O právu udělat ze sebe idiota

Když přejdu rovnou k tématům toho rozhovoru, pan Abbas se rozplýval nad tím, jak dobře se cítí například v Anglii, že se tam cítí jako doma, všude samé mešity a pákistánští taxikáři… Dále ventiloval svou nespokojenost s tím, že muslimům se prý v Čechách žije složitě. Doslova zmiňuje, že když v Británii vlezl do taxíku, byl osloven slovy „Dobrý den, bratře, Salam alejkum, bratře“. A tady u nás prý nic, jen populismus (eh, co jako, jaký populismus?). Že prý se na něj v Čechách lidé dívají jako na nějakého podezřelého. Situace se prý za 30 let, co zde žije, zhoršila.

Tak já nevím, moc tomu nerozumím, školy na to nemám, ale když pochází ze Súdánu, tak pákistánští taxikáři snad nejsou tak úplně Súdánci, mešity to jo, to chápu… Ale když už se v té Británii cítí tak dobře, tak co vlastně dělá tady?

No samozřejmě, že se situace zhoršila, co jiného? Před 30 lety nikdo nedělal žádné problémy z toho, že někdo vypadá trošičku jinak, nebo vyznává nějaké jiné náboženství. Jenže 30 let uplynulo, dnes vidíme, jaké neobyčejné problémy právě Anglie, Francie, Itálie, Německo, Švédsko, či Dánsko (zejména) s muslimskou imigrací má. Dokud tam žil tu jeden a někde velký kus daleko druhý nějaký Abbas, nikdo to nehrotil a nikdo se nad tím nepozastavoval.

Jako odrůstající dítě jsem bydlel v 60. letech na pražských Petřinách, v těsném sousedství s velkými studentskými kolejemi. Jak už se tak náš socialistický stát kamarádil se všemi možnými „pokrokovými“ státy, koleje nesloužily ani tak českým studentům, jako právě těm zahraničním. Takže jsem denně potkával nejen Kubánce, Číňany či Vietnamce, ale i černochy, Indky a kdejakou exotiku. A vcelku jsme to nikdo neřešili. Spíš si je člověk tak nějak velmi opatrně prohlédl, aby se jich něčím zbytečně nedotkl. A pokud nedělali nějaké problémy (spíše jen sporadicky), vcelku nikomu nevadilo, že tam žijí. Jenže dnes už víme, že když se tyto komunity rozšíří nad určitou mez, narostou jim svaly, a jedinci, místo aby se přizpůsobili místu, kam se přistěhovali nebo kde žijí, začnou požadovat, aby se přizpůsobila většinová společnost jejich mravům. A to je zcela nepřijatelné. Díky internetu a elektronickým médiím dnes máme daleko větší přehled než před těmi 30 lety o tom, co se v zahraničí děje, nepřefiltrované nějakým Úřadem pro tisk a informace (i když dnes už jsou zase zpět snahy, aby „někomu“ nepříjemné pravdy byly omezeny a potlačeny).

A vůbec to není o tom, co se zde pokouší zavést ve funkci dochcípávající ministr vnitra Hamáček, prý jakousi předsudečnou nenávist, která má být podle něj trestná. To není o předsudečné nenávisti. To je o zkušenosti, kterou nemusíme nabýt na vlastní kůži, ale o zkušenosti zprostředkované, soudobými informačními technologiemi snadno dostupné.

Mohl by pak z předsudečné nenávisti obvinit i Jeho Veličenstvo, Českého krále Karla I. (římského císaře Karla IV.), který napsal v návrhu zákoníku „Maiestas Carolina“ toto:

„Pohanům či Saracénům naprosto zapovídáme a zakazujeme zřizovat si v našem nejkřesťanštějším Českém království obydlí nebo zakládat si dům; a přikazujeme, že nikdo z našich věrných poddaných nesmí ve svém domě na svých polích přijímat pohany či Saracény, leda by jim, jako pocestným procházejícím přes naše království do míst značně odlehlých nebo jako osobám pohybujícím se po našem království za obchodem či jinou záležitostí, posloužili coby hostitelé nebo stájníci vším potřebným a příhodným; to připouštíme, ovšem pouze potud, pokud to někomu nezpůsobí odpadnutí od katolické víry.“

A asi věděl proč.

