
Sebedestrukce je evidentní
JINDŘICH KULHAVÝ
Ucházíte li se o státní zakázku, jedním z mnoha vyplňovaných dokumentů je popření jakékoliv spolupráce s Ruskou federací. Jsme velmi blízko tomu, že v případu rozdílného názoru od státní propagandy se o tuto zakázku nebudete smět ucházet. Vidíte li v tom podobnost s komunistickým přístupem, jste blizoučko pravdě.
Všichni zaštiťující se demokracií mají k diktátorskému režimu mnohem blíže než ti odmítající přijmout fakt, že ještě nějaká demokracie existuje. Přitom žijeme v době, kdy je ideologie nad logiku mnohem více nadřazená, než tomu bylo před listopadem 1989. Shrneme si fakta. Celá Evropa s částečnou výjimkou Norska ještě donedávna převážně fungovala na ruských nerostných surovinách. Ropa, plyn, uhlí, železná ruda a další kovy, dřevo, uran, to vše nám poskytovalo za solidně úměrnou úplatu Rusko. A před ním Sovětský svaz. V té době bylo Německo technologickou a průmyslovou velmocí, Západní Evropa byla pro zbytek světa vynikajícím obchodním partnerem, jistou přehlídkou luxusu či aspoň sociálních jistot. Střední a Východní Evropa za Západem sice trochu zaostávaly, nicméně se nedá říct, že by Československo, Polsko, Maďarsko, Bulharsko či NDR natolik strádaly, že by po barevných revolucích nebyly Západem stále ještě drancovatelné, a bývalé země EHS je s klidem přijaly do nově vzniklé EU.
Později po výměně vedení v Kremlu, které odmítlo scénář vyzkoušený třeba na Československu a mající vést k rozparcelování Ruské federace na menší celky spravované západními státy a koncerny, také uzpůsobený k likvidaci tamní armády a k vydrancování dalšího území, se stalo Rusko náhle nepřítelem. Pokusy ovládnout obchodní prostředí Ruska byly předzvěstí posunu armád států NATO nejdříve do pobaltské a ukrajinské předsíně, později ještě dále a měly podpořit další rozklad Ruské federace. V první fázi došlo k rozpadu socialistického bloku, ve druhé k odštěpení několika svazových republik a k jejich rychlému ideologickému odklonu. Následovala invaze západních společností i koncernů a odliv ruských investic ovládaných oligarchy. Vzestupem Vladimíra Putina se tento trend podařilo přibrzdit, později zastavit, čímž byl Západ postaven do role toho, komu se nevydařila kolonizace největšího státu na světě. Putin se stal brzdou a nepřítelem č.1.
Neschopnost přijmout fakt, že se Rusko nepodvolilo, má za následek současnou situaci na Ukrajině a zároveň i díky chování USA a Západní Evropy jejich úpadek. Přídavným efektem je poté raketový vzestup Číny. Nabubřelost západních elit tak dovedla EU k destabilizaci a propadu jak ekonomickému, tak i morálnímu. Přidejme ještě migraci drtící celý Západ a máme tu částečné vysvětlení toho, co se děje. Kdo je původcem současné situace, je jasné. Liberální politická scéna se dostala do stavu, kdy jsou logika a zájmy zatlačeny do pozadí a preferovány ideologické zvrácenosti. Migrace, genderové nesmysly, Green Deal mající částečně ospravedlnit rozvrácení obchodních vztahů s Ruskem a neschopnost sehnat náhradu za jeho zdroje, regulace všeho spojeného s životem, to vše jsou nástroje používané liberály.
Je pro mne nepochopitelné, proč je naše současná společnost ve stavu, kdy se její část přiklání k těm, kteří stojí jednoznačně na straně nepřátel Ruska, a druhá se tváří pokrokově a svůj hlas dává jen o něco méně liberálním stranám. Přitom z logiky věci je jasné, že bez návratu ke spolupráci s Ruskem a k opětovného navázání obchodních a přátelských vztahů se neobejdeme. To dříve zanikneme. Velká Británie se mění v agresivní chalífát, Španělsko zlegalizovalo pobyt půl miliardy Afričanů terorizujících ale i zbytek Západní Evropy, Francie dlouhodobě tíhnoucí k socialismu je blízko ekonomickému kolapsu, o společenském nemluvě. Státy Beneluxu jsou ukázkou důsledku bývalé kolonizace a mají k evropské kultuře hodně daleko. Severské státy kdysi vyhlášené bezpečností terorizují muslimské a černošské gangy. Německo ztratilo punc průmyslové velmoci a tamní firmy bojují o přežití, zisky už často přestaly existovat. Porodnost původního obyvatelstva klesá na kritickou úroveň. Dalo by se pokračovat dále. Zbytečné, dokud jsou u moci k Rusku nenávistní liberálové.
