20.2.2020
Kategorie: Multikulturní soužití

Rasistická pusinka

Sdílejte článek:

PETR BURIAN

Čokoládová pusinka je tradiční německý pamlsek a nikoliv flirt africké dívky. A i ten se stal terčem boje proti rasismu jedné uvědomělé aktivistky. To pro svůj tvar malé hlavičky ozdobené fezem, slamákem a našpulenými rty.

A možná potom přijdou na řadu i vánoční řetězy, teplý párek v rohlíku, anebo černá hodinka. V polovině věcí, slov a spojení můžeme najít nějaký ten rasismus, diskriminaci a fobii všeho druhu. A pokud bude tento trend překorektnosti pokračovat, můžeme se dočkat i vcelku zajímavých věcí. Zatímco bílý puk hokejisty asi moc nepotěší, jednobarevné figurky by mohly posunout šachovou hru na vyšší intelektuální úroveň.

Bez ohledu na formu vlády je už přes sto let německým občanským zřízením odezdikezdismus. Ještě jim ani nestačily zarůst ploty bývalých koncentráků trávou a už se jich miliony z nich na západě hlásily k demokratickému humanismu. Stejný počet na východě byl pak zapsaný jako konfidenti tajné policie STASI. Po sjednocení v r.1990 se zdálo, že už dostanou rozum, ale nestalo se tak.

Například zatím co německá ministryně pro rodinu Kristina Schröderová kritizovala pohádky bratři Grimmů jako sexistické, v Trevíru stihli její kolegové odhalit sochu Karla Marxe v nadživotní velikosti. Zřejmě v návaznosti na svůj vlastní půl roku starý zákon proti zveřejňování nenávisti (NetzDG). Hned nato ultralevičákům zrušili jejich web linksunten.indymedia.org, kvůli šíření levičáckého zla, což rozpoutalo klasický levicový pouliční kabaret s hořícími auty, rabováním obchodů a trefováním policajtů šutrákem do hlavy.

Po zákazu nošení nožů delších než dlaň, vzrostl na veřejnosti počet útoků nožem a po zavedení termínu Aber-Nazi (ale-nacista), kterým byli paušálně označováni všichni kritici nelegální migrace, jim zase hezky poskočila čísla teroristických útoků v zemi. Čímž jim logicky taky vzrostla i statistika psychicky nemocných, protože nějak se to odůvodnit musí. To má potom za následek zabetonování a zuřivou obrannou německých měst v době Vánoc, ne nepodobné té z jara roku 1945 v očekávání příchodu Rudé armády. Takže se dá s nadhledem říct, že zatímco my očekáváme na Štědrý den příchod Ježíška, Němci útok.

Nic proti těm človíčkům, jistě to jsou v jádru dobří lidé. Před lety jsme k ubytování v malém německém městečku dostali i poukázku k návštěvě místního taktéž malého pivovaru. Po prohlídce, já žena a naše devítiletá dcera, jsme se usadili v pivovarské pivnici ke koštu jejich moku. Já si dal samosebou pivo, žena i dcera limonádu. Žena protože řídila a dceři pivo nechutná. Celý dlouhý stůl místních nás upřeně pozoroval a já nevěděl proč. Teprve až jsem zvedl půllitr, oni se chopili těch svých a za halasného “prosit” si se mnou všichni přiťukli. Opravdu milí lidé.

Jen hodně často přebíjí ocet cukrem a domnívají se, že to vynulovali. Poruší vlastní pravidla při přijímání někoho, kdo žádná pravidla nedodržuje a ani dodržovat nechce a myslí si, že tím to srovnali. Na vypjaté požadavky odpovídají přehnanými ústupky, na terorismus školením o lásce. Toleranci pak prosazují extrémní netolerantností ke všemu, co netoleruje toleranci. Měli by vědět, že akci reakce nevyruší, nýbrž že to jsou dvě akce v řadě za sebou. A že extrém na jedné straně a extrém na druhé se sčítají na dva extrémy současně. Protože se jim brzy může klidně stát, že zatímco oni budou mít rádi úplně všechny, je nebude mít rád nikdo.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...