27.4.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Skutečným řešením problémů s exekucemi je zrušení exekutorů

Sdílejte článek:

PETR BORŮVKA 27|04|2015

Skupina poslanců připravuje novelu zákona o exekutorech. Po dlouhé době by mohlo jít v tomto směru skutečně o krok správným směrem. Předchozí novely bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila byly spíše pouze kosmetickými úpravami, které postavení takzvaných dlužníků nijak nezlepšily a ani nedokázaly zastavit nelidské praktiky exekutorů.

[ad#hornisiroka]

Počet exekucí totiž stále roste. Počet nařízených exekucí za rok 2014 činí 879 609. To je nárůst oproti předchozímu roku o 102 000. Průběžně leží na soudech k rozhodnutí jen na důchodce kolem 800 tisíc na exekuce důchodů. A proti 75 tisícům důchodců za rok byly uplatněny finanční srážky z účtů právě z důvodu exekuce.

Současný návrh novely obsahuje následující změny: Bude explicitně vyjmenován nezabavitelný majetek, do kterého by měly například spadat následující položky: Věci do hodnoty jednoho tisíce korun, postel, peřiny, ložní prádlo, hračky pro děti, stůl, sporák, lednice, pračka, kuchyňská linka, kuchyňské nářadí, vařič, vytápěcí tělesa, palivo na topení, studijní a náboženská literatura, snubní prsteny, písemnosti osobní povahy, obrazové a zvukové záznamy týkající se dlužníka a jeho rodiny, a finanční hotovost do výše dvojnásobku životního minima. Také by nebylo možné u dluhů do 50 tisíc korun prodat byt nebo dům dlužníka.

Zakotvena by měla být také povinnost exekutora předem, ještě před provedením exekuce zjistit, zda exekuovaný má manželku nebo manžela, a zda ti mají případně v předmanželské smlouvě rozdělen majetek. Podle současné úpravy totiž exekutor nic takového zjišťovat nemusí, a tak je zabavován majetek obou manželů i v těch případech, kdy jej rozdělený mají. Postižený z manželů pak musí vymáhat majetek a peníze zpět soudně, což často trvá několik měsíců, i déle.

Exekutorská komora na tuto změnu ústy svého prezidenta Davida Koncze reagovala tak, že to prý zvýší náklady na exekuci. Ty by pak prý byly přeneseny na exekuovaného. Zřejmě tím myslel náklady, které by musely být exekutory vynaloženy na zjištění majetkového vztahu manželů. Avšak tato námitka je zcela lichá, protože údaje o tom, zda manželé mají společný nebo rozdělený majetek, jsou již nějakou dobu dostupné ve státní správě, na soudech. Museli by prý také využívat více invazivní metody než dosud. Tak už nevím, co by mohlo být invazivnější než to, co je dnes?

Nová úprava má, podle jednoho z autorů novely, Jeronýma Tejce “Přispět  k tomu, aby byly zabaveny pouze věci, které lze zpeněžit za částky, které mohou sloužit k úhradě dluhu a jejich zabavením není snižována důstojnost dlužníka.“  Zabavování věcí malé hodnoty, jak ještě řekl Tejc, „vedlo mnohdy k nepřiměřenému tlaku na dlužníka a jeho rodinu, hraničící s trestním právem.“

00exekuce

Bylo by jistě dobré, kdyby se tuto novelu podařilo prosadit. Současnou nepřijatelnou situaci, kdy jsou statisíce lidí a jejich rodiny, od dětí po důchodce, deptány mašinérií exekucí, by to možná trochu zlepšilo. V praxi ale bude problém tato omezení kontrolovat. Samotní exekuovaní jsou navíc často v takové situaci, že se ani nejsou schopni bránit i proti nejšílenějšímu a bezohlednému jednání. Nemají na to v dané situaci ani psychicky, ani finančně. Jsou zhrouceni a mají starosti sami se sebou a svou rodinou. Takže o mnohých „přehmatech“ se nikdo nemusí dozvědět.

Skutečným řešením by bylo pouze úplné zrušení soukromých exekutorů a zavedení státních, nebo zrušení exekucí i exekutorů jako takových. A to z mnoha, ne jen z humanitních důvodů. Nejzávažnější je to, že vymáhání práva soukromou osobou, byť z pověření státu, pro zisk, je hluboce nemorální. Právo a spravedlnost nesmí být nikdy, v žádné fázi a situaci, předmětem obchodu. V takovém případě totiž nejde zabránit tomu, aby právě pro zisk byly používány způsoby a metody vymáhání na hraně zákona, nebo za ní. U státních exekutorů by tento problém byl odstraněn. Nesmí a nemají mít žádný profit ze získaného majetku.

Je také proti spravedlnosti a zdravému rozumu skutečnost, že kolem vymáhání dluhů vznikl a dále vzniká a upevňuje se celý průmysl, do kterého jsou v kruhu zapojeny firmy a instituce, které poskytují různé služby, úvěry a podobně. A také advokáti a exekutoři. Mnohdy to funguje tak, že již od počátku je počítáno s tím, že oběť – klient je postupnými kroky tlačen do situace, kdy třeba něco koupí za takových podmínek, že je není schopen dodržet. To jsou případy dnes již známých šmejdů. Když nezaplatí, jde to k advokátům, kteří si napočítají svou odměnu, a přes ně k soudům a naskočí soudní poplatky. Pak nastoupí exekutoři, kteří si zase přihodí. Na konci je duševně, společensky, rodinně a fyzicky zničený člověk. Vše takzvaně „podle zákona“. A tak stát, za peníze daňových poplatníků, na jedné straně vymáhá peníze pro soukromníky, kteří navíc mnohdy podnikají již se záměrem vyrábět dlužníky. A na druhé straně vyrábí a nahání oběti do náruče exekutorů. Propletení peněz a spravedlnosti je šílený a nelidský „vynález“.

[ad#velkadolni]

Samozřejmě člověka napadne, co tedy s tím? Jak řešit, když někdo dluží. Nijak. Ať kdokoli dluží z jakéhokoli důvodu, státu se to nemá týkat. Co se ho ale má týkat je, pokud by se někdo snažil dostat své peníze s použitím jakéhokoli psychického nebo fyzického nátlaku. Pak by měl zasáhnout, a to velmi tvrdě. Stát je jediným hegemonem moci na svém území, a nesmí dovolit, aby jakákoli soukromá osoba nebo firma, používala nástroje, které jsou vyhrazeny pouze státu, tedy ani jakékoli užití moci, tlaku a násilí vůči svým spoluobčanům.

Kdyby všichni věděli, že stát za ně nic vymáhat nebude, a že sami to také vymáhat nemohou, společnost by vypadala zcela jinak. Jak? Lidé i firmy by uvažovali jinak. Například tak, že by věděli, že jdou do rizika, když někomu půjčí. A tedy by půjčovali buď s tím vědomím, že dotyčnému věří, ale zároveň jsou připraveni na to, že se dluh nevrátí, a tedy se z něj stane dar. Anebo nepůjčí vůbec. Například by zcela zmizel zmíněný celý velký byznys surového ozubeného soukolí, který začíná výrobou dlužníků a končí vymáháním dluhů a vysátím a zničením toho, kdo byl na začátku obletován, lákán, manipulován nebo dokonce nucen, ať si půjčí. To by ale bylo na jiné, a velmi dlouhé povídání. Ale stojí za to, se zamyslet nad tím, jak by se v takovém případě vypadal svět kolem nás. Co by bylo jiné, co by zde bylo z toho, v čem žijeme nyní, co by zde nebylo, a co by bylo jinak.

Takže problémy s exekutory zmizí pouze se zmizením exekutorů.

ZDROJ: Petr Borůvka

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 3,70 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky