12.1.2024
Kategorie: Společnost

O zbraních a lidech (video)

Sdílejte článek:

FB

Tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, při které zemřelo rukou aktivního střelce 14 nevinných obětí a více než 20 bylo zraněno, opět rozvířila diskusi na téma držení zbraní civilisty v České republice. V médiích se začali objevovat lidé, kteří v mých očích zneužívají této tragédie k tomu, aby se po dlouhé době mohli nechat opět trochu nasvítit reflektory. Na druhou stranu vím, bezpečně vím, že mezi vámi, kteří nejste držiteli zbrojního průkazu, existují naprosto přirozené obavy. A já vám chci říct, že to chápu a že tohle video je pro vás. Mám respekt k vašim obavám, necítím v nich nic špatného a jsem si jistý, že většinou jde o obavy v dobré víře. Tohle video pro vás točím z pozice civilisty, který zbraně pro osobní obranu už 25 let permanentně nosí. Jsem civilista, který tyto zbraně za 25 let proti násilníkům opakovaně použil a v jednom případě zadržel pachatele násilné trestné činnosti, předal ho policii a pak svědčil u soudu jako hlavní svědek.


Tohle video točím proto, abych vám ukázal, jak velkou chybou by bylo pod tlakem emocí z té tragédie naslouchat těm, kteří zákaz zbraní, jejich omezení nebo zavádění nových restrikcí teď oprášili jako svoji agendu. Nejprve bych rád citoval dva postoje, které jsou pro tuto agendu příznačné. Tím prvním je postoj pana Jiřího Dienstbiera z pořadu Události, komentáře ze dne 5. ledna 2024. Cituji: „Je namístě se bavit o psychotestech přinejmenším pro držitele určitých typů zbraní, ale také si myslím, že by se měla vést debata o tom, jaké zbraně vůbec lidi mohou doma mít. Nevidím vůbec žádný důvod, proč by někdo měl mít doma zbraň, jakou použil šílený střelec na filozofické fakultě. Chápu, že někdo může mít nějaký pocit ohrožení a chce mít zbraň k tomu, aby se mohl bránit, ale to není útočná puška tohoto typu, která byla při této střelbě použita. Tam doopravdy není žádný legitimní důvod, proč by mělo být zákonem umožněno někomu mít takovou zbraň doma. Kdyby měl vrah nějakou jinou zbraň, samozřejmě nelze vyloučit všechny potenciální útoky, ale proč vlastně legalizovat situaci, která zvyšuje nebezpečí ve veřejném prostoru. Je to i o psychickém rozpoložení toho, kdo takovou zbraň chce, tak to už samo o sobě vypovídá hodně…“ (konec citace)

U té poslední věty se pan Dienstbier usmál a v podstatě označil každého s tzv. útočnou puškou za psychicky nevyrovnaného člověka. Víte, já si v životě dost zakládám na tom, jak a proč se chovám. Jako držitel zbrojního průkazu dokonce musím, i kdybych nechtěl. Upřímně, chovám se tak nejen kvůli společnosti, ale hlavně kvůli vlastním dětem. Je mi 53 let, mám fakt úžasnou rodinu, tři syny, úžasné přátele, kamarády, skvělou práci na nádherném projektu. Nemám rád konflikty, a dokonce nemám rád ani zvýšený hlas při slovní konfrontaci. V podstatě nepiju alkohol a nikdy jsem nevyzkoušel ani jointa. Jsem netrestaný a bezúhonný, díky čemuž mám jako spousta jiných lidí i právo držet a nosit zbraň.

Stejně jako jsem během své cesty životem, stalo se to, pomohl u několika vážných dopravních nehod, přestože, to zdůrazňuji, nejsem profesí zdravotník nebo záchranář, tak jsem se zbraní v ruce aktivně pomohl jiným lidem, kteří čelili brutálnímu útoku, přestože nejsem profesí policista. Tady přede mnou na stole leží zbraň, kterou lze velmi zjednodušeně technicky označit za tzv. útočnou pušku, jak je navíc v médiích ne zcela správně uváděno, a podle pana Dienstbiera pravděpodobně nejsem normální, když ji mám. Rád bych k tomu dodal, že jeho slova by se fakticky mohla dotknout nejen mě, protože je to pro vás možná překvapivá informace, ale v České republice je mezi civilisty přibližně 63 tisíc tzv. útočných pušek pro sport, nebo koníček, nebo pro obranu v nouzi.