Vsuvka z multikulturního Švédska: podle švédského regionálního rádia, které se dostalo k utajenému policejnímu hlášení města Boras, městskou část Norrby, klasifikovanou jako „zvlášť vyloučenou oblast“ ovládají čtyři kriminální sítě. Obyvatelé se bojí nahlásit cokoliv policii, protože riskují represe ze strany kriminální mafie. Drogy se prodávají otevřeně na ulici. Policie hlásí, že se jedná o paralelní společnost postavenou na kamarádských a příbuzenských vztazích, na stejné víře, národnosti a silné společenské kontrole nad ženami založené na kultuře cti a náboženské podřízenosti. A když si uvědomíme, že podobných oblastí je ve Švédsku více než 50… no potěš koště! Ale zpět k Abbasovi.

Pan Abbas ovšem tuto situaci vidí naprosto obráceně. Podle jeho názoru je chyba v české xenofobii, v obavě z cizinců. A i když to řekl mírnějšími slovy, také jakési ne-multikulturní zaprděnosti Čechů. Ne, Čechům vůbec nevadí to, že pan Abbas je černý jako bota, Čechům velice vadí to, že chování muslimů v cizích zemích je panovačné a roztahovačné, hned, jak se mohou začít sdružovat do větších spolků. A právě proto, ačkoliv zde dosud nemáme nijak masivní muslimskou menšinu, právě proto bychom byli velmi rádi, aby nám to (na rozdíl od výše zmíněných států) tak zůstalo. Všichni přece víme, že daleko levnější je prevence, než léčení těžce rozvinuté choroby. Ví to každý lékař. Prevence není nenávist! Samozřejmě, že pana Abbase by nejspíše těžce urazilo, kdybych o islámu a islamismu hovořil jako o nějaké chorobě. Jenže i v tom to je. Muslimové jsou totiž velice urážliví.

Pan Abbas se domnívá, že je zcela přirozené, když v křesťanském prostředí rostou mešity jako houby po dešti. Já se domnívám, že to přirozené není. Ani v arabských státech masivně kostely nerostou. Nějaká migrace vždy existovala a svým způsobem je prospěšná. Problém je, když migrace překročí rozumný stupeň. Svědectví o tom podává třeba pan Kuras, žijící částečně v Británii. Když do ní emigroval, také nikdo příliš neřešil, že jsou tam ty nebo ony menšiny. Jenže čas oponou trhnul. Dneska již v jeho ulici nejsou původní britské obchody Angličanů, ale ulice je plná muslimských obchodů a angličtinu již téměř na ulici neslyšet.

Problém je v tom, že přirozená migrace vychází z předpokladu, že příchozí se přizpůsobuje kulturnímu prostředí do kterého přišel tak, aby nenarušoval místní zvyklosti. Bohužel, u muslimů vidíme pravý opak. Nejprve se dožadují pouze tolerance. Posléze se dožadují respektu k jejich odlišnosti, využívajíce liberalismu společnosti, do které přišli. A nakonec přecházejí do stádia, kdy požadují, aby společnost se podřídila jejich kulturním a náboženským praktikám. Dramaticky to vidíme právě v té Velké Británii. Takže mechanismus je opačný: ne, že většinová společnost se musí přizpůsobovat příchozímu, nýbrž příchozí se musí přizpůsobit společnosti, do které vstupuje. A respekt si musí vybudovat tím, že je společnosti užitečný a přínosný, nikoliv tím, že jí sekýruje, tyranizuje a obrací k obrazu svému.

Ostatně ukázkovým způsobem se pán Abbas prokecl, když obhajoval svůj výrok pro časopis Týden, v němž uvedl, že právo šaría je „moudré“. Možná, že z jeho hlediska je právo šaría moudré, jenže tady není islámské prostředí, tady je prostředí křesťanské s nějakým křesťanskými tradicemi (byť jsme společnost většinou ateistická, ale na křesťanských a judaistických tradicích vystavěná). V tom právě je ten propastný rozdíl. Jeho společnost, ze které on pochází, pokládá právo šaría za moudré, zatímco naše společnost ho pokládá přinejmenším za hloupé, zpozdilé, či pozoruhodně zaostalé o stovky let. Proto on jako host buď bude respektovat právo naše, anebo zde podle našeho práva nemá co dělat. Ať si vyhledá takovou společnost, která mu bude toto právo přirozeným způsobem nabízet jako svou organickou kulturní součást. Je hostem a nemá právo proměňovat domácí zvyklosti.

