
Psychopatů se hned tak nezbavíme
PZ/PETR HAMPL
Vítejte u třetího a posledního dílu série o tom, jestli je možné organizovat politický život tak, aby v něm nepřevládali psychopati, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnízprávy.cz.
V minulých dílech jsme probrali:
V psychologii je ten čas podle všeho ještě mnohem delší. Na jedné straně tedy vidíme průlomové objevy o fungování lidského mozku, lidské psychiky, o našich emocích, o možnostech budování vlastních charakterů atd. A na druhé straně vidíme, že drtivá většina veřejnosti (a žel i terapeutů) reálně pracuje s úrovní poznání přibližně z roku 1930, občas někdo hodně pokrokový sáhne po něčem z 50. let.
K naší škodě. Žijeme méně šťastné životy a máme horší vztahy, než bychom mohli mít.
Jediná oblast, která se tomu vymyká, jsou psychofarmaka. Každých pár let jsou účinnější, každých pár let mají méně vedlejších účinků a opravdu jsou používána. Navzdory převládající skepsi mezi laickou veřejností opravdu pomáhají. Je samozřejmě možné kritizovat, že léky na psychiku je předepisována příliš často, taková kritika ovšem vyznívá podivně od lidí, kteří těmi problémy sami netrpí, netuší, jaké to je a netuší ani, jaké to má dopady na okolí. „Prostě to vydrž a případně spáchej sebevraždu,“ není dobrá rada.
Tak nebo onak, dnes je k dispozici mnohem lepší diagnostika než kdy v minulosti. A za pár let nejspíš bude mnohem lepší diagnostika než dnes.
Jenže pozor, celý ten přístup vychází z předpokladu, že na druhé straně je někdo, komu chceme pomoci a kdo se snaží spolupracovat. Odhalovat něčí psychické rysy proti jeho vůli je mnohem obtížnější. A to i když si představíme, že by se to odehrávalo třeba v podmínkách současného čínského režimu, kde prospěch celku stojí vysoko nad právy nebezpečných jednotlivců. Proti diagnostikům stojí lidé, kteří se aktivně pokouší uniknout odhalení, kteří jsou chytří a zlepšují své schopnosti. Jestliže lidská kreativita dokáže vytvořit lepší diagnostiku, ta stejná kreativita dokáže taky vytvořit postupy, jak tu diagnostiku přelstít.
A aby to nebylo málo složité. Můžeme si být téměř jistě, že v tažení za likvidaci psychopatů by se opět uplatnili především psychopati (koho jiného by to mohlo bavit?).
Tím se dostáváme k základní otázce, jestli by bylo principiálně možné vytvořit prostředí, kde podoba ideologických střetů nebude určována psychopatickými osobnostmi.
Obávám se, že z dosud řečeného vyplývá, že:
- Ideologické střety budou nadále probíhat
- Skupiny zaměřené na prosazení těch ideologií budou nadále přitahovat psychopatické typy
- To bude těm střetům dávat zbytečně ostrou dimenzi (ostatně, stačí si projít veřejné výroky přívrženců odcházející vlády za poslední dny – mnoho z nich je zjevně za hranicemi psychického zdraví)
Vedle toho ale existují i pozitivní trendy. Je dobré je vidět a je dobré usilovat, aby pokračovaly.
- Celkově klesá násilnost třídních konfliktů. Před 100 lety se neobešly bez mrtvých, dnes jsou i modřiny výjimečné.
- Zdá se, že každá ideologie střídá dvě podoby (či dvě fáze) – bojovou a budovatelskou. Pro tu druhou je typický určitý pragmatismus, zaměření na výsledky a ochota ke kompromisům. Nešťastné je, když se nějaké hnutí zasekne v bojovém stavu a není schopné přejít do budovatelského. To je něco, co se nestalo komunistům, ale stalo se to kdysi německým nacistům a současným liberálům.
- Ideové střety mohou probíhat v prostředí, které jim dává základní civilizační rámec (a které třeba způsobuje, že se strany zdráhají jednat příliš nelítostně – tudíž se méně projeví psychopatické rysy). To prostředí je pravděpodobně formováno především používanými technologiemi a ekonomickým modelem.
