Obce by si měly založit svěřenecké fondy

Dlouho jsem váhala, jak okomentovat současné kroky vlády vůči obcím a městům. Jak komentovat výroky, nad kterými zůstává rozum stát. Jak komentovat to, co se snad ani nějak rozumně komentovat nedá. Ne proto, že jde o peníze, ale proto, že z těch výroků bije do očí, jak podstatu samosprávy jejich autoři – ministři a premiér – neznají, nebo spíše jak samosprávu degradují na svou podřízenou. Jak nechápou principy jejího fungování. Jak si pořád pletou obce a města s bývalými národními výbory, kterým stát může kdykoli cokoli sebrat. Nemůže. To, že stát sahá na peníze samosprávě, je skutečně krádež za bílého dne. Podobně jako by stát sáhl na soukromé účty kohokoliv z nás prostě proto, že peníze z nich potřebuje, a řekl – máte dost, tak co bych si nevzal. Obce už ale dávno nejsou součástí státu, už dávno nejsou těmi národními výbory. Přesto s nimi stát pořád tak zachází. A když mu chybí peníze na všechny přísliby, které dal, sahá dnes na konta právě samospráv. Tedy na cizí konta, nikoli svoje.

A pak mne napadlo, že hlavní problém je v tom, že obce a města umí, až na obrovské výjimky, hospodařit. Spořit. Myslet na zadní kolečka. Jinými slovy řečeno zvládat nemít prázdná konta, investice těžce hlídat, a ty velké léta pečlivě plánovat a šetřit na ně. Takže ty peníze obce skutečně na účtech mají. V tom jediném se premiér nemýlí. Jenže namísto aby samosprávu pochválil, jak odpovědná je, označí plná konta obcí za “nehorázné”, a to, co si obce naspořily, jim prostě hodlá sebrat.

Logicky mne tak kacířsky napadlo – když obcím a městům škodí mít své peníze na kontech, protože hrozí, že si je vláda přivlastní (“znárodní”), co je tak “uklidit”? Vytvořit zdání, že jim nepatří? A tak mne napadl bonmot s těmi svěřeneckými fondy. Že by tam ty obecní rozpočty šly taky hezky uklidit. A obce by mohly dál zvesela plakat a bědovat, jak jsou na mizině, protože ty svěřenecké fondy jim přece nepatří.

Je to samozřejmě nadsázka. Nicméně velmi trefná pro dobu opětovného “znárodňování”, tedy pro dobu, kdy si stát přivlastňuje něco, co mu nepatří. Protože obce mají dávno samostatná IČ.

Jsem přesvědčena, že kdyby stát obce slušně požádal, aby mu pomohly zvládat dopady pandemie, dopřály by mu sluchu, a je vysoce pravděpodobné, že by došlo k nějaké dohodě. Třeba kolik obce dnes poskytnou, a kdy a jak se jim to vrátí. Třeba by mohly stát “zadotovat” se vším, co k tomu patří – včetně následných kontrol, odvodů a penále, kdyby s jejich penězi nakládal stát nesprávně. To by byly paradoxy…

Jenže nic z toho se nestalo. Žádné jednání. Žádná žádost o pomoc. Stát raději zapomněl, že obce a města jsou dávno samostatné subjekty, mající právo na samosprávu (a tedy i na peníze na samosprávu), a že peníze, které již jednou dostaly či předpokládaly, že dostanou, na základě platných zákonů a důvodného očekávání, jim nemůže prostě jen tak sebrat. Přesto to stát udělal, a co víc, obce, které se proti této “krádeži” ohradily, v tyto dny začaly dokonce slýchat útoky ve smyslu “je to kampaň”, “jde o volby do krajů”, a čelí snahám rozdělit malé obce a velká města… Být okraden a ještě urážen, to aby na těch malých i velkých radnicích hodně zhluboka dýchali.

Co dodat. Je to další zkouška toho, zda tu máme právní stát. Zda respektujeme svébytnost samosprávy, zda chápeme, že z jejich rozpočtů nelze platit to, k čemu je povinován stát, protože samospráva skutečně “není stát”. A pokud by měla něco platit, pak jedině na základě dohody se státem, ne dle jeho příkazu. Samospráva není podřízená státu, protože doba národních výborů je opravdu pryč.

Ostatně ono se to celé může současné vládě vymstít. Postavit proti sobě samosprávu jako jednoho muže (nebo ženu, ať jsme genderově vyvážení), to je pro každou politickou garnituru podobné riziko, jako kdyby zakázala pivo. Obce a města totiž umí držet spolu. Je to v těchto dnech vidět. Ať je starosta členem koaliční nebo opoziční strany, nebo nestraník, každý je rozpálený doběla. Protože je to on, který bude muset svým občanům říct – na to a na to nemáme, stát nám to sebral. Tedy bude on tím poslem špatných zpráv. A těch mají v této době všichni tak akorát.

Věřím proto, že se najde potřebný počet podpisů senátorů, a proti rozhodnutí sněmovny bude podána ústavní stížnost. Její text už mám v hlavě. Protože ani stát nesmí znárodňovat cizí konta. Jsem přesvědčena, že soudy by skutečně neměly jinou možnost, než podobný zásah státu do rozpočtů samospráv zrušit jako protiústavní krok.