Politici bohužel na funkce, které vykonávají, intelektuálně nestačí

   Díky lidem, kteří se zabývají historií, se můžeme dovídat o osudech vládců, kteří nechali stavět kolosální stavby. Pyramidy v Gize, Jižní Americe, hrady a zámky v Evropě. Všechny tyhle investory postihoval stejný fenomén, stejný vztah ke skutečnosti. Jakmile se zmocnili rozsáhlého majetku samozřejmě díky násilí vykonávaném na bezbranných členech společnosti, rozhodli se, že jsou něco lepšího, zaslouží si lepší úděl na zemi i po smrti. Vyskytly se také výjimky. O své  roli ve vedení země snad pochyboval Karel IV a musel si doložit, že je to vůle Boží. Josef II a jeho matka se pokusili zlepšit postavení poddaných. Panovník si dokonce vyzkoušel, jak těžké je orat pole, posléze mimo jiné zrušil parazitské církevní kláštery. Osvícená šlechta na konci 19. století se účastnila hospodářského života jako rovnocenný partner, bez nároků na jakékoli výhody.

   Bohužel, současní politici ve vedení státu svým vztahem k podzámčí navázali spíš na chování těch bezohlednějších v historii. Je pro mě nepochopitelné, že si nechají vyplácet platy v násobcích těch průměrných, nechají se hýčkat dalšími provizemi, když se ti, jenž vedou nebo spíš ovládají, musí vypořádávat s tíživými existenčními problémy, zvlášť když jsou v trapném postavení tvůrců hodnot a platičů daní a poplatků. Jde především o nezaměstnanost a naprosté znejistění tváří v tvář tak zvané legislativní smršti, což jsou v podstatě jen záplavy zákonů o tom, kdo se jim ještě posadí za krk, koho budou muset živit, dokonce kdo jim zakáže pracovat, což je mimochodem můj případ. Kdo z nich se alespoň symbolicky zkusil postavit k pásu nebo za katedru v romské škole, aby se vžil do postavení poddaných? Jak to, že si nervou vlasy, když je někde nezaměstnanost kolem dvacíti procent, ordinace psychiatrů jsou plné, počty sebevrahů se rovnají mrtvým na silnicích, v Německu je už dvojnásobně převyšují, třetina rodin žije z ruky do huby, stárneme a vymíráme, dluh který nás okrádá roste nad všechnu představivost, tuneláři ukládají kořist do daňových rájů.

   Odpověď je jednoduchá. Jsou hloupí. Nemají sociální inteligenci odpovídající roli, kterou ve společnosti jakoby hrají, ve skutečnosti spočívají především v používání násilí za obvyklým účelem – zbohatnutí a zlenivění bez náznaku zodpovědnosti.

   Je na místě zeptat se, to jsou hloupí i ti, kteří s nimi spolupracují, právníci, finančníci, ekonomové, politologové, sociologové, novináři, pracovníci sdělovacích prostředků, kulturníci a spol?

  Odpověď je jednoduchá . Jsou hloupí a také necitelní, nezodpovědní.

Zažil jsem je všechny v komunistické éře. To ještě na prvního máje kráčeli v průvodu, před tribunou se křivě usmívali a mávali třepetalkami, když nenesli transparenty nebo vlajky. Jenom se báli. Ti dnešní jenom spolupracují na krádeži, na kterou si pořídili tak zvaný zákon, profitují z toho a hřeší proti přikázání, které nestárne, protože je nosíme v genetické výbavě. Nekrást, nezabíjet, nepromluvit křivého svědectví, což znamená nelhat.

  Kdo nevidí děsivou katastrofu, která se blíží ze všech stran, určitě z jihu a východu a nenapíná síly, aby ji odvrátil, patří do této nebezpečné kategorie rozumových omezenců.

   Žiji dost dlouho, abych zjistil, že inteligence nesouvisí se schopností pamatovat si výňatky ze zákona nazpaměť, odříkat kůstky, které tvoří kostru člověka, znát letopočty nebo více jazyků. Bohužel je to naopak. Werich na to má průpovídku o tom, že paměť a logika jsou v nepřímé úměře. Čím víc paměti tím horší logika  i schopnost empatie.

