Odpovím si sám …

Nebudu zastírat, že jsem na dnešní odpovědi nepřišel sám. Od včerejšího rána jsem byl jak telefonní ústředna a už dlouho mi na vidlácký mail nepřišlo tolik reakcí. Tož to berte tak, že můj dnešní článek je symbióza úvah mnoha lidí. Vlastně jsem měl do nadpisu napsat: „Odpovíme si sami…“

Takže … kdeže to máme tu podnikatelskou třídu? Nemáme, milé děti. Žádná podnikatelská třída už tu není. Kamže se poděla? Byla už dávno vytlačena korporátní třídou. Pokud tu ještě zbyli nějací individualističtí podnikatelé, kteří vydupali svoje podniky z nuly na miliardové obraty a dodnes z pozice generálního ředitele koncernu sami rozhodují o svém vlastním byznysu, tak jich je pět a půl.

Z toho statistická půlka věří, že EU je super organizace a současné problémy mají jednoduché řešení, pro které stačí jen svolat ojroparlament . Z jednoho včerejšího rozhovoru jsem se dozvěděl, že i Daniel Křetínský – podnikatel v oboru uhlí a uhelných elektráren byl ještě donedávna pevně přesvědčen, že Němci mají svůj grýndýl dobře promyšlený a že to bude super příležitost. Sakra, proč jsem Vidlák? Mohl jsem být uhlobaron, protože takové strategické rozhodování bych uměl taky.

Všichni ostatní podnikatelé, už svůj osud nemají v rukou. Jsou závislí. Tu na státních zakázkách, tu na korporátních zakázkách a všichni dohromady jsou závislí na korporátních bankách. Drajv by byl, tah na branku také, ale co je to platné, když si byznys dávno vykolíkovaly korporace, proti kterým je Česká republika jako jedno bezvýznamné středisko.

Oni to mají stejné jako my ostatní – někde něco pípnete a najednou nejsou zakázky. Nikdo vám neřekne proč. Prostě nejsou. Včera jste zaměstnávali tisíc lidí a měli miliardu obrat, dneska vám Volkswagen oznámí, že od vás už ty díly nebude brát. Možná si matně vzpomenete, že jste před měsícem řekli na politickém mítingu něco nekorektního.

Petr Hampl ve svých knihách popisoval, jak se velké podniky stále více mění v byrokratické molochy, kde má důležitější pozici ředitelský manažer, než vlastník kontrolního balíku akcií. A i ten ředitel je nahraditelný, protože na jeho místo čeká deset dalších. Kolektivní rozhodování se dostalo do všech sfér a proto je možné, že sice Škodovka přišla o dvě svoje největší divize v Rusku a Číně, ale nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti.

Ostatně Američani se stáhli z Afghanistánu, bylo to fiasko jako prase, ale nebyl vyhozen ani jeden generál, ani jeden náměstek… všechno bylo v pořádku. Porovnejte to s Putinem, který už pár generálů povyhazoval. Ano, takhle se to dělá, když jste neschopní. Šéf vás vyhodí. Naši pravdomluvní novináři z toho dělají důkaz ruské neschopnosti, ale ve skutečnosti je to důkaz ruské schopnosti se poučit. A jen taková otázka Kefalín… jsme my také schopni se takhle poučit a povyhazovat viníky z funkcí? Alespoň tak, jako to dělá Putin?

Podnikatelská třída je jako novodobí Komenští. Už odešli. Kdo mohl a něco uměl, ten už dělá byznys v Dubaji a staví v Africe. Kdo neodešel, ten brzy odejde, protože podnikat v zemi s nejdražššími energiemi, když může totéž dělat přímo v Rusku, kde jsou energie za směšnou cenu, to by byl hlupák. Každý, kdo se nechtěl nechat ožebračit srůstem státu a korporátních praktik, ten už je pryč.

Je hezké brát si příklad z Maďarska, kde Orbán ukazuje, že to jde i jinak, ale to je prostě jako výhra ve Sportce. Občas prostě vyhraje někdo, kdo pak s tou výhrou fakt umí pracovat. Ovšem předpokládat, že k tomu stačí jen Orbána papouškovat, to prostě nebude fungovat. Viď Andreji. Orbán rozpoznal souvislosti, Trump ne. Ani Babiš ne.

