O tržních selháních

Celý článek je k dohledání zde. Problematice selhání trhu je obvykle v učebnicích ekonomie věnována jedna kapitola. Obvykle jsou tam zmíněny tři tzv. selhání – externality, veřejné statky a asymetrické informace. Dále o selhání trhu mluvíme tam, kde panuje nedokonalá konkurence. Klíčovou otázkou ale je, zda termín selhání je vhodný. Daleko přesnější by bylo mluvit o přirozených vlastnostech nebo nedokonalostech trhu, není to něco, díky čemuž trh odsoudíme a začneme ho léčit větší či menší porcí socialismu.

Uveďme příklad: to, že trh neprodukuje tzv. veřejné statky, neznamená, že selhává nebo že je špatný. Znamená to jen, že účastníkům trhu (nabízejícím) se nevyplácí produkovat a nabízet něco, k čemu je jednoduchý přístup a co je obtížné zpoplatnit (např. veřejné osvětlení). Podobně je to s externalitami, to, že transakce na trhu můžou vyvolávat škodlivé důsledky (emise, hluk, aj.) je známé, ale nedevalvuje to celý trh. Navíc, speciálně u externalit, platí, že to, jak se státy snaží toto „selhání trhu“ napravit, obvykle přináší daleko větší škody než kdyby stát nic nedělal. Tím bychom se ovšem přesunuli do jiné kapitoly ekonomie, která se jmenuje selhání státu.

No a odsud už je jen skok k současné energetické krizi a k tomu, jak politici začínají volat, že trh selhal, že trh zkolaboval, atd. atd., a že je tedy nutné ho zregulovat. V tento okamžik to chce studený ručník na hlavu a uvědomit si, že trh je neutrální. Není ani dobrý, ani zlý. Trh (a tedy svobodná tvorba ceny) nebere v ohled to, jestli někdo zkrachuje a jiný vydělá obrovské peníze. Řídí se jen nabídkou a poptávkou a jak známo, pokud je poptávka velká a nabídka malá (naše dnešní situace na energetickém trhu), cena prostě a jednoduše roste. Neselhal ale trh, selhalo něco jiného. Selhalo naše domnění, že můžeme beztrestně vstupovat do energetického trhu omezováním jaderných a uhelných elektráren, že můžeme do tohoto prostředí vložit naprosto antisystémový prvek emisních povolenek, že můžeme tisknout peníze jako o závod. Selhala naše nafoukanost, která nás učinila daleko závislejšími na ruském plynu.

Samozřejmě můžeme cenu tzv. zastropovat, ale to není řešení. V tom okamžiku přestane naši spotřebu regulovat trh, který nám říká, je to drahé, šetři s tím. A nastoupí stát, který bude direktivně určovat, kdy a jak moc můžeme topit, kdy můžeme vysávat, kdy prát, kdy vařit … Opravdu tohle chceme?

Trh neselhal, pouze nám dává zpětnou vazbu a říká vysokou cenou energie, že něco děláme špatně. Začít můžeme tím, že budeme mluvit nikoli o selháních trhu, ale selháních státu, o selhání státních regulací, o selhání politiků, kteří nás do tohoto stavu dovedli. A zcela mimochodem, existuje i opodstatněný názor, že tito politici drahé energie chtěli. V tomto ohledu si neškodí občas zopakovat názory hlavního prounijního ekonoma Sedláčka, tak jak je vyslovil v OVM 12.6.2022, kde si cca v čase 25:00 libuje, že ty “ošklivé energie, které tady nechceme” (myšleno ropa a plyn) “jsou konečně drahý”. A když to ty rodiny neunesou? “Tak se má dát dotace.”, říká Sedláček. Představuje nám svět, v němž drahé energie jsou cíl evropské politiky a kde se levicový ekonom nebo politik cítí jako ryba ve vodě. Ano, zařídili jsme vám vysoké ceny energií. Ale nebojte, teď vás vhodně zvoleným dotačním systémem zachráníme. To ale opravdu není selhání trhu.