Doporučuji seminář Martina Konvička o možnostech skutečně účinné ochrany přírody, soužití přírodního prostředí s lidským rozvojem a také o tom, co si skuteční biologové myslí o opatřeních Green Dealu (jenom to neříkají nahlas). Seminář se uskuteční 29. listopadu v Praze, podrobnosti jsou zde.


Mnoho velkých korporací záměrně vybírá na manažerské pozice psychopaty, aby měli jistotu, že půjdou za maximalizací zisku a nebudou se ohlížet na lidi. Politici jsou často placeni právě psychopatickými manažery. Kdo není správně psychopatický, toho se zbaví. Kromě toho je jasné, že psychopat, který kašle na ostatní lidi se bude v soukromém sektoru prosazovat lépe vždy a v politice s vysokou pravděpodobností také. Rozdíl mezi soukromým sektorem a politikou je ten, že u politiky alespoň můžete říct, že si ty psychopaty lidé volí sami.
Docela by mě zajímalo, jaký je v tomto kontextu opak psychopata? Patrně nějaký fanatický filantrop, který rozdá všechen majetek a manželku půjčuje bezdomovcům na útěchu. Podle
mě je termín psychopat stejně prázdný jako termín morálka. Obojí používají neschopní k omezování schopných.
leafroller
Hlavním znakem psychopata je absence zájmu o to, co si o vás myslí jiní lidé, o dlouhodobé důsledky své činnosti, o věci, které ho přesahují a velice omezené vnímání strachu. Člověk, který se bojí o to, že si o něm budou lidé myslet, že vyhazuje peníze za zbytečnosti nebude psychopat, stejně tak není psychopat člověk, který se strachuje, z čeho bude žít za pár let. Ten filantrop co ho popisujete naopak může být psychopat, který chce za každou cenu získat slávu a nebojí se do toho investovat peníze. Opak psychopata je ustrašený člověk, kterému extrémně záleží na názorech ostatních, na tom jak ho ostatní vnímají, na daleké budoucnosti, na tom, aby byl platnou součástí celku. V závislosti na okolí a svých názorech tedy může může peníze rozdávat nebo šetřit, podle toho, co považuje z dlouhodobého hlediska a pro společnost jako celek za lepší, nebo podle toho, co společnost vyžaduje. S utrácením peněz to nijak nesouvisí – to mohou dělat psychopaté stejně jako jejich opak. Dokonce bych řekl, že u psychopatů je utrácení peněz pravděpodobnější, protože nemají strach z budoucnosti. Někdy se dokonce říká, že psychopati jsou velmi dobří chirurgové, protože je nesvazuje strach z chyb a dokážou dělat rozhodnutí bez emocí. Stejně tak to mohou být dobří hasiči, protože se nemusí bát pro ostatní riskovat – necítí strach, nevnímají rizika, vidí jen krátkodobý cíl a možnou odměnu (například určitou slávu z úspěch). Psychopat nemusí být nutně špatný, pokud je správně motivovaný a nedělá práci kde je nutné zvažovat dlouhodobé důsledky, může být užitečný a může se stát hrdinou. Nicméně dnešní doba psychopaty tímhle směrem nenavádí – spíše jim dává možnost rozvíjet své schopnosti způsobem, který ostatním škodí – a je logické, že pokud tyto možnosti nastanou a budou lákavé, psychopati nebudou váhat je využít.
leafroller
P.S.
Je důležité si uvědomit, že psychopat je jeden extrém. Jeho opak je opačný extrém a extrémy jsou většinou problematické. Neplatí to, že když když je něco špatné, opak je nutně dobrý. Často, tak jako v tomto případu, je nejlepší určitý střed.
lístečku, jsi buzna, tak musíš vědět co je to psychopat, což potvrzuješ svým psychopatickým textem , psychopat je především oportunista, pokrytec a buran s nulovým zájmem o následky projevů své existence na okolí kromě maximální snahy o maximalizaci osobního zisku do své kešeně či žaludku, což takového z m r d a směřuje automaticky do pozice parazita
Fanatické protlačování covidistické buzerace a neúčinných a nakonec škodlivých covidových „vakcín“ (dokonce horování za povinnou vakcinaci), neschopnost dodnes uznat omyl, okázalé přehlížení faktů a dokonce dodnes pokračující arogance ohledně výše zmíněného zakrývající vlastní selhání – to mi u pana Hampla taky připomíná chování psychopata.
