Pokrytectví Dominika Haška

Už v antickém Řecku uznávali pravidlo, že válka a sport nejdou dohromady. Z tohoto pohledu je tedy i dnes na místě, pokud jsou reprezentanti země, která vyvolá soupeření na kolbištích válečných, vykázáni z kolbišť sportovních. Potíž ovšem je, pokud je takový trest uplatňován selektivně. Tedy pokud sportovci nějaké země, která vyvolala agresivní válku dostanou zaracha, zatímco jiným to projde. Tedy přesně tak, jak se to stalo v případě Ruska a Běloruska, když byly vyloučeny z mezinárodních hokejových soutěží. Domnívám se, že právě tento selektivním přístup byl jedním z důvodů, proč se CAS rozhodl ruské hokejisty do světových soutěží vrátit. Mezinárodní hokejová federace (IIHF) hájila svůj postoj také obavami o zajištění bezpečnosti. Podle mne to byl velmi slabý argument. Jednak nebyla IIHF schopna vysvětlit, v čem ona bezpečnostní hrozba vlastně spočívá a jednak se už ruští sportovci vrátili na světová mistrovství i v jiných sportech a žádné zvýšené bezpečnostní riziko to sebou nepřineslo.

Rozhodnutí CAS tedy padlo a podle očekávání vyvolalo vlnu odmítavých reakcí. Kritizovali jej politici (jak vládní, tak i opoziční) stejně jako velká část veřejnosti. Vyjádřil se také Dominik Hašek, který je svým odporem vůči přítomnosti Rusů na světových kluzištích proslulý. Takže asi nikoho nepřekvapilo, že jeho reakce byla velmi razantní. Mimo jiné prohlásil, že by měl být přijat „zákon umožňující ruským sportovcům imperialistickou válku odsoudit“ a dále, že „ruské týmy i sportovci jsou automatičtí reprezentanti ruské vlády a jejích činů. Přesněji strašných zločinů. Jinými slovy jsou reklamou na válku.“

Celé to jeho vyjádření má však jednu podstatnou vadu na kráse. Dominik Hašek se totiž sice tváří jako morální maják, ale přitom pomíjí fakt, že i on sám v minulosti dělal přesně to, co dnes ruským sportovcům vyčítá. Tedy že „automaticky“ reprezentoval režim, který páchal strašné zločiny a kterému svým působením v národním týmu dělal reklamu. To když před rokem 1989 oblékal reprezentační dres komunistického Československa.

Proč se Dominik Hašek tomu všemu tenkrát nevzepřel a komunistický režim spolu s jeho pohlaváry neodsoudil, jak teď radí ruským sportovcům? Odpověď je jednoduchá. Protože moc dobře věděl, že by si pak už nezahrál. A stejný osud by s největší pravděpodobností čekal i ruské sportovce, kdyby se pustili do kritiky agrese jejich země vůči Ukrajině nebo kdyby odmítli dělat stafáž Vladimíru Putinovi. Myslím si, že Dominik Hašek to moc dobře ví a jeho kritika ruských sportovců je tak poněkud falešná. Obzvláště když ani on sám, když byl v podobné situaci jako oni, moc hrdinství neprokázal. Zato dnes prokazuje notnou dávku pokrytectví.

Ale třeba si to už odpracoval…