Penále za „šmejdy“ v podobě rozpadající se sportovní obuvi pro vojáky neuvidíme

700 milionů jde za důchodcem, který asi ani neví, co to vlastně převzal.

Po průstřelných vestách, batozích zabavených v Rusku po cestě z Číny (asi Temu) a polních kuchyních za x krát vyšší ceny od firmy, která v podstatě existuje jen virtuálně a stavět ji musí jeřáb, by mě to nemělo překvapit. Ale tohle už není dobré ani jako parodie na armádu.

V roce 2015 objednalo ministerstvo boty pro vojáky od firmy Xena Praha. Už ten název… ale dobře, teď by zněl ještě vtipněji. Jenže vojáci si začali stěžovat, že se jim boty rozpadají. A že se nerozpadají po měsících bojového nasazení, ale že se rozpadají tak brzy, že si musí za své kupovat něco, čemu neupadne za druhým rohem podrážka. Řečeno lehce s nadsázkou, ale fakt jen lehce. Rozpadají se v době mírového užití, když si v nich sem tam vyjedou skotačit do lesa. V lepším případě. V horším ani ten les nepotřebují. A to přesně chcete, připravovat se třeba na bojovou misi, kdy největší bojovka je, jestli tu přípravu budete muset absolvovat v ponožkách, případně rovnou na boso.

Podotýkám, že už v té době měl kontrakt hodnotu 45,1 milionu korun, ale nakonec se odebralo asi jen za 10 milionů, protože různé, podle majitele malicherné vady způsobily to, že nevydržely ani konec dodávky. Ty boty zkrátka vůbec nesplňovaly specifikaci. Jak to, že to při přebrání nikdo nekontroloval? Vždyť špatná obuv pro vojáka, byť sportovní, je v podstatě přímé ohrožení obranyschopnosti státu. A to bez legrace.

Inu rozjelo se vyšetřování, které vyšetřovalo tak dlouho, až daná firma stihla v roce 2019 zfúzovat s jinou italskou firmou, která byla prozřetelně zaniknuta a to tak, že onu italskou firmu formálně vlastnil invalidní důchodce z Kutné Hory, který čelil exekucím na šest milionů korun a jehož majetek insolvenční správkyně odhadla na 50 tisíc korun. Původní majitel společnosti Xena Praha Vlastislav Římský, který je momentálně ve vězení za stamilionový daňový únik, tvrdil, že prodej firmy byl pouze obchodní taktikou a s vymáháním pokuty nesouvisel.

Pokuty, která za šmejdy náležela České republice tak nebude nikdy zaplacena, protože není kdo by platil. Lépe řečeno není mu co sebrat. A já se ptám na to hlavní. Proč se ani teď neprověřuje stabilita a důvěryhodnost armádních dodavatelů? To jsme se opravdu nepoučili? Jak je možné, že ty polní kuchyně dodává ódéesácký překupník o osmi zaměstnancích s v podstatě virtuálním sídlem firmy a sto tisíci základního kapitálu? Co když se s nimi něco stane? To dopadneme jako s těma botama nejspíš, že?

Evidentně jede armáda ve stále stejných, šméčkových kolejích. A neměla by dostat z rozpočtu ani jednu setinu navíc, dokud se to nezmění. Je to vyhazování našich peněz v době, kdy jich opravdu nemáme nadbytek. Proč za všechno platíme x násobně víc, než kdokoliv kdekoliv na světě, a ještě si nedokážeme ošetřit, aby to mělo odpovídající kvalitu, jako u těch bot a vest, případně abychom to vůbec dostali. Jako houfnice Caesar například. Nebo ty batohy.

Dokud není na ministerstvu obrany nikdo příčetný, kdo by účelnost, cenu a kvalitu ohlídal, nemělo by dostat ani korunu navíc, a neměla by se uzavřít smlouva ani na papírové kapesníčky. To jako prostě sorry jako.