6.7.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Předčasné volby v UK? Proč ne…

Sdílejte článek:

MAX 06|07|2016

Referendum skončilo, s výsledkem ANO – vystoupit. Ministerský předseda Cameron oznámil, že on nebude tím, kdo oficielní výstupní protokol předá v Bruselu. Bude to až jeho následovník… Jenže kdo ví, co se odehraje dalšího v následujících týdnech, měsících? Poslední dny přinesly zajímavé postoje a jednání známých osobností v politickém životě UK.

[ad#clanek-respo]

Krátce po Brexitu byla média zaplavena informacemi všeho druhu. Politickými, ekonomickými, strukturálními, osobními postoji voličů. Po týdnu horké komentáře vychladly, zejména z Bruselské centrály. Je vidět, že po opadnutí emocí začíná zase fungovat racionalismus a možná euro mozek spřádá plán, co bude dál.

Už před referendem se vědělo, že jeho výsledek není pro vládu závazný. Nicméně varianta, že by byl výsledek referenda ignorován – je těžko představitelná. Anglie je považována za jednu z těch zemí, kde tradice má velkou váhu. Oba tábory věřili ve své vítězství. Ostatně oficiální výsledky 51.9% pro vystoupení (17,4 mil. voličů) versus 48.1% (16,1 mil. voličů) pro setrvání ukazují, že to bylo těsné. Nicméně výsledek referenda zní: OPUSTIT EU.

Jelikož premiér Cameron byl pro unijním zastáncem, je jeho krok (odmítnutí, aby to byl on, z jehož rukou bude spuštěn čl. 50 Lisabonské smlouvy) vcelku pochopitelným a hlavně snadno zdůvodnitelným. Jak řekl – toto zůstane na jeho nástupci.

Irové jsou nespokojení s výsledky, Skotsko zrovna tak a zazněly i hlasy o jeho odtržení z UK. Zatímco o referendu na téma Brexitu bylo možné slyšet i názory, že nekvalifikovaní lidé rozhodovali o něčem, o čem nic nevědí, tak o referendu na odtržení Skotska stejní lidé nijak nereagovali. Asi jsou najednou ti samí lidé dost chytří, aby vyjádřili svůj názor. Ale toto ponechme teď stranou. Podstatné je, že UK je celkem výrazně rozdělená dle setrvání UK v EU, bez ohledu na politické sympatie k té či oné straně.

V prvních dnech se objevovaly informace o nespokojenosti občanů s výsledky, dokonce existovala petice za opakování referenda. Zde se v této věci celkem jasně vyjádřil Cameron, který tuto možnost zamítl. Z úst politiků v Bruselu je možné nyní slyšet výzvy k urychlenému kroku ze strany UK, aby mohla začít vyjednávání o podmínkách vystoupení. Objevují se názory, které naznačují, že určitou taktikou může být změna nálady chování davu v postupujícím čase, vést dlouhá jednání. I delší než dva roky. Toto zmínil například premiér Sobotka na půdě PČR ve svém projevu po Brexitu. Kdo má nějaké zkušenosti s vedením týmu lidí, tak zřejmě sám ví, že není nic jednoduchého udržet určité „nadšení, zapálení“ pro věc dlouho. Čím déle je to vyžadováno, tím je to těžší.

Lidská mentalita je nastavena tak, že se dokáže vypnout k něčemu a pokud je toho dosaženo, přichází sebeuspokojení, česky bychom řekli usnout na vavřínech. Letargie se dokáže šířit velmi rychle. Trochu se obávám, že to je i nynější největší riziko. Nikoliv stávajících dnů, ale zejména těch, které budou následovat. Vše dokresluje EU, která se navenek tváří, že přijala fakt vystoupení UK z EU. Já si tím nejsem zdaleka tak jist. Politika je jedno divadlo se dvěma jevišti. Plebs má vidět a obvykle také vidí to, jen co se odehrává před oponou.

Média se plní zprávami, co vše bude jinak až UK opustí EU – dovozy, pracovní místa, pohyb osob a zboží apod. Jedna z osvědčených praktik manipulace je odvedení pozornosti. Možná ji používáme každý v určitém rozsahu svých schopností a svých vnitřních hodnot. Záleží, co je tím sledováno. Když chcete odvést pozornost partnerky s cílem pro ni připravit překvapení, myslím, že toto bude pochopeno a přijato. Odvedení pozornosti se používá však i k méně ctnostným cílům. Kam patří ty Bruselské nechť si každý doplní dle sebe.

Stávající představa o tom co bude (pouze stručně) – nový premiér, který převezme post po Cameronovi -vyslyší hlas referenda a zahájí proces dle čl.50 Lisabonské smlouvy. Varianta, že by nebylo respektováno referendum je sice ve hře, ale v tuto chvíli mne nenapadá 1) obhajitelnost takového kroku 2) co by následovalo od voličů. Započetí procesu odchodu, jeho průběh a délku nechávám jako otevřené, stejně tak, k jakému výsledku to nakonec může vést. Tento krok navíc bude pro UK znamenat i vnitřní pnutí, neboť výsledky referenda byly těsné, ve hře je Skotsko a Irsko. 