Máme zde také přibližně 70 tisíc myslivců, kteří mají statisíce zbraní, jejichž výkon je naprosto srovnatelný s výkonem tzv. útočných pušek. A protože se pan Dienstbier v televizi divil i tomu, jak může mít někdo 8 a více zbraní, tak vězte, že v České republice je podle údajů policie téměř 26 tisíc civilistů, kteří mají více než 8 zbraní. Ale teď to nejdůležitější, pokud jde o použití tzv. útočné pušky aktivním střelcem na Filozofické fakultě. Všechny oběti, které zemřely, zavraždil pistolí.

Ano. Tou tzv. útočnou puškou do které se teď lidé jako pan Dienstbier opírají, protože ji prostě viděli na videu v rukou vraha na balkóně, způsobil několik zranění, ale všechny oběti, které zemřely, zemřely jeho rukou a pistolí. V tomto kontextu najednou vypadá veškerá diskuse na téma útočných pušek mezi civilisty jako naprosto zbytečná, jenomže to pan Dienstbier nevěděl a neví. Za sebe vám chci říct, že kdybych tehdy před lety, když jsem slyšel volání o pomoc a viděl útočníka s nožem v ruce, netušíc v tu chvíli, jestli nemá třeba pistoli, kdybych měl po ruce tuto tzv. útočnou pušku a ne pistoli, vzal bych si tu pušku a proti pachateli bych zakročil úplně stejně. Přes to technické označení „útočná puška“ totiž, ono dobře zní z té obrazovky, z moderátorů silně, a neznalého diváka to dost vystraší, tak reálně když jste v krizové situaci není žádná zbraň útočná, nebo obranná. Každá, úplně ta samá, může soužit k oběma účelům.

Druhý postoj je postojem pana Matěje Stropnického ze dne 7. ledna 2024 a to bylo v televizi Nova v pořadu Za pět minut dvanáct. Týkal se zavedení povinných psychotestů pro všechny držitele zbrojních průkazů. Cituji: „Psychotesty by měly být povinné. Měly by být povinné u všech typů zbraní. Není vůbec žádný důvod, aby to pro některé zbraně bylo mírnější. Zájemce o zbrojní průkaz by měl prokázat, že sebeobranu bude skutečně potřebovat, protože to je ta nejspornější kategorie. Otázka sebeobrany je velmi subjektivní. Je potřeba odůvodnit, že například v oblasti, ve které on bydlí je vyšší kriminalita nebo něco takového. Není důvod k nošení těch zbraní, protože představme si situaci, třeba v metru, objeví se nějaký střelec a teď někdo v tom davu čekajících na to metro má taky zbraň. A v tu chvíli začnou střílet lidi ze dvou stran, to vyvolává chaos a je to mnohem nebezpečnější.“ (konec citace)

No, já bych rád vzkázal nejen panu Stropnickému, že ani v jednom případě, kdy jsem za 25 let zbraň použil, jsem předem fakt nevěděl, že se to stane a že ji budu potřebovat pro obranu jiných lidí. Ani v jednom případě. A ano, mám všechny zbraně za účelem ochrany života, zdraví a majetku a za tímto účelem jsem je chtěl, ale ani na vteřinu, na vteřinu jsem nikdy nepomyslel na to, že bych je chtěl použít. Nikdy. Jenže ve svém životě se z důvodu určitých morálních hodnot, které zastávám, neotáčím zády, když někde vidím násilí. A když tak nad tím přemýšlím, tak možná mě k tomu vedou paradoxně i obyčejné sobecké důvody. Jednou by tam totiž, až u toho třeba nebudu, mohla být třeba moje žena, nebo děti, nebo někdo z přátel nebo kamarádů. Nebo třeba i vy. A já si moc přeju, opravdu si moc přeju, aby tam byl také někdo, kdo se v tu chvíli neotočí zády a kdo vám pomůže.

