Přichází nový věk … volíme mezi tragédií a realismem

Uvedu několik odstavců z vynikajícího komentáře pana Václava Vlka staršího. „Myšlenka lineárního pokroku vždy skrývala problém vyčerpávání zdrojů za apriorním předpokladem, že technologie přispěchá na pomoc. Naší tragédií na Západě je, že navzdory všem katastrofám 20. století si stále neseme tento arogantní pohled na svět, který nás zaslepuje vůči složitosti naší kolektivní lidské nesnáze na současné Zemi.“ Ukázka naprostého úpadku naší politiky v ČR a diskuze je v tom, že pokud by se někdo chtěl sám za sebe předkládat tyto myšlenky, bude ihned z mnoha stran označen za „proputinovce“, za nepřítele naší demokracie, a jak zní nejnovější nadávka, za „chcimíra“. Osobně mám pocit, že nás i EU vedou dnešní „výmarští“ politici k tragickým koncům. Po konci první světové války bylo hlavním heslem: „Už nikdy Verdun!“ -šílená bitva která nic nevyřešila s 300 000 mrtvých. Dneska máme Verdun na Ukrajině, v Gaze, Sýrii, Somálsku a teroristický atentát v Moskvě i vraždění organizované Hamásem v Izraeli, což se mžikem oka může přenést i sem k nám.

Samozřejmě, doporučuji komentář pročíst a zamyslet se nad jeho obsahem. V zásadě však dle mého názoru existuje jediné východisko z dnešní krize politiky Západu, respektive USA. Pan Vlk komentuje názory anglo-amerických autorů, kteří mimo jiné upozorňují, že v USA dnes panuje studená válka a existují vážné pochybnosti o tom, zda je možné od současného stavu USA očekávat nějaký zásadní impuls ke zlepšení mezinárodní situace. Východiska dvou hlavních politických stran – demokratů a republikánů – jsou totiž tak protichůdná, že to stěží připadá do úvahy.

Přičteme-li k tomu naprosto iracionální „hlavní téma“ Západu, a to „záchranu klimatu“, kterému se daří zejména v EU, a i prezident USA stále tvrdí, že záchrana klimatu je hlavním cílem jeho politiky, můžeme pak skutečně válku na Ukrajině a nyní i v Gaze vnímat jako „drobnosti“, které nestojí za řeč. Mimochodem, řeči o jaderné válce jsou vedeny nikoli ve stylu, jak jí zabránit, ale jak jí vyhrát. Je to i důsledkem toho, že již téměř čtyři generace nepoznaly, co to jaderná zbraň je, jaké má účinky a dopady nejen na život člověka, ale obecně na život na Zemi. Spekuluje se o tom, že v Rusku je „bordel“ a jaderné zbraně „nejsou funkční“ a existuje neustálá snaha jaderný konflikt bagatelizovat jako něco, co přečkáme, Rusko zničíme a nastane konečně ráj na Zemi. Stačí se začíst do komentářů pod články na toto téma a vidíme plasticky, co si naši čtenáři myslí.

Je skutečně možné Rusko považovat za diktaturu, která musí být zničena. Jak se ukazuje po více než dvou letech „sankcí“, Rusko žije, ekonomicky nestrádá a jak o tom svědčí i občasné zprávy z našich médií, vše se nechá v Rusku koupit včetně sankcionovaného zboží. Rusko není v mezinárodní izolaci, pouze s ním Západ „oficiálně“ neobchoduje, popřípadě existují „výjimky“. Toto tedy zřejmě není cesta.

Ruská společnost navíc není zdaleka prozápadní, jak bychom rádi viděli. Rusové zcela dobrovolně hlasovali v prezidentských volbách pro Vladimira Putina a podporují tak jeho politickou strategii včetně agrese proti Ukrajině.

Navíc, v Česku se podařilo přesvědčit nemalou část populace, že se Rusko na Ukrajině nezastaví a napadne pobaltské státy, Polsko a třeba i Česko. BIS ústy svého ředitele označila současnou situaci za „nejhorší od konce druhé světové války“. Je přitom zajímavé, že na stránkách BIS tato věta z tiskové konference vůbec není uvedena. Ona „větička“ však žije svým životem a komentátoři ji kritizují, nicméně čtenáři jí evidentně věří. 80 % čtenářů iDnes.cz věří, že Putin přepadne Česko, Polsko nebo Pobaltí. Jinými slovy, věří v začátek třetí světové války. Současně věří i tomu, že jaderné odstrašení nefunguje. Teorie jaderného odstrašení je totiž založena na tom, že si jaderné velmoci nedovolí přímý konflikt a bojují prostřednictvím „zástupných“ konfliktů. Rusko by přepadlo Pobaltí, Polsko nebo Česko jenom, a právě za předpokladu, že by došlo k závěru, že USA nebudou reagovat prostřednictvím svých jaderných zbraní a budou konflikt stále považovat za „zástupný“:

Je tedy možné předejít tragédii? Zcela jistě, pokud Západ přestane hrát hru na „zástupné“ války a začne s Ruskem vážně a realisticky jednat o globálních otázkách. V případě Ukrajiny je tak nejvyšší čas na jednání o její budoucnosti tak, aby se zachránilo renomé Západu a válka na Ukrajině neeskalovala do naprosto nepředvídatelných konců. Francie tak podle slov svého prezidenta uvažuje o nasazení svých vojáků na Ukrajině v „určitém okamžiku strategické nejednoznačnosti“ a doma dnes tisíce vojáků hlídají život ve Francii před blížící se olympiádou, která by se mohla stát obětí teroristického útoku velkého rozměru.

Politika Západu dosáhla toho, že se dnes vytvořily opět dva protikladné bloky. Jedním je skupina států G7 – západní ekonomiky – a tou druhou je skupina států BRICS na čele s Čínou. V této skupině navíc probíhá čilá ekonomická spolupráce zejména mezi Ruskem a Čínou, ale i mezi Ruskem a Indií. Jihoafrická republika se zásadně zastává Palestinců a v OSN už prošla rezoluce požadující okamžité příměří v Gaze. Je nejvyšší čas přestat s řinčením zbraní na obou stranách a vrátit se k jednacímu stolu. Tak chápu potřebu návratu k realismu v mezinárodní politice.

Jan Bartoň