Pohádka o válečné diplomacii

Včera nám Bakalonoviny sdělily, že Arménie válku s Ázerbájdžánem prohrává. Že to mají od vždy pravdomluvného reportéra Českého rozhlasu Martina Dorazína. Prý to jejich rozvědka podcenila, jsou slabší, opírají se o špatného nespolehlivého spojence v Rusku a vůbec to mají prohrané. Hovno milí Bakallháři i veřejnoprávní intervjůci. Je to dost jinak. Nemusel bych se ani snažit hledat jiné infromace, postačilo by mi, že to napsali lidi od vás. To je totiž nejlepší zařídit se přesně obráceně. 

Ale vezmu to od začátku.

1. O válce v Karabachu si štěbetali vrabci na střeše. To jen u nás bylo ticho po pěšině. V Jerevanu se už několik týdnů předem diskutovalo o vojenských transportech a každá babča věděla, že se něco bude dít, když na letištích v Azerbajdžánu přistávalo jedno vturecké vojenské letadlo za druhým.  Že by arménskou rozvědku cvičil čučkař Koudelka, aby si nevšimla toho, co si mohla v podstatě přečíst na fejsbůku, to by bylo hodně smutné. 

2. Stačilo se podívat do jakékoliv vojenské ročenky...  Azerbajdžán – rozloha o trochu víc než ČR, počet obyvatel stejný jak u nás a víte jaký mají vojenský rozpočet? Ještě menší než u nás. Slavná ropná země je chudá jak kostelní myš. Jejich HDP je proti nám úplně směšný. Dávají na armádu po velkém navýšení v loňském roce asi 2 miliardy dolarů, čili velké kulové. 

Prý mají asi pět set tanků, sedm set obrňáků, nějaké stovky děl a pár nadzvukových letadel. Jako fakt si někdo myslí, že se s takovou směšnou silou dá dělat válka v horském terénu proti vysoce motivovanému nepříteli, který je tam doma? Jak to říkal Andor Šándor?  Že naše lépe placená armáda dokáže ubránit jeden most po dobu jednoho týdne? 

Syrští džihádisté na tom moc nezmění, jen povraždí víc lidí, ale jak všichni víme, z vojenského hlediska to nic neznamená, protože lidí je jak sraček, Kefalín. Ani turecké letecké dodávky na tom nic nezmění, protože pořádná válka se vede především po železnici nebo pomocí tisíců kamionů. Vojenské letadlo plné munice se vystřílí i v lokálním konfliktu za jedno odpoledne. 

3. Arménie je proti Azerbajdžánu třetinová. Třetinová populace, třetinový vojenský rozpočet, ale HDP na hlavu je stejné. Nemají ropu, nemají nic, k tomu pověstná kavkazská ležérnost a klídek, ale přesto vydělávají zhruba stejné peníze, jako kolegové v Azerbajdžánu. Samozřejmě v absolutních číslech třetinové. Ostatně, je jich třikrát míň. 

Jsem jediný, kdo ty muslimské Azery vidí jako totální lůzry, neschopáky a nemakačenka, kteří ani díky ropě nedokáží ze svého hospodářství něco vymáčknout? Navíc tam v Azerbajdžánu mají takového toho doživotního prezidenta miliardáře, který si umí dost peněz odklonit do Švajcu. Přidejme si zkorumpovanu armádu, všeobecný bordel a zjistíme, že to je správně… Marnost nad marnost. 

Bakallháři nám přinesli obrázky pohřbu azerbajdžánského vojáka, který se stal manifestací. Ale já říkám, že jde o manifestaci marného vzteku, protože jim určitě slibovali bleskovou válku a místo toho se prakticky nehnuli z místa a mrtví přibývají. 

4. V reálu se fronta v Karabachu prakticky nepohnula. Obsazeny byly ty vesničky, které byly v dostřelu azerbajdžánského dělostřelectva, ale za první horský hřeben se už nedostali. A pokud ano, tak jen na chvíli. A pak se stalo to, co se při takovémto vedení války stát musí – došla munice. 

Vystřílet plný kamion dělostřeleckých granátů, to zvládne i podprůměrná obsluha dělostřelecké baterie za pár hodin. A málo platné, pořád platí propočty z První světové – střílíte dnem i nocí, máte pocit, že v protějších zákopech nemohl nikdo zůstat naživu a až tam pošlete pěchotu, zjistíte, že jsou tam všichni živi a zdrávi, kulomety mají namontované a vaše generalita umí jen zachytávat střely těly vašich vojáků.

Letecký transportér vám moc munice nedoveze i kdyby Turek otevřel všechny sklady. Nemluvě o tom, že ani Turek náboje nevyrábí po tisících v mnoha továrnách, ale nakupuje. Takže jich taky moc nemá. Palebný přepad běžné dělostřelecké baterie stojí asi 50 milionů korun. Dvacet takových přepadů stojí miliardu, dvě stě takových přepadů už stojí deset miliard a to je podle mě tak reálné maximum, co se dá v Karabachu vystřílet.

A povezte mi Kefalín, nebylo to za těch deset dní už dávno vystříleno? Prý tam mají nějaké stovky děl a raketometů. Už dávno melou z posledního.

A teď z jiné stránky… 

V Arménii také měli Majdan. Také se jim chtělo do Evropy, také tam měli zkorumpovaného prezidenta a kamaráda Ruska, také tam měli americké neziskovky, také tam měli příslušné majdanisty a dosadili si toho správného proevropského premiéra. Jakže se jmenuje? Nikol Pašinjan. Má jako prioritu upevnění vzathů s EU a USA.  Ten samozřejmě narazil na realitu v regionu a usoudil, že sice Putina nasere, ale jen trochu. Což se samozřejmě nelíbilo naší vaší EU, protože si to představovali jinak. 