Společnost, a zdůrazňuji, každá společnost, je vystavěna na předvídatelnosti a důvěře. Každý evoluční kulturní celek stojí a padá na tom, že jedinec do značné míry umí předpokládat, jak se zachová pan Svoboda, či paní Novotná ze sousedství. A pokud se jejich zvyklosti dramatický vymykají z tohoto předpokladu, velmi obvykle také zároveň narážejí na trestní právo. Do jisté míry jsem sice schopen předpokládat, jak se zachovají i cizinci, pan Green, pan Schröder, pan Lewandowski, či pan Dubois. Ale všimněte si, jak naše jistota s rostoucí vzdáleností národnosti daného člověka klesá. To co dokážeme poměrně s jistotou čekat od Rakušana, již méně dokážeme očekávat od Francouze. Protože tak je formována (konzervativní) společnost: rodina → obec → stát → kulturní okruh. Mnoho prostoru pro (nefunkční) multikulturalismus v tom není.

Ale abych odešel od svých úvah zpět k panu Abbasovi. Pokoušel se za každou cenu obhajovat nejen právo šaría, ale i burku a další islámské zvyklosti tím, že je relativizoval. Korunu tomu všemu nasadil v otázce práv žen v islámské tradici, například v soudních řízeních, kdy svědectví ženy je pokládáno za méněcenné a obhajoval je ženským hormonálním cyklem a dalšími evidentními nesmysly. Nebo například jeho názory v otázce homosexuality. Tím jen opakovaně potvrzoval, že jeho kulturní svět je prostě na míle vzdálen kulturnímu světu našemu. A nic proti tomu, dobrá, ať takovou společnost, která se mu líbí, ve které je zvyklý žít, vyhledá. A pokud ho ta společnost přijme, usadí se tam. Ale ať se nepokouší za žádnou cenu přetvářet diametrálně jinou společnost k obrazu svému a dožadovat se toho jako svého práva.

Nechci tady ale vypisovat všechny jeho názory, tak zásadně se lišící od našich. Pokud se chcete s Abbasovým kulturním rámcem seznámit, pusťte si to video. Pokud by vám nefungovalo, originál je ZDE (veřejné od 28. 5. 2019 8:00).

Ale vlastně jsem původně ten článek ani nezačal psát kvůli tomu, jaké názory má pan Abbas. Začal jsem ho psát kvůli tomu, jak nesmírně důležitá je svoboda slova a to naprostá a zcela bez limitů a jak zcela nezbytné jsou svobodné sdělovací prostředky, které nebudou žádným způsobem cenzurovat nebo zkreslovat cizí názory. Protože media, mají-li být hodna toho jména, mají pouze informace a názory zprostředkovávat (už to slovo samo o sobě, médium, znamená zprostředkování). Media nemají indoktrinovat, nemají vytvářet jedinou správnou pravdu, ale poskytovat co možná nejširší spektrum názorů. A to je právě to, co Xaver velmi dobrým způsobem dělá.

Než něco racionálně odmítnu, musím o tom nejdříve něco vědět. Jenže pochybuji, že lidé si masově přečtou Korán a Hadísy. Korán je velmi těžko stravitelný. A Hadísy ještě hůř… A nemá smysl (jak navrhoval jeden diskutér), aby proti muslimovi byl posazen nějaký křesťanský teolog. Kdyby se handrkovali dva teologové, bude z toho odborná disputace, kterou nikdo nevydrží sledovat. Xaver tomu právě dává ten punc jen mírně poučeného laika, tedy diváka, i chvílemi hraje jakoby hloupého, aby hosty nechal, ať ho poučují. To se pak dozvídáme věci… Takže alespoň z toho videa se lidé trochu poučí.

Začal jsem to psát prapůvodně z důvodu cizího komentáře, jehož autora znám, ale nechám si jeho jméno pro sebe:

„To myslíte vážně, že něco takového smí kdekoliv na světě bez okamžitého uvěznění někdo veřejné žvanit? Dokonce že to někdo bez ztráty licence může ve své TV šířit! A že odpověď na stejně úrovni se trestá banem a podle nového zákona vězením! Že se ani nesmíme bránit?“

Ten pán totiž říká jinými slovy: „Já vím co je pro vás nejlepší. Já vím co je pravda a tudíž i to, co pravda není a to co se mi nelíbí, to vám zakazuji slyšet.“ Jenže přesně totéž tady dělali 40 let komunisté. Já vím, že autor toho příspěvku je už letitý pán a možná se mu ty doby příliš zažraly pod kůži. Jenže svoboda slova buď je, anebo není. Protože svoboda slova je právě o tom, že každý může žvanit i nebetyčné kraviny. A jen za podmínky, kdy takovýto projev buď vysloveně porušuje zákon, nebo přímo nabádá k trestnému činu, je možné jej i trestat. Ale jinak je na jednom každém z nás, abychom si názory na různé problémy a na každého hlasatele „jediných pravd“ kriticky vytvářili sami.

Autor: PeTaX