29.1.2026
Kategorie: Politika1904 přečtení

Přítel po boku …

Sdílejte článek:

RTV

Už tehdy jsme měli všichni zpozornět. Ale nechali jsme to tak a přítel po boku dnes ovlivňuje hrubým způsobem českou politiku. Možná, že je to v Česku už taková tradice, že nikým nevolení mají tolik pravomocí. Máme jmenovat? Dalík, Nagyová, Pokorný, Pojar…

Události posledních dnů odkryly závažnou skutečnost, kterou nelze dále ignorovat. Jde o selhání základních bezpečnostních pravidel státu na nejvyšší úrovni.

Prezident republiky oznámil, že čelil vydírání ze strany ministra zahraničí. Takové tvrzení má mimořádnou váhu. Pokud by bylo pravdivé, šlo by o bezprecedentní útok na ústavní pořádek.

Jenže prezident zároveň přiznal, že komunikace v této věci probíhala prostřednictvím osoby, která není součástí státní struktury. Civilní osoby bez mandátu, bez smlouvy, bez bezpečnostní prověrky o které i média tvrdí, že se jedná o ,,poradce prezidenta“.

Kontroverzní civilista napojený na zbrojaře nemá co fungovat jako prostředník mezi prezidentem a vládou. Stát, který připustí, že klíčové politické a bezpečnostní sdělení tečou přes soukromé osoby, se dobrovolně zbavuje kontroly nad vlastními procesy.

Ještě závažnější je skutečnost, že tento stav nevznikl nějakým omylem. Prezident ho nejen toleruje, ale ještě ho nechtěně veřejně potvrdil. Tím přijal odpovědnost za to, že neřídí komunikaci výhradně přes institucionální kanály, umožňuje vstup aktérů bez jakékoliv odpovědnosti do citlivé komunikace státu a legitimizuje paralelní strukturu vlivu.

Není podstatné, zda dotyčný jen přeposílá zprávy. Přístup ke komunikaci prezidenta je sám o sobě velká moc. Přístup civilisty bez kontroly je riziko. Přístup osoby bez odpovědnosti je selhání.

Celý postup prezidenta pak tento obraz dovršil. Na tiskové konferenci závažně obviní ministra Macinku, nedá novinářům žádnou možnost klást otázky, nepodá žádné vysvětlení jakou roli prostředníka zastává Kolář, žádné vyvození odpovědnosti a následný odjezd do zahraničí na soukromou cestu. To není státnické chování.

Výsledkem je nebezpečný precedens. Prezident vystupuje jako formální autorita, zatímco reálná komunikace probíhá přes neformální osobu. Ministři jednají mimo oficiální kanály. Bezpečnostní pravidla jsou nahrazena osobními vazbami.

V takovém systému už není klíčová otázka, kdo má pravdu v konkrétním sporu. Klíčová otázka zní, kdo dnes fakticky řídí komunikaci hlavy státu a na základě jakého mandátu?

Pokud na tuto otázku neexistuje jasná, veřejně obhajitelná odpověď, pak nejde o selhání jednotlivce. Jde o rozpad institucionálního řízení na vrcholu moci.

Vysílá to nebezpečný signál dovnitř i navenek. Signál, že pravidla jsou volitelná.

Osobní vazby mají přednost před institucemi.To není jen drobná chyba. To je přímo bezpečnostní kolaps, který se nedá zamluvit důvěrou v osobnost Koláře ani naučenou frázi o klidu a stabilitě. A pokud to politický systém neřeší, pak selhává spolu s nimi.

 

FB

Redakce

Sdílejte článek:
1904 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)