Předsudečná nenávist a akční plán proti extremismu: Bezprecedentní nesmysl našich vlád

Podle ministerstva vnitra projevy předsudečné nenávisti označují jednání, které je motivováno nesnášenlivostí a společenskými předsudky vůči určité skupině obyvatel. Zpravidla se jedná o skupiny definované rasou, národností, etnicitou, náboženstvím, sexuální orientací, politickým nebo jiným smýšlením, sociálním původem apod.

„Nemusí se jednat o skutečnou příslušnost k určité skupině, ale i o příslušnost domnělou (např. je-li osoba mylně považována pro tmavší pleť za Roma, ale ve skutečnosti není Rom). Takové projevy nemusí nutně naplňovat skutkovou podstatu některého z trestných činů. Může se jednat o fyzické násilí, slovní útoky, či využívání urážlivé symboliky,“ pravila vnitrácká chytrá horákyně.

Poté vnitro sumarizovalo rizika, která takoví lidé znamenají pro český stát. Rizika projevů předsudečné nenávisti jsou v řadě oblastí podobná s riziky, která představují extremisté. Níže jsou tato rizika popsána. Subjekty, které se jich dopouštějí:

• Neusilují o okamžité zničení demokratického systému, ale postupně ho oslabují.
• Nerespektují koncept základních lidských práv.
• Podněcují k nenávistným aktivitám další osoby.
• Šíří strach ve společnosti.
• Štěpí společnost, vyvolávají v ní antagonismy.
• Zlehčují osudy obětí totalitních režimů a obětí nenávistně motivované trestné činnosti.
• Při komunikaci s veřejností využívají dezinformace a konspirační teorie.
• Stávají se nástrojem vlivového působení zemí a skupin, která nerespektují principy pluralitní demokracie.

SPD jako šiřitel předsudečné nenávisti?

Asi není třeba dodávat, že typovým šiřitelem těchto hrůz zvaných předsudečná nenávist byla tehdy jmenována SPD, která též opakovaně figurovala bez jediného důkazu ve výročních zprávách BIS týkajících se extremismu. Ve vnitráckém textu doslova stálo: „Nejvlivnějším aktérem na poli šíření náboženské či etnické nesnášenlivosti je hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura. Někteří jeho členové byli velmi aktivní v šíření informací zaměřených proti muslimům, imigrantům či Romům. SPD záměrně cílí na skupiny obyvatel, u kterých předpokládá, že manipulativní informace, které jim soustavně předkládá, nebudou podrobovat kritické reflexi.“

Resort vnitra ve svém fantazírování pokračoval slovy: „Často se takové společensky závadné jednání odehrává na internetu, kde přechází v trestnou činnost. U části české společnosti přetrvává přesvědčení, že prostředí internetu je do značné míry anonymní. Někteří autoři nenávistných textů se přitom mylně domnívají, že trestně právní odpovědnost se vztahuje pouze na příslušníky extremistických hnutí (např. neonacisty) nebo že formální distancování se od extremismu či rasismu zakládá jejich beztrestnost. Stávající praxe orgánů činných v trestním řízení tuto falešnou domněnku vyvrací. Nejvyšší státní zastupitelství poskytlo za účelem prevence několik případů jednání, které byly ze strany státních zastupitelství či soudů posuzovány jako trestné,“ pokračuje zpráva několika příklady. Jde o komentáře k událostem šířeným na Facebooku, příspěvky v diskusi nebo nápis na stěně výtahu, jejichž autoři skončili před soudem.

Proč tento rozsáhlý exkurs do relativně nedávné minulosti? Protože je to jen pár dnů, kdy tato tristní kapitola, započatá už za vlády Andreje Babiše, našla vyústění v agilní politice současné vlády Petra Fialy. Ta totiž aktuálně schválila nový „akční plán proti extremismu“. Podle něj se mají státní úřady (a to včetně tajných služeb) soustředit například na potírání dezinformací s xenofobním obsahem nebo má policie lépe monitorovat a zaznamenávat tzv. předsudečnou nenávist na internetu a zjednodušit nahlašování, tedy udávání takové činnosti.

Tři cíle akčního plánu boje proti extremismu

Současný akční plán ministerstvo vnitra rozdělilo na tři strategické cíle. Za prvé na snahu o sjednocení postupu orgánů činných v trestním řízení u činů z nenávisti a ochranu obětí, za druhý cíl zpráva označuje zvýšení efektivity „boje se skupinami ohrožujícími demokracii“ a za třetí cíl označuje transparentní posilování důvěry v demokracii.

Zpráva popisuje cíle ministerstev a dalších orgánů státu v tzv. předsudečném násilí. Vytyčuje například policii, ministerstvu a Nejvyššímu státnímu zastupitelství systémové změny v dokumentaci zločinů v nenávisti. „Odstranění překážek při zaznamenávání předsudečného násilí. Umožnění zaznamenání dodatečných údajů. Přijetí monitorovacích definic předsudečného násilí a nenávistných projevů,“ uvádí plán. Ten také jako jeden z cílů zmiňuje motivování k hlášení předsudečného násilí. V další části pak hovoří o „boji proti skupinám ohrožujících demokracii“.

Podle zprávy mají ministerstva vnitra, obrany či zahraničí spolupracovat s tajnými službami, akademickým sektorem na strategické komunikaci při potírání tzv. dezinformací s xenofobním obsahem. Zpráva také hovoří o systémovém potírání nenávistného obsahu online. „Nastavení opatření proti šíření teroristického obsahu online. Využívání nařízení DSA (z dílny EU, pozn. autora) v boji proti nezákonnému obsahu včetně příkazů k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu dle článku 9 nařízení o digitálních službách.“ A jako bonbonek na dortu zde čteme též věty o omezení financování tzv. dezinformačních webů (dědictví strategie vyhladovění Věry Jourové) či příspěvky na resocializaci pachatelů trestných činů, což jen těžko lze interpretovat jinak než jako převýchovu.

Teď už máme, co jsme chtěli?

Co to všechno znamená? Zkusme to co možná nejvíc zjednodušit. Babišova vláda před šesti lety poklekla a políbila bruselským hodnostářům prsten, přijela nesmyslný a jimi zřejmě značně podceněný plán na boj s „předsudečnou nenávistí“, který by mohl zůstat jen tragikomickým heslem na bumážce, kdyby… Jenže to „kdyby“ nenastalo. Zavládla vláda nová, která bruselská dogmata bere doslova, a navíc se jí to teď před volbami náramně hodí.

Po slavném přílepku k zákonu Lex Ukrajina VII (§318a) o aktivitách „ve prospěch cizích velmocí“ má vláda v ruce další klacek k umlčení nežádoucích slov a řečníků. Dnes budete nejen aktivistou nějaké „cizí síly“, ale navíc ještě budete šířit předsudečnou nenávist, což jsou povinni na vás spoluobčané prásknout, aby jim nehrozila nedejbůh nějaká forma spoluviny – věděli o přečinu, neudali ho, tedy jej schvalují a jsou tedy spolupachateli. A ve finále absolvujete převýchovný tábor k získání lepších návyků a názorů.

Mezitím vláda spolu s Ústavním soudem předělá volební zákony tak, aby jim umožnily zabetonování ve funkcích – sníží volební věk, zavedou hlasování počítačem a kdeco dalšího, co lze tak snadno „hacknout“, a můžeme se vzít za ruce a společně zapět: „Teď už máme, co jsme chtěli“. Nebo ne? V říjnu si řekneme…