14.1.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Slovní vojáci se smějí míru

Sdílejte článek:

JAN FRANK

Není pravdou, že bychom jako Češi neměli v dějinách nikdy solidně neválčili, to dobře víme. Na druhé straně jsme si zvykli vnímat sami sebe jako zemi klidu, oázu, kterou Mnichovem téměř vynechala i 2. světová válka, nejspíše i za to panoval ještě donedávna v české společnosti určitý stud. Pro nás, kdo toto citlivě vnímali, je nicméně doslova šokem, jak agresívní tóny a výroky z úst politiků a v médiích v souvislosti s válkou na Ukrajině zaznívají. Nepronášejí je ale ti, kdo v krajním případě půjdou na frontu, patrně ani jejich děti.

Výsměch míru

Válka na Ukrajině i slábnoucí role USA ve světě nepochybně připomíná, že naše sladké zapomnění pod ochranou NATO se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Nemusí přitom jít jen o Rusko. Celý koncept Evropa – sociální ráj pod ochranou USA postrádá základní smysl nejpozději od pádu komunismu. Naše nebrannost, důvěřivost a závislost je hluboce zakořeněna v základech všech sociálních problémů dnešního Česka i EU. Na možnost obrany, případně nutné obhajoby zájmů, se bezesporu připravujme, a to na úkor něčeho jiného. Budiž tím řečeno, že přiměřená míra „agresivity“ je v pořádku, zvláště pokud stojí na politicky existující reálné společenské prioritě.

Kam z tohoto pohledu patří každodenní koktejl mnohými velkými médii zdůrazňovaných a preferovaných politických novotvarů, výroků a nadpisů jako: populistický pacifismus, zrádci, chcimír, dárek pro Putina, masakr okupantů aj. Kdo jsou lidé, kteří je tvoří, pronáší a píší? Jaký důsledek pro ně bude eskalace válečných emocí mít? Za co berou odpovědnost oni sami? Za co už ne? Stojí hrdě jako občané za svými k míru pohrdavými, mír zlehčujícími a zpupnými výroky? Není mimochodem výsměch míru pro nás úplně novou morální kategorií? Nebo si je dovolují na adresu zdrženlivějších spoluobčanů a samozřejmě Ruska pronášet – zkrátka jako hrdinové – jen díky něčí ochraně, záštitě? Neměli by nám to říct?

Záměr, ne emoce

Lidé, o kterých je tady řeč, válku nezačali, nic o ní neví, svými výroky nás k ní ale záměrně přibližují. Po 2 letech konfliktu na Ukrajině už nejde o nezvládnuté emoce, nebo osobní svéráz toho či onoho pisálka či ministra. Válku proti Ukrajině zahájili Rusové, z Ruska na prvním místě přichází ošklivé a nebezpečné výroky. A protože jsme hluboce naivní a zranitelné Ukrajině do války sami v ledasčems dost pomohli, asi nám ani morálně nezbývá, než ji přinejmenším morálně a humanitárně podporovat. Můžeme se přít o vyzbrojování. Dál ale společenský konsensus nezašel.

Je pochopitelné, že se o Rusku nemluví – ostatně bylo tomu kdy jinak?- v superlativech, ovšem oficiálně deklarovaná „slovní válka“ představuje brizantní směs. Na prvním místě radikálně transformuje naši vlastní mentalitu, vytváří na nic nenavazující dojem, že jsme tradičně silní, neohrožení, rozhodní i odhodlaní. Izrael nebo něco takového. Mate, hecuje, manipuluje s fakty, často i lže a haní, snaží se strhnout k co největší angažovanosti a masovému cenění zubů. Kdo četl román Na západní frontě klid, ví dobře, o čem je řeč. Mimochodem, výmysly o velkých ukrajinských vítězstvích Ukrajině reálně nějak vojensky spíše pomohly, nebo naopak?

Slovní válka-lepší než dezinformace?

Druhou stranou mince je to, že zatímco Ruskem uhranutí redaktůrci a podivíni z Forum 24, miliardářští soukromí propagandisté ze Seznamu.cz nebo brutální prodejci reklamy ze CNN se pohodlně skryjí za svobodu slova, Rusko nebo Čína vnímá jejich působení jako národně konsensuální politický akt. Zvláště když se k tomu připočtou počiny lidí jako jsou naši ministři obrany, vnitra i náčelník generálního štábu, nebo počínání justice. Asi i to tihle lidé vědí. Jinými slovy: nenamlouvejme si, že svoboda slova a pluralita médií v daném případě – zrcadlově k problematice tzv. dezinformací – nemá závažný bezpečnostní přesah: pokud dezinformátoři šíří ruskou propagandu u nás, slovní vojáci ji živí přímo v Rusku.

Mezi oběma oběma skupinami – slovními vojáky a spektrem, které více či méně autenticky hovoří o míru – je ale jeden zásadní rozdíl. Zastánci míru si na nic nehrají, války se bojí, a zřejmě by kvůli tomu i dali část Ukrajiny Rusku, dost možná i celou. Buď proto, že myslí jen na sebe, nebo proto, že se Ruska nebojí. Slovní vojáci naproti tomu zatraceně dobře vědí, že oni sami, vzhledem ke svému věku a vzdělání, nikdy do první linie nepůjdou. A velmi pravděpodobně ani jejich děti. Jejich namachrované a nenávistné texty už nyní staví na potenciální oběti jiných lidí, samozřejmě těch běžných. Na frontu posílají vlastně i Ukrajince. Pokud by za své myšlenky, výzvy, fota a videa opravdu ručili, buď by už byl mír, nebo by byl na dohled.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)