Slovensko umí překvapit

Tak tohle se jim, Sörös, vážně nepovedlo. Aktuálně probíhající kampaň na slovenský turismus, které prý umí překvapit, získala takový docela speciální šmak.

Volby na Slovensku jsem dlouho chápal jako další projekt evil managementu, vytvořený podle standardního scénáře pro střední Evropu. Hlavní účel všeho je zamezit tomu, aby obyvatelstvo ve volbách projevilo svoji vůli, což se prakticky realizuje tak, že si stádo může vybrat mezi dvěma špatnými variantami. Pro jednotlivce to tak znamená, že nebude volit toho, koho by chtěl on sám, protože je přinucen stíhat chiméru zvanou „menší zlo“.

Protože na Slovensku ještě není dotažené do konce falšování výsledků voleb, k čemuž je zapotřebí zavést dvoudenní volby a funkční korespondenční hlasování, muselo se to udělat postaru, stejně jako se to dělá zatím tady, tedy nemanipulovat výsledky, ale voliče. Stalo se tak osvědčeným postupem, tedy vytvořením marketingového mýtu o boji dobra se zlem. Zlo v tomto případě byl Fico a jeho levicová strana SMER-SD, zatímco dobro byla liberální levice v podobě Progresívneho Slovenska. Jestli vám to něco připomíná, tak je to na první pohled přes kopírák scénář, který se použil v České republice. Zde bojovalo dobro (Pětikoalice) se zlem (Babiš) a příští volby to zase bude naopak, se zlem (Fiala) bude bojovat dobro (Babiš). A lidi to zase sežerou, protože to prostě nejsou schopní domyslet do konce.

Na Slovensku bylo cílem zabránit tomu, aby se voliči obrátili k vlasteneckým a antiEU subjektům, které nebyly vůbec bez šance, a jak vidíme, tento cíl byl dosažen, ačkoli si nejsem jistý, zda kolaterální škody nejsou ještě větší.

Oproti modelu praktikovanému v ČR měl slovenský model manipulace voličů dvě fíčury, které jsme tady ještě neviděli. Na Slovensku se navíc ještě vyvolával strach z různých fenoménů domněle spojených s Ficem, například že inteligence prchne ze země do zahraničí, což ohrozí další rozvoj země. Do toho se zapojil především akademický svět a umělci. Docela by mě zajímalo, jak se k tomu hodlají teď postavit, tedy zda to teď dokonají, skutečně uprchnou a kam to bude. Druhá fíčura, a tu bych nazval unikátní, byla otevřená kandidatura pokrokářské strany. Až doposud to bylo vždy tak, že došlo k úspěšné kandidatuře liberálně levicových subjektů, přičemž progresívní agenda v jejich programu byla přítomna jen v náznacích nebo jen vůbec, a až postupem času začali instalovat progresivistickou agendu. Politické strany tedy až doposud fungovaly pouze jako vehikl progresivistické agendy, ale nebyly na ní vystavěné. Něco takového nyní zažíváme s Pětikoalicí, kdy pokrokářský zelenokomunistický program měli pouze Piráti. Voliči Pětikoalice, tedy ti, kteří se k tomu nebojí přiznat, si asi teď lámou hlavu, kde ve volebním programu byly teplé sňatky, řízená imigrace nebo gender ideologie. Na Slovensku na to šli rovnou bez okliky. Sehnali si „lídra“, typický výplod levicového liberalismu, člověka, který od puberty dělal pouze politiku, a nechali prefabrikovat „politickou stranu“, která měla od počátku progresívní program. Bylo tam všechno. Stejnopohlavní svatby (na Slovensku neprošlo zatím ani registrované partnerství), genderismus (těhotné ženy budoucí matky v nemocnicích se měly označovat jako „těhotné osoby“), zcela nebyrokratická změna pohlaví (změnit si pohlaví by bylo bývalo snazší než zaregistrovat auto), klimatotalita, boj proti „dezinformacím“, prostě celý sociálně liberální pekyč. Jak je napadlo dělat najednou otevřeně to, co až doposud dělali pouze oklikou a navíc ještě v prostředí konzervativního Slovenska, to je mi dokonale záhadou. Možná je namotival předchozí projekt, instalace liberální komunistky Čaputové, možná si přehnaně věřili, možná to byl nějaký test, každopádně se jim to nepovedlo.

Bublinu přikrmovala velká média, která soustavně vykreslovala voliče všech stran kromě Progresívního Slovenska jako zaostalé venkovské debily, a zmanipulované průzkumy, které favorizovaly progresivisty. Zde si projektové vedení asi řeklo, že tyto postupy fungovaly vždy a takže budou fungovat zase. Vysloveně roztomilý detail představoval zfejkovaný exit poll, který měl pravděpodobně donutit vítěze voleb udělat nějakou nepředloženost nebo jeho sponzory přimět se narychlo zbavit aktiv, čert ví.

Takže tenhle projekt, se jim, Sörös, moc nepovedl.

Co si z toho můžeme odnést my? Pro Slováky to žádná výhra není. Předně není žádná záruka, že Fico neootočí stejně jako v Itálii Meloniová. Podle programu je SMER-SD typická klasická levice, budou si brát jejich peníze a provádět extenzivní dotační a sociální politiku stejně jako to dělal Babiš. Nicméně zbavili se těch zmrdů pokrokářských a my se z toho můžeme poučit. Lze je porazit. Moc velkých médií není nekonečná, protože ovlivňovat mohou jen ty, kteří je konzumují. Stejně tak i vliv kulturně vědecké fronty na voliče zjevně zeslábl, zřejmě se vlivem covidu a války na Ukrajině zdiskreditovali už tak dalece, že je veřejnost přestala brát vážně. I z toho by se naši kašpárkové měli poučit a něco s tím udělat, aby třeba taková Eva Holubová nemusela prchat ze země za svými slovenskými pokrokovými přáteli.

Z liberálně levicové mlhy se poslední dobou vynořuje určitá vize. V Maďarsku vyhrál Orbán, na Slovensku Fico, v Polsku vyhraje Právo a spravedlnost. Něco tady vzniká a je jen na nás, jak moc toho chceme být součástí nebo raději vsadíme na to, že mrtvý kůň vyhraje dostihy. Ať tak či tak, s levicovým liberalismem to jde valem s kopce.