Stejně jako neexistuje zákon, který by přikázal morálku, tak neexistuje a nikdy nebude existovat zákon, který by nás předem zbavil všech sociopatů. Jejich podíl ve společnosti lidí na světě je dlouhodobě přibližně stejný, ovšem v absolutním počtu je jich stále více. Proč? No je to logické. Na světě je prostě stále více lidí a tím pádem je od přírody i stále více sociopatů. To je mimochodem jeden z důvodů, proč je naprosto nezodpovědné tvrdit, že uděláme jako společnost všechno pro to, aby se tragédie jako byla ta na Filozofické fakultě, nikdy neopakovala. Ono to totiž prostě nejde. My můžeme udělat jedinou věc.

Můžeme být lépe připraveni. Budiž fakt jenom malým důkazem v mém případě, že ozbrojený civilista je řešením v okamžiku, kdy policie je daleko a teprve přijímá oznámení o tom, že se někde něco děje.

Upřímně, je škoda, že média podstatně více a pravidelně v rámci edukace celé společnosti nesvítí na ty případy, kdy ozbrojený civilista pomohl jiným lidem. Já totiž samozřejmě nejsem zdaleka jediný, kdo se zbraní v ruce v této zemi někomu pomohl. Je nás opravdu dost a kdybyste tyto příběhy v médiích viděli, měli byste na držení zbraní civilisty hned jiný pohled. Mimochodem s odstupem času si vážím slov uznání od policie, jejíž příslušníci mi tehdy po předání pachatele poděkovali, protože oni sami z praxe moc dobře vědí, že dojet k místu probíhajícího zločinu prostě trvá. A věřte mi, že mezi voláním na policii a jejím příjezdem vám v krizové situaci bude navíc každá minuta, každá, připadat fakt nekonečná. Já vím, o čem mluvím.

No a ty povinné plošné psychologické testy pro všechny držitele zbrojních průkazů, po kterých volají lidé jako pan Stropnický? Jestli je něco opravdu špatně, tak je to snaha zavádět plošné restrikce proti všem lidem jen proto, že jeden z nich selhal. V České republice je přibližně 320 tisíc držitelů zbrojních průkazů.

Jsme bezkonkurenčně početně největší skupinou lidí, z nichž každý jedinec je netrestaný a bezúhonný. Zavést plošně pro všechny nové povinnosti jen proto, že jeden selhal, by bylo obrovskou morální chybou. Bylo by to v mých očích stejně hloupé, jako kdyby chtěl někdo povinné plošné psychotesty pro všechny studenty Filozofické fakulty jenom proto, že jeden z nich byl nakonec masový vrah. Mimochodem ty psychologické testy zrovna v jeho případě by byly zjevně marné a nebyly by překážkou jeho činu. Svůj čin, jak to vypadá, měsíce pečlivě připravoval a dělal vše, aby nebyl jakkoliv nápadný. Jeho sociopatie si nevšimli rodiče, rodina, přátelé, kamarádi, sousedé ani nikdo z těch, se kterými s dobrými výsledky studoval na fakultě. Neviděli ji ani členové pedagogického sboru, z nichž téměř všichni mají vzdělání, jehož součástí je psychologie. Ostatně povinné pravidelné psychotesty jsou podmínkou služby u policie nebo u armády, a přesto i mezi členy ozbrojených složek dochází k excesům v podobě páchání trestných činů, bohužel nevyjímaje i ty s fatálními důsledky.

Žijeme tady v České republice všichni spolu. Já k vám mluvím z pozice držitele zbrojního průkazu, který nosí zbraně nejen pro svoji, nýbrž i pro vaši ochranu. Stejně jako chovám respekt k vašim obavám a snažím se v dobré víře vysvětlovat a věcně bez emocí argumentovat, proč je částečně ozbrojená společnost v pořádku a výhodou pro život v bezpečí, prosím vás, kteří zbrojní průkaz nemáte a zbraní se třeba i bojíte, o stejnou míru respektu k nám. Jsme tu mimo jiné i proto, že jsme připraveni v případě krize pomoct. Jsme v mnoha ohledech připraveni být partnery policistů a vojáků, kdybychom nedej Bože museli všichni společně bránit víc než sebe.

Věřte mi, že v případě podobných událostí, jaká se stala na Filozofické fakultě, jsme proti sociopatům, kteří nenávidí nás všechny a život a svět ve kterém žijeme, všichni spolu na stejné straně. Děkuji vám a jestli vás můžu na závěr poprosit, umožněte sdílením tohoto videa, aby se s jeho obsahem a argumenty mohlo právě v této době seznámit co nejvíce lidí. Moc vám za to děkuju.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
23 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)