17.12.2023
Kategorie: Ze světa

Prognóza CNN: Kyjev bude muset do léta kapitulovat. A co bude dál?

Sdílejte článek:

HSP

Aby NATO mohlo v noci opět klidně spát, bude se muset vrátit k jednáním o ruských bezpečnostních zárukách, které Moskva požadovala před dvěma lety, míní Sergej Iščenko v novinách Svobodnaja Pressa.

Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kirill Budanů nevědomky sehrál roli Kassandry pro svou vlastní zemi. Pokud podle známé legendy tato řecká princezna, kterou Apollón obdařil darem proroctví, předpověděla blížící se zkázu starověkého města Trója, tak Budanů, ak tomu dobře rozumíme, nedávno veřejně prorokoval totéž ohledně režimu svého šéfa Vladimira Zelenského.

Přesněji: pro kyjevskou tiskovou agenturu UNIAN šéf hlavního zpravodajského úřadu GUR náhle a mimořádně cynicky prohlásil: “Zatím Rusko nemá v plánu vést válku v roce 2025. Možná do konce roku 2024, pokud se nic nezmění, to (v Kremlu – pozn. Red.) upraví. Ale zatím takové plány nemají… Možná to zní poněkud neslušně, ale my bojujeme na cizí účet. A oni (Rusové – “SP”) bojují na svůj vlastní účet”.

V překladu z budonovštiny do ruštiny to zřejmě je třeba chápat takto: podle GUR Moskva hodlá vítězně ukončit boj o Ukrajinu do konce příštího roku. A Kreml proto racionálně ani nekalkuluje, kolik by Rusko stálo pokračování bojů po roce 2024. Jsou si totiž naprosto jisti, že vítězství přijde dříve, než nás v prvních hodinách roku 2025 navštíví Ježíšek.

Proč? Jednoduše proto, že všechny možnosti Kyjeva bojovat “na cizí účet” nedávno skončily. A Ukrajina si na své „groše“ už dávno nevydělává. Kvůli úplnému kolapsu její kdysi mocné ekonomiky.

Zkrátka, vzpomínáte si na “svatbu v Malinovce”? Vzpomeňte si: “Pan ataman nemá žádné zlaté rezervy. A kluci se rozutíkali”? Pro dnešní Kyjev se tento obraz stal skutečností po nedávných horečnatých letech prezidenta Zelenského po světě. Nezapomněli jsme: nejprve mu ve Washingtonu namísto peněz a zbraní nabídli chléb s máslem. O den později totéž v Oslu. A o den později – ve Wiesbadenu (Německo).

Lídr francouzské strany ” Patrioti” Florian Philippot to okamžitě škodolibě komentoval: “Katastrofa Zelenského, který odchází z USA s prázdnýma rukama, pokračuje! Nulová dodatečná finanční pomoc: z kohoutku už nepoteče! Je konec!”.

A méně emotivní experti na Západě se okamžitě pustili do nudných, čistě aritmetických výpočtů. Podstatou kterých je hledání racionální odpovědi na otázku: “Jak dlouho vydrží ukrajinská armáda při úplné absenci finančních prostředků jejího vlastního státu na její byť jen minimální nezbytné potřeby? Jako jsou dodávky munice, zbraní, vojenského vybavení, potravin, pohonných hmot atd.”.

Odpověď zní, že nevydrží léta, ale měsíce. Je totiž známo, že každý den bojů na rusko-ukrajinské frontě stojí podle informací bývalého ministra obrany této země Alexeje Reznikova Kyjev a těch, kdo stojí za jeho zády, přibližně 100 milionů dolarů.

Zdůrazňuji: každých 24 hodin! Kyjev je už nemá odkud vzít, když je Západ fakticky odmítl financovat.

Oznámení Pentagonu ze 6. a 12. prosince o mimořádném přidělení 52. a 53. balíku vojenské pomoci Ukrajině ze strany americké armády v částce 175, resp. 200 milionů dolarů na příkaz amerického prezidenta v rámci jeho administrativních pravomocí (Presidential Drawdown of Security Assistance) jsou na tomto finančním pozadí jen obkladem pro mrtvého. Protože máme-li věřit Reznikovovi (a jaký je důvod mu v tomto případě nevěřit?), Kyjevu to bude stačit jen na čtyři dny. Do příštího víkendu peníze dojdou.

