si zvolili prezidenta, nemusí se každému líbit, ale byl zvolen a měli by se k němu publicisté, umělci i politici chovat slušně. Za pět let bude další volba a pokud bude k dispozici vhodný kandidát, bude určitě zvolen (a já jej nebudu zpochybňovat).

Slušnost je proti drzosti opravdu v nevýhodě, dokládá to stará moudrost, že lepší je drzé čelo než poplužní dvůr. Nejen naši politici, ale i větší část kulturní fronty si drzost a vulgaritu zvolili za jediný program. Místo aby se snažili lidem naslouchat, diskutovat s nimi a řešit jejich problémy, zamořují ovzduší urážkami, slovní arogancí a vyzývavostí, v níž se domnívají spatřovat svou názorovou pevnost.

Zbohatnutí politiků Grossem počínaje, Řebíčkem, Topolánkem a dalšími nekončí. Uznání spekulací a korupce za úspěšné podnikání, prohlašování zlodějů a veksláků že bojovali proti komunismu a jejich současný zuřivý antikomunismus je důvodem proč se mi současný stav naší společnosi nelíbí. Vulgární urážky cílící na přímou volbou zvoleného presidenta, a to bez ohledu na jeho chování, které leckomu vadí, jsou příkladnou ukázkou, kterou doplňují bulvárně laděné zprávy médií, jejichž snahou je pouze pomlouvat. Rozdíl v přístupu jednotlivců k ostatním je alarmující.

Před rokem 1989 jsem byl veden jako „nepřátelská osoba“ a označen i Rudým právem za antikomunistu. Když jsem musel pracovat jako silniční dělník, setkával jsem se s různými lidmi a proto tvrdím, že hranice mezi slušností šla již tehdy napříč společností a nebylo možno ji vytyčit jen mezi komunisty a ostatními. Současní největší antikomunističtí křiklouni mají většinou máslo na hlavě. Jde často o děti komunistických funkcionářů a většina dnes křičících umělců byla loajálními členy KSČ.

[ad#pp-clanek-ctverec]

turnovec

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...