Je evidentní, že cestou z této temnoty je úplná výměna vedení EU a jednotlivých členských států. Ne, současná naše vláda nás z marastu nevyvede. Babiš se dále klaní bruselským elitám, Macinka bude nadále podporovat běloruskou opozici a ukrajinské zběhy, i ten Turek se ve vztahu k Rusku blíží spíše k Fialovi než k Okamurovi. Kolář s Pavlem jsou produktem Aspen institutu jasně nastaveného k nenávisti k Moskvě. Už dávno jsme měli dát hlas těm, kteří hovoří o nutnosti spolupracovat s Ruskem, schopných mít úctu k osobnostem vzpírajícím se tlaku Západu a hrdě hájícím ruskou nezávislost a identitu. Vše ostatní je přešlapováním v bahnu liberalismu, ze kterého nevede jiná cesta než dát Rusům najevo, že posledních 25 let projevování neúcty bylo přešlapem. Rusko nelze ponížit, není vhodné se mu podřídit, ale mít ho za rovnocenného partnera musí být pro každého žádoucí. Kdo to nechápe, je prostě hlupák. Ti nám nejen vládnou, ale i je volí. My prostě potřebujeme mít dobré vztahy především s Ruskem.


Marco Rubio to řekl jasně:
Každý stát se má starat o své zájmy. A našim zájmem jsou levné suroviny a slušné vycházení se všemi okolo.
– Máme roury na západ, i na východ. Tak se podle toho chovejme: Vladimíre, Donald nám dává kubík plynu za xx kč. Co nabídneš? A nebyla by sleva?
– Takové jednání je ovšem možné jen v silné pozici. Aby Brusel neškodil.
– a silnou pozici můžeme získat ve formátu V 3+ (Poláci jsou zatím v Bruseli)
Tak by byl čas jednat – s USA o Trojmoří, s okolím o spojenectví… a Brusel ignorovat.
Ano, ale některé státy prosazují své záimy dost bezohledně na zájmy jiných, například vyhlašují sankce z pozice síly, nikoliv práva.
Je otázka proč si musí Evropa dokazovat, že je světovým hráčem a dělat imperialní politiku.
Zase ta naivita.
Naše pozice byla, je a bude ryze koloniální.
Navíc jsme už jen banda rozdrobených vyžilých jedinců v krysím závodě ke dnu neschopná cokoli změnit.
I kdyby nám Rusko nabídlo ropu a plyn zdarma, nebylo nám to nic platné, na naší straně trubky bychom všechno zmrvili jak by to jen šlo.
Kolonyjy ukroczechyja nikdy nikdo nebral vážně ani brát nebude. Ostatně nedáváme k tomu nikomu pražádný důvod. Naopak děláme vše proto aby si s námi kdokoli vytřel řiť.
Čtyřicet roků jsme se podřizovali a lezli do prdele Rusům, v současnosti se už 37 roků podřizujeme a lezeme do prdele Amíkům.
Položme si otázku:
Američan, který je daleko za oceánem nebo Rus a Slovan, kterého máme za humny?
Američan, který nezná bratra a prodává nám drahé suroviny nebo Rus, který nám je prodával spolehlivě za hubičku?
Pitomí libtardi všude vyřvávali, že jsme v surovinách příliš závislí na Rusku.
Tak se ptám. Nejsme v současné době tak nějak nebezpečně závislí na surovinách z druhé strany?
Pane Kulhavý, jste snad slepý, nevidíte ty pitomce každých pár dnů na manifestacích ryšavého parazita, na podporu rozvědčíka a ptoti výsledku demokratických voleb.
Připadá vám to normální, tak volby zrušme ùplně, zřiďme parlament na ulici, řízený rezavým zlodějským zmrdem, ze sněmovny udĕlejme charitu pro bezdomovce, poslance do kolbenky k pásu a ušetříme.
Západ nás úplně s naší bezmeznou podporou vykradl a my se obloukem vrátili fo socialismu, vĉetně soudruha a agenta na hradě, s tím rozdílem, že předtím jsme byli soběstačná nezadlužená země a Gustáv Husák byl člověk s IQ násobně větším jak ten nynější šedovous.Pokrok nezastavíš, ale pokud ten pokrok vede opravdu jenom do prdele západu a naší bídy, tak je něco špatně.
