Byla stávka v ČRo a ČT (ne)legální?

Stanovisko Trikolory ke stávce České televize a Českého rozhlasu

Úkolem veřejnoprávních médií, plynoucím z příslušných zákonů, je a mělo by být nestranně informovat o politickém střetu vládní koalice a sněmovní opozice ve věci změny jejich financování, a ne se stavět na tu či onu stranu. Zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet není ani zestátněním veřejnoprávních médií ani ohrožením demokracie, jak se snaží ČT a ČRo spolu s opozicí veřejnosti namluvit. Jestliže Česká televize a Český rozhlas kvůli této věci vstoupily do stávky, staví se jednoznačně na stranu politické opozice a zároveň na sebe prozrazují, že nejsou nestranné, čímž ale jednoznačně popírají samotný smysl své existence. Taková stávka je navíc čistě politická, neboť nemá nic společného s pracovněprávní problematikou, a tudíž je nezákonná. Popřeni samotného smyslu vlastní existence nemůže zůstat bez následků a České televizi a Českému rozhlasu se v dalších debatách o existenci a podobě veřejnoprávních médií nepochybně vrátí jako bumerang.

Požádal jsem AI, aby mi pomohla s přípravou komentáře k tomuto stanovisku jedné z vládních stran. A výsledek mě nepřekvapil. Podle všeho se stávka v ČRo a ČT pohybuje v oblasti, kde lze poměrně volně přecházet od tvrzení, že jde o stávku naprosto legální i tvrdit, že jde o stávku nezákonnou.

České právo zaručuje zaměstnancům právo na stávku. Neomezuje je pouze na spory o kolektivní smlouvu. Rozhodující otázkou v případě protestu zaměstnanců ČT a ČRo proti zamýšlené změně financování je, zda stávka skutečně chrání hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců, anebo sleduje pouze institucionální či politický cíl. Z veřejně dostupných vyjádření nelze bez úplných podkladů a soudního přezkumu spolehlivě vyvodit, že je stávka nezákonná.

Ústavní základ práva na stávku

Článek 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod stanoví: „Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“ Ústavní právo na stávku tedy není neomezené, ale jeho existence není podmíněna výhradně sporem o kolektivní smlouvu. Listina základních práv a svobod, čl. 27 — https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Stávka podle zákona o kolektivním vyjednávání

Zákon č. 2/1991 Sb. upravuje stávku ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy a za vymezených podmínek také stávku solidární. Stanoví mimo jiné postup při neúspěšném zprostředkování, hlasování zaměstnanců, vyhlášení odborovou organizací a písemné oznámení zaměstnavateli nejméně tři pracovní dny předem. Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání — https://ppropo.mpsv.cz/zakon_2_1991

Stávky mimo kolektivní vyjednávání a Nejvyšší soud

V rozsudku ze dne 14. listopadu 2002, sp. zn. 21 Cdo 2104/2001, Nejvyšší soud rozlišoval mezi ochranou hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců a prosazováním požadavků jiného charakteru. Šlo o stávku v souvislosti s personální změnou ve vedení školy. Rozhodnutí podporuje závěr, že ústavně chráněná stávka může existovat i mimo kolektivní vyjednávání, ale její skutečný účel je právně významný. Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2104/2001 — https://sbirka.nsoud.cz/sbirka/4768/ Tento rozsudek ale nelze mechanicky vykládat jako obecný zákaz protestních stávek namířených proti vládě či zákonodárci. [4] Ústavní soud, sp. zn. Pl. ÚS 61/04 (obecný ústavní rámec) — https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=pl-61-04

Jaké jsou deklarované cíle protestu v ČT a ČRo?