    Já dodávám další poznatek. Nejsou inteligentní zločinci i když se jedná o vzdělance jako byl politolog Madoff nebo Dr. Rath. Tohle přesně zapadá do schématu o řešení naší situace. Omezenci bez sociální inteligence mají sklon k výkonu násilí. Vybírání 70% nekřesťanských daní od tvořivě pracujících  je loupež.  Kdo chce více daní inklinuje k násilí a je nedostatečně inteligentní, přesněji nebezpečně hloupý. Když se náhodou ocitne v mocenském postavení, je to katastrofa. Čím větší tupci, tím pevnější je jejich smrtelné sevření.  To dějství se právě odehrává.  Pomocí tak zvaných zákonů nás drží pevně u huby a dělají z nás chudáky vydané na pospas prozřetelnosti, která jak známe z dějepisu, není vůbec shovívavá k těm, kteří se neucházeli o právo jednat jako svobodná individua.

  Měl jsem v Německu známého, který mi vyprávěl o tom, jak jako vojáci Wehrmachtu na nových hranicích se SSSR, v rozděleném Polsku s kamarády doufali, že je Stalin nechá přejít přes území, aby mohli zaútočit na naftová pole na Blízkém Východě. Když dostali rozkaz k útoku zděsili se, ale šli. Jejich generálové poslechli přihlouplého desátníka Hitlera a vydali se s miliony vojáků vstříc osudu Napoleonovy armády. Mimo několika, kteří skončili v koncentračních táborech, naletělo Hitlerovi celé Německo. S komunismem to bylo stejné. Z uvedeného lze usoudit, že národy se skládají z ovčanů, které lze snadno nachytat na vějičku a zcela nepočetných výjimek, které lze zlikvidovat nebo umlčet. Když akceptujeme většinový princip při výběru vládnoucích, nemůže to dopadnout dobře. Navíc volby jsou dvojí. V jedněch volíme do čela muže, který nás povede do rozhodující bitvy, pak zvítězí ten nejlepší. Momentálně volíme k plnému korytu, pak se projeví závist a volíme outsidery, ti aktuální nám vládnou zcela zdrcujícím způsobem. Jsou tak hloupí, že si nechávají vystavovat vysvědčení. Stačí se podívat na známku z nezaměstnanosti, přes 10, pustit si jak poskakují čísla na státním dluhu, jak se vyvíjí deficit rozpočtu. Zatajují vzrůstající počty lidí s depresemi. Na rozdíl od sledované problematiky mrtvých v dopravě, nikdo nezveřejňuje motivy sebevrahů. Na internetu se objevil článek „Okrádají nás o statisíce, vraždí po stovkách“  Zatím je i nás soudí prozřetelnost, jestli bude nějaká budoucnost, budou souzení za způsobenou bídu, nezaměstnanost, choroby duše i těla, někdy se smutným koncem a nás za apatickou poslušnost hlupákům.

    Stávající systém, kde se tvrdí, že pravdu mají ti, kterých je o jednoho víc, je katastrofa. Potom musíme všichni bez rozdílu držet hubu a pochodovat podle právě aktuálního obsazení tak zvaných zákonodárných sborů. Jednou se potácíme do leva, potom do prava, jen ne kupředu. Ti trochu chytřejší, se můžou klidně zbláznit. Nevypadá to, že by se objevil Josef II a vydal Toleranční patent, aby se každý mohl modlit podle svého vyznání. Na příklad, že nebude platit daně na fungování politických stran, na vyplácení subvencí a dotací, na porcování medvěda, na umořování dluhu, který si nepořídil, na dotování filmové produkce, státních sportovců, na královské platy politiků a úředníků v Bruselu, koncesionářské poplatky pro státní televizi s prostoduchými seriály, kde se tato problematika nesmí ani ukázat. Je toho moc čeho bychom se rádi zřekli, kdybychom byli svobodní občané.

Zatím má i tahle mizerná situace řešení, o tom příště.

[ad#velkadolni]

 Karel Pavlíček