Alternativní scénář vývoje v UK 

V neděli (3.července) když jsem tak poslouchal slovenského premiéra Fica mne napadl další možný scénář. To, co dále napíšu, není tvrzení toho, co se stane. Neodvažuji se ani odhadovat pravděpodobnost. Ale dovolím si tvrdit, že to není nereálné, protože jistá míra rozumu (a ne malá) to shledává 1) logické 2) legitimní 3) pro konzervativní UK navíc obhajitelné 4) s podporou vysokých míst 5) geograficky a mocensky v zájmu UK.

Stručně řečeno – předčasné volby. Nikde není stanoveno, jak má být naloženo s výsledky referenda (z časového hlediska). A to, že Cameron uvedl, že onen zásadní krok udělá jeho nástupce na podzim – má váhu sdělení. Jak jsem uvedl výše – referendum nebylo o politické příslušnosti, kdežto volby jsou. Takže vezměme v úvahu politický systém UK, politické strany a jejich postoj k Brexitu. Ač dopadlo referendum tak, jak dopadlo, nic nebrání straně se profilovat jako pro unijně orientovaná, kterou mrzí „skutečnost, že by UK neměla být nadále součástí EU“. Abych nepopisoval zdlouhavě podstatu – mohla by nastat situace, že předčasné volby by byly de facto druhým referendem. Teprve po spočítání hlasů by se vědělo, jak silné mandáty dostaly pro-unijní strany a kolik jejich oponenti. To, že může nastat stav, kdy pro-unijní strany budou mít většinu je ve hře. Pokud by se tak stalo – jak se má tedy zachovat vláda? Na jedné straně tu je referendum o Brexitu, na druhé straně tu stojí mandát od voličů, kteří dali hlas straně, která se profilovala jako pro-unijní…?!

Vracím se k předchozím čtyřem bodům:

  • Logické – v tomto scénáři neshledávám nic nelogického. Je zde několik kroků, které by se musely udát. Z pohledu pravděpodobnosti by odpovídající % bylo celkem nízké. Avšak v případě plánu naopak velmi vysoké.
  • Legitimní – předčasné volby jsou legitimním prvkem demokracie, stejně jako referendum. Navíc – nově zvolení zástupci, by byli již voleni „s tím, že jsou ztotožněni s postojem vůči EU dle své strany“ a tedy jejich mandát je odvozen a potvrzen právě tímto postojem. Odpadá do značné míry vnitřní rozpor s neakceptováním výsledku referenda.
  • Obhajitelné – pokud by předčasné volby byly hodně postaveny na postoji strany vůči EU (neumím si moc představit za současných podmínek a dění na čem jiném by strany chtěli oslovit voliče – vždy je to přece podle toho, na co volič slyší), tak s ohledem na obměnu volených zástupců (viz. předchozí bod) je obhajitelné, že výsledky referenda by pro parlament byly jen něčím jako informací. Nic víc. Obhajitelnost by spočívala v tom, že nově občané přece podpořili pro-unijní postoj strany a ta nyní bude jednat v duchu tohoto mandátu, který získala. Pokud někdo chtěl něco jiného měl volit jinou, proti-unijní stranu. Otázka je, zda proti-unijní může být tak silná, aby měla víc než koalice pro-unijních.
  • S podporou z vysokých míst – k tomu asi netřeba mnoho co dodávat.
  • Geograficky a mocensky v zájmu UK – výslednou změnu kormidla zpět k EU by dle současných reakcí uvítalo Skotsko, Irsko. Vyřešil by se tím potenciální problém „co s hlasy volajícími po referendu o samostatném Skotsku“. Vyřešila by se tím i nespokojenost Irů. Z hlediska mocenských vlivů je jistě lepší udržení celé UK pohromadě. Je jasné, že s rozpadem UK by klesl vliv. Existuje tady tedy silný motiv a důvod k udržení UK jako celku!

Jako další, možná nesouvisející, informace, je rezignace Nigela Farage. Nyní, v době, kdy je potřeba vůdce, někoho, kdo bude jasně v čele. On byl jakousi ikonou Brexitu. To, že rezignoval – je velmi, velmi nešťastné a také divné. Brexit byl doslova jen pouhý krůček v dlouhé řadě dalších kroků na pouti ze spárů bruselské příšery.

[ad#clanek-respo]

Tolik můj pohled. Alternativní scénář budoucího vývoje. Možná se nestane, možná se stane jen z části nebo bude v čase mutovat dle vlivu okolních událostí. Opakuji – netvrdím – ale předkládám k zamyšlení, k obohacení možných scénářů. Jen čas ukáže, kde byla pravda. Osobně jej vidím jako nikoliv nereálný. 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Výchova českého voliče

    PAVEL CHRASTINA Povolební jednání vítěze parlamentních voleb připomíná dobře zašmodrchaný gordický uzel. Jenže člověk, který jednání vede, nemá dost