Podle zveřejněných informací z října a listopadu 2026 organizátoři protestují proti zamýšlenému zrušení televizních a rozhlasových poplatků a přechodu k financování ze státního rozpočtu. Argumentují ohrožením nezávislosti médií a rovněž možnými hospodářskými důsledky pro jejich zaměstnance. První skupina požadavků — zachování určitého modelu financování a institucionální nezávislosti — má především veřejnoprávní a politický charakter. Druhá skupina — ochrana pracovních míst, mezd a pracovních podmínek — může mít přímý hospodářský a sociální charakter. Tyto motivy se mohou překrývat. Česká televize, oznámení ke stávce 3. 11. 2026 — https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/pro-media/stavka-031126/ Český rozhlas, oznámení o omezení vysílání — https://informace.rozhlas.cz/stavka-pracovniku-ceskeho-rozhlasu-3-listopadu-omezi-vysilani-celoplosnych-i-9653873 iROZHLAS, zpráva o vyhlášení stávky 23. 10. 2026 — https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pracovnici-ceskeho-rozhlasu-a-ceske-televize-vyhlasili-stavku-oznamila_2610231516_jkd

Argumenty podporující zákonnost stávky

Změna financování zaměstnavatele může ovlivnit počet pracovních míst, odměňování a pracovní podmínky. Jestliže je právě ochrana těchto zájmů skutečným účelem přerušení práce, existuje podstatný argument pro ochranu podle čl. 27 Listiny. Skutečnost, že o financování rozhoduje Parlament, sama o sobě automaticky nevylučuje hospodářský a sociální rozměr protestu.

Argumenty zpochybňující zákonnost stávky

Bezprostředním adresátem požadavku na zachování poplatků je zákonodárce, nikoli zaměstnavatel. Pokud by skutečným cílem stávky bylo výhradně prosadit určitý politický nebo institucionální model médií, bez dostatečné vazby na hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců, bylo by možné zpochybňovat, zda jde o ústavně chráněnou stávku v uvedeném smyslu. Samotné prohlášení organizátorů o ochraně zaměstnanců není náhradou za posouzení skutečných okolností.

Povinnosti veřejné služby

Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, vymezují úkoly veřejné služby. Neobsahují obecný zákaz stávky zaměstnanců těchto institucí. Právo zaměstnanců na stávku je však třeba posuzovat také ve vztahu ke konkrétním povinnostem institucí, právům dalších osob a způsobu zajištění nezbytného vysílání. Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi — https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-483 Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu — Odkaz

Podle oznámení institucí mělo být při protestu zachováno nezbytné zpravodajství pro mimořádné události. Ani tato okolnost sama o sobě nepředstavuje soudní potvrzení zákonnosti stávky.

Závěr

Co k výše uvedenému dodat? Je toho k diskusi velmi mnoho. Nicméně, osobně se mi jeví vyhlášení „stávky“ jako velmi nadnesené a má za cíl „zvednout davy ze židlí“. Osobně považuji to, co se dělo během „stávky“ s vysíláním ČRo a ČT spíše za formu jakéhosi „protestu“ či „vzpoury“ proti vládní politice. Objektivní analýza celé „stávky“ by tak zřejmě měla být zásadním způsobem vypracována odborníky-právníky – nicméně je samozřejmě ovlivněna i politickými názory. To se projevilo právě v prohlášení Trikolory. Opozice to vidí takto: Předsedové opozičních stran vyzývají premiéra ke společnému jednání o budoucnosti (www.ods.cz) ​​​​​​​Předsedové všech opozičních stran iniciují společné jednání o budoucnosti veřejnoprávních médií. Zúčastnit se ho mají předsedové všech sněmovních stran, generální ředitelé České televize a Českého rozhlasu a nezávislí odborníci. V dopise adresovaném předsedovi vlády vyzývají k hledání široké politické a odborné shody na stabilním financování a účinných pojistkách nezávislosti obou institucí. Od premiéra očekávají návrh konkrétního termínu prvního setkání.

To je už zcela jiný formát návrhu diskuse než strašení tím, že žádný zákon o změně financování ČT a ČRo opozice nepustí k projednání. Změna financování prošla prvním čtením naprosto „nestandardně“ a možná právě i ten způsob nočního jednání mohl vyvolat takový odpor u zaměstnanců ČT i ČRo. Byla to hozená rukavice a „tvrdá“ byla i odpověď. Trvám si i na tom, že pokud by návrh na změnu financování neměl „donutit“ média veřejné služby šetřit, ale počítal by s financováním na úrovni roku 2026 a zajistil valorizaci na úrovni inflace, diskuse by byla mnohem věcnější a klidnější.