Andreos 👍 přesně !
kuk
To je velmi originální vysvětlení. Podle něj by byl třeba typický psychopat užtivatel balík, který je sice naprosto neškodný, ale naprosto neuvažuje o tom, jaké důsledky bude mít jeho chování v dlouhodobém horizontu na něj samotného. Každopádně trvám na tom, že slovo psychopat vymysleli stejní lidé jako slovo morálka, tzn. že být psychopatem, je v podstatě v dnešním světě pozitivní a výhoda. Pokud se samozřejmě přeneseme přes všeobecné pokrytectví.
leafroller
To moje vysvětlení zas tak originální není. Velmi podrobně je rozepsáno například v knize Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů. Nevím jestli být psychopatem je dnes jednoznačně výhoda, ale je pravda, že podmínky pro psychopaty jsou dnes pravděpodobně lepší než kdykoliv v minulosti. Kdysi lidé žili v uzavřenějších komunitách a více spolupracovali s lidmi, které znali i soukromě. To umožňovalo lepší odhalování psychopatů. Stejně tak to, že je doba příliš rychlá jim přeje, protože nejsou zdržováni vyhodnocováním věcí, které souvisí s fungováním společnosti a podobně. Ta výhodnost pro psychopaty je ale v tom, že většina lidí je normálních. Pokud bude většina lidí psychopatických, tak si budou více škodit navzájem a taková výhra to zase nebude a systém se dříve či později zase obrátí – i když to možná bude znamenat pád aktuálního režimu, protože lidé kteří nejsou psychopaté budou nuceni opět vytvořit menší komunity. Ale k tomu samozřejmě nemusí dojít, je to jen extrémní scénář. Možná společnost začne vytvářet podmínky pro ty, kteří nejsou psychopati i dříve.
Morálka je velice staré slovo spojené s filozofií, psychopatie je relativně ve srovnání s morálkou moderní slovo z psychologie (ta je vlastně celá oproti filozofii moderní). Slovo psychopat bylo vytvořeno při zkoumání osobností, slovo morálka při snaze určit obecná pravidla chování. Nemyslím tedy, že by je vytvářel stejný typ lidí a ani nevidím přímou souvislost s tím ostatním co píšete – pokusím se ale odhadnout, co jste mohl myslet a reagovat (možná chybně). Ty pojmy mají společné to, že byly v poslední době relativizovány a používány spíše k prosazování konkrétních zájmů než k hledání pravdy. Tak jde ale zneužít jakýkoliv pojem. Proto bych problém neviděl ani tak v těch pojmech nebo v lidech co je tvořili, ale spíše v těch, co je chybně používají.
kuk
A nebylo by tedy nejsnazší tato dvě slova nepoužívat a opisovat je jinak. Ono by se hned ukázalo, co si člověk skutečně myslí.
leafroller
Ne, nebylo. Můžete je opsat jakkoliv jinak, ale ten opis stejně někdo zneužije podobně. Co si člověk myslí se nikdy neukáže tím, že nějakou věc opíšete jinak nebo přejmenujete. A pokud slovo určitého významu nebudete používat, tak vám to slovo prostě bude chybět tam, kde je potřeba. Myslím že jediné řešení je snažit se rozlišit kdo je kdo a jak slovo používá.
kuk
To také dělám. Kdykoli někoho slyším slova morálka nebo psychopat, přesně vím, co je zač a že nemá cenu pokračovat v diskusi:-)
leafroller
Myslím že je zřejmé, že takhle jsem to nemyslel. Je potřeba rozlišovat zda je slovo použité dobře nebo špatně. Nikoliv zda je použito nebo není.