22.1.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Politická korektnost – svorník nesvobody

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 22|01|2014

 

Na přelomu roku se v našich mediích roztrhl pytel s hodnocením situace v Česku, pětadvacátý rok po změně režimu. Nejčastěji byla nejrůznějšími mediálními mudrlanty skloňována a ze všech stran probírána tzv. „blbá nálada“. Spekulovalo se o chudobě, frustraci, spálené zemi, aroganci mocných … ale jednu zásadní věc nikdo kupodivu nezmínil.

 

[ad#hornisiroka]

 

Znovu jsem si to uvědomil při rozhovoru s řemeslníkem, postarším elektrikářem. Řekl mi: „Já už se na zprávy nedívám. Je to už zas jen lež a propaganda, jako za bolševika.“ Ano, je to tak. Už zase nás jakýmsi bičem ženou někam, kam nechceme. Už zase existuje jen jedna jediná, úřední, nezpochybnitelná pravda, která je čím dál více v rozporu s každodenní zkušeností. Už zase začínáme mluvit jinak doma, v hospodě a jinak na oficiálním fóru.

 

Že ne? Že se nám za náš názor, nebo politické přesvědčení nemůže nic stát? Tak tedy příklad nejnovější: vedení university v Českých Budějovicích se „distancuje“ od svého profesora Konvičky. Proč? Dovolil si moc. Na svých soukromých facebookových stránkách kritizoval islám. No a? No a nějaký jurodivý pošuk, v tomto případě levicová proislámská aktivistka to „práskla“ mediím a stěžovala si vedení fakulty. To se, podle předpokladu, předpodělalo. No bodejť ne! Taková slova jako islamofob, fašista, rasista… ta dokážou zahýbat granty, dotacemi, příspěvky ministerstva školství, a jak!

 

Causa se slibně rozjíždí, od jednoho zdroje včera to dnes přebírají další a další zpravodajské servery, osvědčení bojovníci proti čemukoli již vstávají a vytřásají prach z transparentů a praporů… dokud to zmijí hnízdo nevypálí a označeného nešťastníka nezlikvidují profesně, společensky i ekonomicky. Pro výstrahu, lumpa!

 

Ptáte se taky, jak je to možné? Jak to přijde, že 25 let po porážce totalitního režimu už zase bují udavačství, štvanice a likvidace lidí s odlišným názorem? Ať to probíráte z kterékoli strany, nakonec dojdete ke společnému jmenovateli – politické korektnosti.

 

Bez politické korektnosti by všechny ty šílenosti, které nás svírají čím dál víc zůstaly společensky izolovanými erupcemi chorého ducha jakýchsi excentrických revolucionářů, vysmívaných to postaviček na okraji společnosti. Jenže… Jenže nás mezitím spoutala ona. Šlo to zvolna. Nejdříve jsme se posmívali „korektním“ američanům, pak mávli rukou nad těmi pár podivíny, co se to snaží prosadit u nás, pak potřásli hlavou, jak jsou najednou všechna media přeopatrná… a už máme, jak se zpívalo v dávné komunistické písni, co jsme chtěli.

 

Ona totiž ta slavná politická “korektnost” má vůbec hodně společného s (nám starším dobře známou) komunistickou výchovou „uvědomělého“ člověka. Místo tradičních hodnot a morálky jsou nám shora vynucována jakási umělá, veskrze zvrácená a škodlivá pravidla. Stále více a více jsme v zaměstnání a na veřejnosti nuceni k autocenzuře našich projevů. A právě v tom tkví vlastní účel „korektnosti“. Zbavit nás svobody, zašlapat do stáda, a odradit od kritiky a veřejné angažovanost. Přimět nás, abychom v každodenním jednání uplatňovali jakousi umělou, nepřirozenou a svazující sebekázeň, tak důležitou pro naše snadné ovládání.

 

 

Co ale s tím? Kde začít a co já zmůžu, může se ptát mnohý z nás. Inu, blíží se nám jedna možnost. V květnu budou evropské volby, a bruselská „věrchuška“ už má teď nahnáno. Nespokojené remcání občanstva začíná totiž v mnoha zemích přecházet v temné, protiunijní mručení. A právě tady se naskýtá příležitost. Posuzujme jednotlivé kandidáty ne jen podle vnitropolitického obrazu jejich „rodných“ stran, ale podle jejich vztahu ke svobodě. Ke svobodě obecně a ke svobodě slova zvláště. Jsou pro předávání dalších kompetencí do Bruselu? Prosazují unijní „hodnoty“ v každodenní politické praxi? A nebo naopak usilují o návrat kompetencí zpět, o Evropu suverénních, spolupracujících států?

 

Těch, kteří nám z tohoto pohledu připadají volitelní se pak můžeme ptát. Každý politik má nějakou mailovou adresu. Pišme jim a žádejme informace, jak si představují svobodu slova. Jak si vykládají článek 17 Listiny práv a svobod, součásti to naší Ústavy, který v bodě 2 praví: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu“. Pišme i stávajícím poslancům parlamentu a senátu. I mezi nimi se najdou lidé poctiví, nezaháčkovaní u korýtka a nezařazení do klanu. Ti by mohli být novým podnětům přístupni. I kdyby to mělo být jen pro jejich osobní profilaci a zviditelnění, je důležité, aby myšlenky svobody slova zazněly a byly vneseny do společenského diskurzu! . Žádejme a navrhujme i nápady úmyslně kontroverzní. Například kodifikování oficiálního výkladu zmíněného čl. 17 Listiny práv a svobod, ve smyslu že svobodné vyjádření názoru, byť nekonvenční, je-li uvedeno slovy jako „myslím si“, „domnívám se“, „jsem přesvědčen“ a podobně, požívá plné ochrany tohoto článku 17 a nesmí být nijak postihováno.

 

Sebemenší uvolnění svěrací kazajky, kterou nám nenápadně nasadili nepřátelé svobody by se mohlo stát prvním kamínkem laviny, která by začala měnit ovzduší ve společnosti. Politická korektnost je svorníkem nesvobody. Zničme ho, oslabme ho a celá ta babylónská věž, vystavěná ze lži, přetvářky, pokrytectví a útlaku se zřítí!

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky