Okrádají nás o peníze i roky života … a nic

PETR HÁJEK 

Udeřilo (kalendářově) jaro. Projevilo se to dvěma zdrcujícími fakty: Začne sněžit, když k nám před tím na pár dnů foukl teplý vzduch z Afriky trochu písku. Obojí je samozřejmě projev globálního oteplování. Alespoň podle reakce redakce Politické předpovědi počasí ČT, která stojí v čele mediální mystifikace o tom, že v důsledku produkce sodovkového plynu (CO₂) již brzy uhyneme.

Buď horkem, nebo zimou, se teprve uvidí, podle toho, jak se budou chovat rosničky. Proto se to pro jistotu už jmenuje neurčitě „klimatická změna“ – ta probíhá po věky, takže ji není nutno dokazovat, a bude to vždycky pravda.

Zvykáme si

Že by mohlo jít o tradiční projev „aprílového počasí“ se nesmí ani špitnout, protože to by mohlo (v těch, co pamatují) podpořit kremelskou dezinformaci, že „oteplovači“ pouze plní zadání bruselského politbyra, které plní zadání německého Švába (z Davosu), jenž plní zadání soudruha satana.

Kdo si – tak jako já – udělal o Vánocích roční předpověď podle dokonalé metody našich předků ví, že pokud jde o počasí, bude letos spíše o průměrný rok (s klimatem nemá počasí žádnou souvislost): Docela hezké teplé léto, zaplaťpánbůh s dostatkem vody. V probíhajícím pravidelném sedmiletém vlhčím cyklu vcelku „normoš“. Což je skandál.

A ten druhý zdrcující fakt: Zase nám ukradli hodinu zavedením tzv. letního času, takže v příštích dnech přibude dopravních nehod, infarktů atd. Co je však na tom poučné: Spoustě lidí to po té spoustě let, co to takhle „liberálně“ praktikují (jen padouch Putin se z toho neřádu samozřejmě vymkl, v Rusku už je čas opět jen jeden – ten přirozený podle Slunce jako po celé věky), to už nejen nevadí, ale dokonce jim to vyhovuje.

„Velká věc je zvyk,“ poznamenal by k tomu asi Karel Havlíček, jenž ovšem, provokatér a ruský šváb, o pár veršů dál dodává: „Jenom holičové zvyknout nemohli, na šibenici je špatné pohodlí…“ Že je to nepřípadné? Že nám nikdo o život neusiluje? Opravdu? Ostatně – také to byl dezinformátor, proto byl tak často cenzurován, a nakonec dopadl, jak dopadl. Jen si z toho někteří dodnes neumějí vzít to správné poučení.

Snadné počty

Udeřilo horké chladné jaro. I protivládní demonstrace mají pauzu, jedno jestli jejich organizátory jsou Ladislav Vrabel (který je na podzim začal), Jindřich Rajchl (který velkou část demonstrujících nedávno převzal pod značku své strany PRO), nebo jiná menší uskupení, která teprve testují zájem publika na výrobu politického horka – jako třeba Jiří Paroubek.

Mnozí z účastníků jsou opět rozčarováni: Byli jsme v ulicích – a nic. Skoro to vypadá, jako by ze všeho zůstal jen boj o výhazov docenta Miroslava Ševčíka, děkana Národohospodářské fakulty z Vysoké školy ekonomické (VŠE), neboť se zastal jednoho do krve zmláceného protestujícího. A trestní stíhání několika dalších výtečníků, kteří se po demonstraci shromáždili na schodech u ukrajinského Národního muzea. A provokativně nic nedělali, takže to za ně museli vzít do rukou těžkoděnci. Vždyť co kdyby Rakušana napadlo, že berou svůj plat za nic.

Bouřila náměstí, bouřila opozice ve sněmovně – a nic. Vláda silou prosadila protizákonnou normu, která sebere každému důchodci 12 000 korun (ročně), aby tak na jejich úkor získala 19 miliard, protože prý chce šetřit. Jenže nic se nemá přehánět, a tak sama si naopak zvedla platy. Například ministr vnitra Rakušan si přidal (a spolu s ním ostatní ministři-vicepremiéři, kterých máme vůbec nejvíce v historii) 26 000, takže nyní jeho plat činí 236 000 korun (měsíčně). O poslancích, senátorech a soudcích ani nemluvě. A tak se zase ochladilo – a nic.Nikdo nic neví?

Jak bystře poznamenal Jan Keller (Argument), dnešní důchodci jsou generace, které bez zkušeností sehrály křoví při převratu v roce 1989. Teprve nyní je za to Fialova vláda potrestala. Uznala totiž, že už mají důchody nějak příliš vysoké –  50% průměrné mzdy – což je zhruba stejné, jako měli důchodci v reálném socialismu před převratem. Skvělá výslužka za třicetiletí „budování kapitalismu“, jež se ovšem po první dekádě a vstupu do EU změnilo na opětovné budování socialismu – jen bez těch sociálních jistot „zločinného komunistického režimu“ (jak praví zákon).

Konečně prostě začínáme chápat, jak to na tom kdysi vysněném Západě chodí. Ve Francii demonstrují milióny lidí rovněž proti vládě, která rovněž potřebuje ukrást budoucím důchodcům pár let, protože jako všechny ostatní vlády EU prošustrovala peníze, které by jim měla vyplácet. Prezident obešel parlament – a nic. Hoří auta, rabují se obchody, policie mlátí lidi hlava nehlava – a nic. A to mají mít Francouzi základní důchod v přepočtu kolem našich třiceti tisíc korun a do penze jít ve čtyřiašedesáti – jako nyní u nás, pokud to Fialoví nezvýší na šedesát osm (to číslo nás pronásleduje).

Všechno je to jako za trest. A my nějak nevíme, co s tím. Oni ovšem také nevědí. Zkusili to s covidismem – a nic. Pak vvymysleli Green Deal, nasadili absurdní zdražení energií, které vrhá do chudoby celé národy – a nic. Teď padají banky, jako předzvěst okamžiku, kdy nám vezmou peníze, a promění je v elektronické kódy, které někomu uvolní, jinému nedovolí si koupit víc než základní potraviny (pokud budou) – a nic. Už ani válka nefunguje.

Zázrak a trest

Je to v podstatě stejné, jako u toho ukrajinského Národního muzea na Václavském náměstí v Praze: Oplzlá moc lidi provokuje – a oni nic. Nemohou, nebo nechtějí?

Nebo je to jinak?

Přes víkend prosvištěl kolem země docela velký kus skály. Nezasáhl, ale připomněl, že nejsme pány své budoucnosti. Protože stačí málo… Pár dnů předtím zase velká sluneční erupce vyslala k Zemi výron energie, coby další připomenutí, že stačí jen málo – a naše civilizace zmizí jako mávnutím proutku.

Obojí se odehrálo přes víkend, v němž si někteří připomínali zázrak: Panna otěhotněla. Syn, který se jí devět měsíců poté narodil v Betlémě, měl před sebou jen třiatřicet roků života. Stačilo to, aby odstartovala civilizace, která je podle mnoha znaků patrně právě u konce. Ten zázračný Syn to předpověděl. Když vidíte, že se nalévají pupeny, víte, že přijde brzy léto. Proč nerozumíte jiným znamením?

Za pár dnů si mnozí připomeneme jeho zavraždění – a zázračné zrtvýchvstání. Jiní jen přivítají prodloužený víkend. A nic.

Anebo přece jen něco?

Je chladné horké jaro Léta Páně dva tisíce dvacet tři.

Pupeny se nalévají.