Američtí představitelé si zvykli vnímat evropské problémy jen jako nedostatečné vojenské výdaje a ekonomickou stagnaci. Na tom je něco pravdy, ale skutečné problémy Evropy jsou ještě hlubší. Kontinentální Evropa ztrácí podíl na globálním HDP – z 25 procent v roce 1990 na dnešních 14 procent – částečně kvůli národním a nadnárodním regulacím, které podkopávají kreativitu a pracovitost. Tento ekonomický pokles je však zastíněn skutečnou a mnohem horší vyhlídkou civilizačního zániku. Mezi větší problémy, kterým Evropa čelí, patří aktivity Evropské unie a dalších nadnárodních subjektů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politika, která transformuje kontinent a vyvolává sváry, cenzura svobody projevu a potlačování politické opozice, klesající porodnost a ztráta národní identity a sebevědomí.
Zdroj – Národní bezpečnostní strategie Spojených států amerických y konce r. 2025.
Musím se přiznat, že i já spolupracuji s Ruskou federací; Kamarádka mi z hlavního města říše zla vozí kvalitní Ruskou vodku a já ji vždy vychlastám, bez nejmenších výčitek, bez skurpulí. Prosím Koudelkovy Melody Boys, aby si to někde poznamenali a kdybych někdy onemocněl těžkou duševní chorobou, nebo se ze mě stala obyčejná vyčůraná svině a následně jsem se ucházel o státní zakázku, ať soudruzi okamžitě zakročí!
A je tady, desolát a prvok, naštěstí protektorát 2.0 je řádným vasalem příkladné lokajské morálky, a tak se zavázal dodržovat i čerstvé sankce na RU.
A tak ani protektorát nebude provádět servis, či opravy RU ledoborců, a to ani na jaderný pohon a tak nyní už jistě ruzzák svěsí vohon.
JJ. Vepři boubelatí plány zhatí…..
V rozdělování státních zakázek panuje katastrofální korupce už přes třicet let, podle toho to u nás vypadá, teď k nim přibylo fuj fuj Rusko, ale to je pane Kulhavý jen kapička v moři obrovské špíny zvané žumpa česká
Rozklad evropy byl definován jako strategický cíl USA koncem devadesátek Obamovým majitelem Zbygniewem Brzezinským. Bylo tam jasně navrženo, že nejsnáze evropu dodělají masy imigrantů ze severní afriky a blízkého východu jimž je potřeba k pohybu pomoci nějakými zástupnými konflikty.
autore, kulháte v logice, politologii i globálním přehledu,
nějaké pohádky o tom, že se babička sežrala i s Karkulkou a žádný vlk u toho nebyl – tak to vám nejspíše žere jen a pouze ta naočkovaná většina moroloků
Před pár dny jsem si při žehlení pustila jako vždy telku především jako zvukovou kulisu.
Zrovínka byla nějaká debata jeden na jednoho
mezi EVOU DECROIX
inteligentní ženou, která sama o sobě v oné besedě řekla, a je to tak, že je někdy příliš ironická.
Ironická znamená, vážení zdejší, pakliže to nevíte, nikoliv prolhaná.
Ironie je forma humoru,
kdy ovšem vše i toto má své hranice, které Eva, ač byla blízko nikdy,
na rozdíl od těch, kteří jsou jaksi s rozumem jen v rozkroku, a možná ani tam nic k řádnému použítí není, jsou pak jen loupě a debilně ironičtí, což vydávají za svoji přednost tak nějak z nouze ctnost,
nepřekročila.
a NĚJAKÝM MUŽEM,
evidentně také z politického spektra,
kterého jsem viděla, ale bohužel i slyšela poprvé.
Doufala jsem, že tohoto zoufalce, podle mě pitomce a hlupáka, naposledy.
Ále tak ne. Prý to bude za MOZOvidla ministr ŽP. MOTO samozřejmě neumí a nemohou překvapit třeba tím, že by ze svého hnízdečka vystřelili něco (PROTOŽE TO TAM NENÍ) byť jen trochu chytrého a rozumného. Nemuselo by to být ani hranaté, klidně by to mohlo snést i tři svetry, stále jen provokující, protože jinak NIC, prostě nějak jen trochu přijatelné.
Dokonce až tak , aby proti něčemu takovému nemělo zdejší kžíženské osazenstvo vůbec nic a nikde nabito. Jenže je to pořád u MOTOvidel a z MOTOvidel stejná písnička S NÁZVEM A HLAVNĚ OBSAHEM NABLITO.
Zůstaň raději u toho žehlení, snad ti to jde lépe jako myšlení a psaní.
To je zase ta pošahaná Janička ve spolupráci s AI.