Ale každá země kromě armády potřebuje i pravidelné vyplácení důchodů, stipendií, platů a dalších věcí. Nemocnice a léčebny existují s nataženýma rukama a potřebují stále tuny nových léků. Pohonné hmoty a elektřinu si ptá veřejná doprava. A tento seznam vládních výdajů v každé zemi je téměř nekonečný. Ale jak již bylo řečeno, „pan ataman nemá žádné zlaté rezervy“.

Vyhlídky Kyjeva na pokračování boje v takových podmínkách jsou různé. Všechny však jsou pro něj pochmurné. Všechny do jedné.

Například publicista CNN Jim Sciutto v pátek 15. prosince napsal: “Vysokopostavený americký vojenský představitel zhodnotil následující měsíce pokud by se situace vyvíjela podle nejhoršího scénáře. Již v létě dojde k výraznému selhání nebo dokonce porážce (Kyjeva – pozn. red.). Potom bude vítězství Ruska hroznou zprávou nejen pro Ukrajinu. Bude to katastrofa pro celou evropskou bezpečnost a vážný úder pro USA.”

Zřejmě po Zelenském fiasku ve Spojených státech měl některé podobné výpočty na stole i německý kancléř Olaf Scholz. Proto 14. prosince s plnou vážností připustil, že v případě vojenského kolapsu Kyjeva by Berlín musel ve své zemi vyhlásit výjimečný stav.

Doslovně, podle novin Zeit Online, se kancléř s mimořádným znepokojením vyjádřil takto: “Pokud se situace zhorší v důsledku konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, například proto, že se zhorší situace na frontě, že ostatní podporovatelé sníží svou pomoc Ukrajině nebo že hrozba pro Německo a Evropu bude nadále růst, budeme muset reagovat. Už jsme se dohodli, že v takové situaci rozhodne Bundestag. A také článek 115 základního zákona, který nás opravňuje vyhlásit stav nouze.”

Není-li toto na Západě stále silnější předtucha nevyhnutelného a velmi brzkého kolapsu AFU v důsledku útěku ukrajinských vojáků a důstojníků z vlastních zákopů podél celé dvoutisíckilometrové frontové linie, tak co to potom je?

Tento týden přispěl k tomu, že západní politici a obyčejní lidé upadli do hysterie, i Americký institut pro studium války (ISW) se sídlem ve Washingtonu, DC, který panicky křičí: “Rusové přicházejí!”. Ve svém nedávno zveřejněném analytickém článku “Vysoká cena ztráty Ukrajiny. Vojensko-strategické a finanční důsledky vítězství Ruska” se pokouší představit obraz poválečného uspořádání světa po kapitulaci Kyjeva, která je za současných okolností téměř nezbytná, jak se domnívá i ISW.

Článek uvádí: “Dobytí celé Ukrajiny Ruskem není v žádném případě nemožné, pokud Spojené státy stáhnou veškerou vojenskou pomoc a Evropa bude následovat jejich příklad. Takový výsledek by přivedl dotčenou, ale vítěznou ruskou armádu až k hranicím NATO od Černého moře po Severní ledový oceán.”

V takovém případě by se podle státních expertů tři bojem zocelené ruské armády (18. a 25. kombinovaná armáda ozbrojených sil, jakož i 8. gardová kombinovaná armáda ozbrojených sil), rozmístily na hranicích Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Celkem – přibližně šest mechanizovaných divizí ruských ozbrojených sil.

Zároveň na severu a jihozápadě Běloruska podle ISW “Rusové pravděpodobně nasadí buď natrvalo, nebo nominálně v rotaci další výsadkovou divizi (tři pluky) a motostřeleckou divizi (pravděpodobně tři pluky)”.

Potenciální úderné úsilí obou těchto silných ruských útočných skupin na územích bývalých sovětských republik bude moci podpořit 1. gardová tanková armáda, “která byla obnovena v okolí Moskvy a vždy byla určena jako hlavní úderná síla proti NATO”.