Nepřipomíná vám to něco? Ano, Lukašenko. Ten se také lísal do Evropy a doufal, že za to něco bude. Ale také mu zůstal smysl pro realitu a Putina nasíral jen trochu. A když pak došlo na lámání chleba, celá EU, která ho polácávala po zádech za demokratický postoj ke krymské anexi, ta ho hodila přes palubu ve prospěch domácí puťky. 

A copak se teď děje, když Arménům teče do bot?   Ano Kefalín, Evropa pomáhá Arménii především kecama. Nikdo proti Turecku nahlas ani nepípne, protože migranti… Nikdo nepomůže, nikdo nepošle ani muže ani munici. 

Kdo zbyl Lukašenkovi i Arménům? Ano Kefalín, zbyl jim Putin.

Prý se teď mají sejít ministři zahraničí Arménie i Azerbajdžánu v Moskvě na jednání… a já vám teď povím pohádku, jak to bude probíhat. 

Jednak s nimi nebude jednat Sergej Lavrov, ale ten druhý Sergej. Ten drsnější. Sergej Šojgu. Ministr obrany. To je ten, co z ruské armády udělal opravdovou bojovou sílu. To takhle přijde příslušný azerbajdžánský ministr Kdysikamarád z Ropného průmyslu. Šojgu se s ním přátelsky obejme, zavzpomínají na staré časy, kdy se porcoval Sovětský svaz a oba byli mladí a pak Šojgu přejde k věci: 

Víte bratře kamaráde. Náš Vladmír Vladimírovič je hrozně znepokojený. Víte my tam v Arménii máme dvě základny. A nevěřil byste, když jste vystřelili tu vaši strategickou střelu Točka, tak nám naši kluci volali a žádali povolení k útoku, protože se báli, že ta raketa letí na ně. To víte, ti dnešní vojáci už za moc nestojí, však to znáte. U Vás se také našel blbec, který (zajisté proti vašim rozkazům) ztratil nervy a odpálil strategickou raketu. Nepochybuji, že jste ho už degradovali a poslali do zázemí. 

Ujistil jsem Vladimíra, že jste to tak určitě nemysleli. Že to byla jen přílišná iniciativa nějakého vola. Koneckonců známe vaše přesné rozložení sil, podívejte na zde na mapku. Kromě toho víme, že už nemáte skoro žádnou dělostřeleckou munici. (Bude následovat výčet informací, které neví ani azerbajdžánský generální štáb). A považte příteli… Vladimír je stejně znepokojen a vydal rozkaz, že se naši kluci na základnách mohou bránit, pokud by na radaru viděli další střelu. A víte, byl jsem Vladimírem donucen, abych na základny nechal navozit další munici a vybavení. (Bude následovat výčet, který ukáže, že na ruských základnách je víc munice, letadel a vybavení než v celém Azerbajdžánu). 

No nic příteli, rád jsem Vás viděl. Přece jenom bych Vám doporučoval, abyste si dávali pozor, to víte, naši plukovníci nebyli v žádné opravdové válce a jsou to blbci vystrašení, tak aby nedošlo k průseru. Nepochybuji, že budete přítele Alijeva informovat že kdyby zase letělo směrem na Stěpankert – to je přesně ve směru naší základny, tak by mohl někdo z našich operátorů znervóznět a vystřelit taky. 

Tak se opatrujte příteli. 

Pak Šojgu přijme arménského ministra Ojropřítele Majdanjana:

Vážený příteli. Rusko je pobouřeno útokem na arménskou suverenitu. Nepochybuji, že jste přijali příslušná opatření. S napětím vám držíme palce. Jistě již vaši kamarádi v USA a EU posílají munici, peníze, vojáky a další vybavení. Neposílají? Oh promiňte, to jsem nevěděl, že vaši ojropřátelé, kteří vás tak podporovali při získávání premiérského křesla teď selhávají. 

To víte, my vám pomoci nemůžeme. Rádi bychom, ale omezili jsme naše základny, jak jste nám dávali vědět, že se musíme znovu pobavit o těch smlouvách o pronájmu. Kdybychom vám měli pomoci, tak bychom museli navýšit vybavení, museli bychom si zajistit nové koridory pro zásobování, určitě bychom potřebovali hodně dlouhý pronájem. Museli bychom mít svoje lidi u vás na generálním štábu a to bude těžké. 

Jo abych nezapomněl… jednu radu bych pro vás měl. Nedávno jste do výslužby propustili generála Ruskokámoše Putinjeva. Měli byste ho povolat. Jsem si jistý, že pan generál je nejkompetentnější k vedení vojenských operací a bude mít velký vliv na morálku mužstva. Kromě toho má téměř nadpřirozené schopnosti, aby vycítil koncentraci nepřítele. Však jsme ho vyškolili u nás na Frunzeho akademii. 

Tak se mějte pěkně, je mi líto, že jste z Francie nedostali nic víc než vaše krajany, ale to víte…  Francouzi. U nás si samozřejmě nakupte co potřebujete. U Lavrova už je smlouva o půjčce a zárukách, Stačí jen podepsat. Vagony s municí stojí hned za hranicemi. 

A to je celé přátelé. Arménie nemá na to, aby válčila s Azerbajdžnem. Ale má na to, aby s velkými civilními  a značnými vojenskými ztrátami ubránila Karabach. A Azerbajdžán ani s tureckou pomocí nepřeleze přes hřeben prvního pohoří. Zbytek je jen otázka peněz a Putinovy nálady. 

Turecký sultán na to nemá žádný vliv. Ani on nemá dost peněz na opravdovou válku.