A víte kdo zbyl? Jasně… Zbyl plebs…. My.

My, kteří odejít nemůžeme, protože na to nemáme. My, kteří tu máme to málo, co se ani nevyplatí nám ukrást, protože náklady na toto ožebračení jsou vyšší než výnosy. My, kteří třeba máme i miliardové podniky, ale teď zjišťujeme, že nás živila nikoliv EU, ale ruský plyn. Zůstali jsme my – podnikatelé a zaměstnanci, kteří jsme všichni dohromady závislí na rozhodování nějaké nezvolené byrokracie v Bruseli či v Praze. Zůstali jsme my, kteří nemáme žádné únikové cesty, my, kteří jsme stále více zaháněni do kouta. Nejsme uvědomělí, nejsme jednotní, nemáme špičkové vzdělání, nemáme rezervy ani zakopané poklady pro temné chvíle.

Je nás jen hodně.

Dokud máme trochu prostoru a můžeme se hemžit, tak nejsme ani stádo. Prostě každý sám za sebe. Ale až nás zaženou tak moc k sobě, že už se nebudeme moci hnout, pak teprve přestaneme utíkat, otočíme se a začneme kousat. Ještě pořád je mezi námi nadpoloviční většina, která si myslí, že chyba je v lidech. Že chyba je Babiš, Fiala, Hýkela, Rakušan. Že chyba je Křetínský, Beneš z ČEZu, že chyba je Rychetský a další. Pořád si příliš mnoho lidí myslí, že stačí jen zvolit ty správné lidi a bude všechno v pořádku.

Ale takhle to není. Chyba je v systému. Ten posouvá nahoru lidi, kteří by tam vůbec neměli být. Systém zařídil, že nám v naší zemi nic nepatří. Je to systém, který nás obklopuje a který tu bude za každého premiéra, který si každého našeho představitele umravní, zkorumpuje a nebo zlikviduje. Systém zařídil, že na oltář jakýchsi vyšších zájmů dáme celou ekonomiku a pak dáme ještě naše domy, aby se v nich dal vést poslední odpor proti nevyhnutelnému.

Není žádná instituce, která by se postavila za tuto zemi. Není žádný balík peněz, který by někdo vytáhl a dal ho na revoluci. Jsme jen my, co nechceme zdrhnout. A máme právě jen tuto jedinou výhodu. Být v koutě a v nouzi nejvyšší se otočit a kousnout. Nezvítězíme proto, že jsme lepší, ale proto, že korporátní Západ míří ke svému konci. My ten jeho konec a kolaps prostě musíme nějak přežít. Pak si možná postavíme lepší svět.

V sobotu jdeme na Václavák. Jdeme tam, protože začínáme být v koutě a přestáváme mít prostor k životu. Jdeme tam, abychom zjistili, kolik nás je a s kým se dá počítat. Nejdeme tam lustrovat řečníky, jdeme tam udělat první krok ke změně systému. Nejdeme tam, abychom místo Babiše povýšili Okamuru a místo Fialy Rajchla. Byť i to třeba nastane. Jdeme tam, abychom řekli nahlas, že jedeme na mrtvém koni, že tento systém je prohnilý a že chceme změnu. Jdeme tam, abychom nahlas řekli, že nás sere ten dvojitý metr ojrohodnot, kdy je demokracie to, co vyhovuje západním korporacím. Už prostě nechceme plivat na Rusko a hladit Saúdskou Arábii. Sere nás, když západní inženýři někde udělají pár zkušebních vrtů a vzápětí zjistí, že je tam ohrožena demokracie.

Pamatujte, jdeme tam, abychom chtěli nový systém a ne nového premiéra. Pokud nebudeme mít nový systém, tak se nic nezmění a i kdyby to nový premiér myslel stokrát dobře, tak stejně bude udolán soustředěným tlakem nadnárodních korporací a cizího kapitálu. Nejdeme si vydupat nového českého poskoka cizích zájmů, jdeme udělat první krok, abychom si vzali naší zemi zpátky.

A jsme na to sami. Jen my. My, co nemáme kam utéct, my co jsme zahnáni do kouta.

No, hezky jsem se rozšoupl… stačilo by to trochu upravit a mohl bych to z fleku říkat v sobotu z pódia…