A nejen to. “Ruské pozemní síly (v blízkosti hranic bloku NATO – pozn. SP) budou kryty hustou sítí protivzdušné obrany z protiletadlových a protiraketových systémů dlouhého dosahu S-300, S-400 a S-500 s překrývajícím se pokrytím celé fronty.” Podle odborníků by takový systém protivzdušné obrany dokázalo prolomit jen mnoho stovek víceúčelových letadel páté generace, z nichž většina je zatím rozmístěna příliš daleko – na území samotných Spojených států.

Co by měly Spojené státy dělat, pokud se taková katastrofická strategická situace v Evropě stane realitou? Budou muset ještě více Pentagonu rozevřít peněženku. A to v takové míře, o jaké se dnes, když Washington jen diskutuje o problému dodatečné finanční pomoci zadychčenému Kyjevu, Američanům ani nesnilo.

„Na odstrašení a obranu před novou ruskou hrozbou po úplném vítězství Ruska na Ukrajině budou muset Spojené státy rozmístit ve východní Evropě značnou část svých pozemních sil. Spojené státy budou muset do Evropy nasadit velké množství letadel typu stealth. Výroba a údržba těchto letadel je ze své podstaty nákladná. Problémy s jejich rychlým nasazením by však pravděpodobně přinutily Spojené státy učinit hroznou volbu mezi ponecháním dostatečného počtu letadel v Asii na obranu Tchaj-wanu a dalších asijských spojenců a odvrácením nebo odražením ruského útoku na spojence v NATO.”

“Všechny tyto podniky budou stát majetek.” děsí ISW svět.

Rád bych tyto chlapce uklidnil: Bratři, máte jednoduchý a naprosto nekrvavý způsob, jak se této noční můře vyhnout. Vzpomeňme si společně, jak to všechno začalo na Ukrajině.

A začalo to tím, že v prosinci 2021, tedy – dva měsíce před vstupem ruských vojsk na Ukrajinu, prezident Putin požádal blok NATO, aby Rusku poskytl právně závazné bezpečnostní záruky. Hlavní z nich – Severoatlantická aliance dostala návrh stáhnout své síly „na pozice z roku 1997“. Jinými slovy, aby úplně a kompletně stáhla svá vojska a sklady výzbroje z východní Evropy.

A také – aby se vzdali amerických jaderných zbraní v Evropě a zničili veškerou infrastrukturu pro jejich odpalování. Přestat posílat válečné lodě do oblastí, ze kterých mají možnost zasáhnout objekty na ruském území. NATO by v souladu s tím, pokud chápeme ultimátum Moskvy, nemělo rozmísťovat v Evropě rakety středního a kratšího doletu a zdržet se letů těžkých bombardérů mimo národní vzdušné hranice.

Jak vidíte, všechno je to velmi jednoduché. Začněme konečně seriózně diskutovat o reálném plnění ruských podmínek ze strany Západu. Ano, pro bývalé partnery Ruska je to politicky a psychologicky obtížné. Ano, už dva roky je cesta k možným dohodám poseta mrtvolami na obou stranách. Co by nemuselo být, kdyby v NATO převládl politický realismus.

Ale, kluci, vy sami dáváte najevo, že jednání s Ruskem po téměř dokonané porážce Západu na Ukrajině jsou pro NATO stále nevyhnutelnější.

Třeba, musíme začít jednat. A pak už žádné nové ruské armády poblíž hranic Severoatlantické aliance nikoho nevystraší. Ani v Evropě, ani ve Spojených státech.

A mezitím.

Ukrajinská vicepremiérka Iryna Vereščuková na Telegramu uvedla, že kvůli rozpočtovému deficitu v roce 2024 budou muset občané její země nějak přežít.

“V roce 2023 se objevily dva nové faktory. Kterým se musíme všichni rychle přizpůsobit, napsala Vereščuková. Podle ní konflikt „může trvat déle, než jsme si zpočátku mysleli“. “Zdroje pro sociální a humanitární sféru mohou být menší, než bychom chtěli. To znamená, že budeme muset vydržet více a déle za méně peněz,” uvedla..

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...
20 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)