Pokroková cenzura: Dvojí metr základ svobody?

VLADIMÍR KORNILOV

Svět už několik dní diskutuje o nechutném vystoupení ošklivých transvestitů během úvodního ceremoniálu olympijských her v Paříži. Názory se rozcházejí. Například německo-finský podnikatel Kim Dotcom označil toto představení za „závěrečný ceremoniál lidstva“. Ve Francii se však najdou i tací, kteří provokaci omlouvají, nebo se s ní dokonce chlubí. A především: Je prý praktickou ukázkou svobody slova. No – jak pro koho.

Pokroková cenzura: Dvojí metr základ svobody?

Agentura Associated Press cituje názor jednoho z takových podivínů, který nedávno vyhrál celostátní soutěž transvestitů ve francouzské televizi: „Francouzská vláda ví, co dělá. Chtěli se předvést co nejlépe. Demonstrují, že svoboda projevu není nijak omezena.”

Takže si všimněme: Urážení náboženského cítění věřících (za pomoci transvestitů parodujících scénu Kristovy poslední večeře), sexualizace olympijských her, ukazování explicitní pornografie před mnohamilionovým publikem, včetně dětí, je jen „svoboda projevu“, která je nedílnou součástí evropské liberální ideologie.

Na pozadí této vášnivé celosvětové diskuse ovšem nikdo mimo Francii nevěnoval pozornost skutečnosti, že v téže zemi minulý týden oficiální státní cenzor zakázal populární televizní kanál. Proč? Za vyjádření „svobody projevu“ – jenže z pohledu liberální společnosti té „nesprávné“ svobody. Hovoříme o skandálním rozhodnutí Regulačního úřadu pro audiovizuální a digitální komunikaci, který je ve Francii znám pod zkratkou ARCOM.

Cenzoři jsou šťastní

Sedmnáctého července se tento orgán rozhodl „respektovat zásadu plurality myšlení a názorů“ v televizi a rozhlase. O týden později (jak rychle!) obvinil populární opoziční kanál C8 z porušování tohoto pluralismu a odebral mu licenci na veřejnoprávní vysílání za vysílání v první polovině letošního roku. Bez jakýchkoli soudů a jiných zbytečných ceremonií. Typický výraz „liberální“ svobody projevu.

Kanál se provinil především tím, že ve velmi populárním politickém pořadu, ironizoval „woke kulturu“, za kterou jsou organizátoři olympiády liberály tak chváleni. Jinými slovy, na francouzském státním televizním kanálu lze pořádat transvestitské soutěže a ukazovat varlata nějakého podivína mnohomilionovému celosvětovému publiku. To je přece projevem „svobody“. Ale kritizovat takové jevy je zakázáno, neboť to už je naopak „porušení plurality názorů“. A nikdo se ani nepokouší skrývat, tuto otevřenou politickou cenzuru.

Hlavní tvář národní opozice Marine Le Penová se k tomuto skandálu vyjádřila takto: „Pro úřady je pluralismus ve skutečnosti nesnesitelný. Proto se snaží, aby pluralita fakticky zmizela, aby všechny televizní kanály a rozhlas vysílaly stejné poselství jako státní vysílání.“

A na webové stránce “Národního sdružení” byla petice ve prospěch kanálu C8 zahájena tímto prohlášením: “Cenzoři jsou šťastní, že mohou umlčet nezávislý hlas. Vítejte v naší demokracii, kde je názorová rozmanitost více než ohrožena.”

Mocní propadají hysterii

Přesto se takové očividné popravy nežádoucích médií bez soudu stávají v Evropské unii stále běžnější praxí. Do očí bijícím příkladem je nedávné zavření opozičního časopisu Compact v Německu – doplněné pronásledováním jeho šéfredaktora. Časopis se stal skutečně silným hlasem vládní opozice, zejména ve východním Německu, a poskytoval solidní multimediální platformu pro kritiku vlády v oblasti migrace, zahraniční politiky a zdravotnictví.

Třináctého července se na yutubovém kanálu časopisu Compact objevil rozhovor s mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Marií Zacharovovou, který okamžitě dosáhl více než 300 000 zhlédnutí. A už šestnáctého července německé ministerstvo vnitra bez zbytečných ceremonií (Soud? K čemu soud?) časopis zavřelo a provedlo razii v bytě šéfredaktora. Otevřel jim rozespalý v županu – a byl zadžen.

Tolik vzývaná pluralita a svoboda projevu v praxi. O „svobodě po projevu“ se raději mlčí. Pokud je totiž nějaký názor v rozporu s oficiální vládní linii, nebo dokonce označen za proruský, pak na zákaz nejsou potřeba žádné soudy. I když to tak v zákoně stojí. Jenže – kde není žalobce, není ani soudce. A obžalovaný být žalobcem nemůže.

Úřady se ovšem již nějaký čas netajily svou nespokojeností s blízkostí časopisu ke straně Alternativa pro Německo (AfD). Média hlavního proudu přímo obviňují redakci časopisu Compact z plánů uspořádat sérii lidových festivalů „Modrá vlna“ na podporu AfD v podzimních zemských volbách, které se uskuteční v září v Sasku, Durynsku a Braniborsku. Podle průzkumů ve všech třech zmíněných spolkových zemích vede „Alternativa“, což vyvolává u vládnoucí moci hysterii. A tak cenzoři a policie „makají“.

Cenzoři v EU nás učí svobodě projevu

Zakázat populární mediální platformu sympatizující s hlavní politickou silou právě v době voleb je dokonalá ukázka liberální demokracie  a posvátné „plurality názorů. Ještě jednou: Zakázat ji bez soudu, nanejvýš jednoduchou vyhláškou ministerstva vnitra. A nikomu z mainstreamových „hlídacích psů demokracie“ to zjevně nevadí.

Mají totiž plné ruce práce, aby učili zbytek světa demokracii a svobodě. Na každém rohu vykřikují o svobodě slova a svobodě projevu, ale pokud někdo začne kritizovat jejich manipulativní metody, využívání státních médií k propagaci menšin, různé zvrácenosti propagované v médiích, zneužívání nezletilých a další vymoženosti liberální demokracie – se zlou se potáže.

Pokud vyjádříte názor, který se liší od názoru totalitní liberální mafie v politice a hlavních médiích, okamžitě jste předmětem tvrdé cenzury, nebo prostě zákazu psaní, mluvení, tištění či vysílání. Stopka prostě. Vypnou vás. Zákon nezákon (my v Protiproudu o tom rovněž něco víme, fialová mafie a soudružka Jourová byly v tomto směru unijní „avantgardou“).

Taková je realita dnešní „liberálně-demokratické“ Evropské unie, pro niž je v každodenních vyjádřeních tamních „komisařů“ (Češky Jourové na místě prvním) „svoboda projevu základní evropskou hodnotou“.

Jen ovšem pro případ, že se vyjadřujete povoleným způsobem a nekritizujete totalitu, kterou tak usilovně „buduje“ A pokud možno milujete své vyšetřovatele a cenzory.

Že, občane Smithi? Vždyť se také píše rok 2024, nikoli 1984.

Zdroj