
O bruselských zlodějích a jejich propagandě
IVAN HOFFMAN
24 hodin denně a 7 dní v týdnu jsme vystavení eurounijní propagandě, píše Ivan Hoffman. A přidává návod, jak tomuto náporu čelit.
Manuál pro boj s dezinformacemi je jasný: kontrovat pravdou.
Není to samozřejmě tak lehké, jak se to řekne. 24 hodin denně a 7 dní v týdnu jsme vystavení eurounijní propagandě, korporátní média do zblbnutí omílají brusselské narativy a dezoláti z politických neziskovek, co se tváří být mluvčími občanské společnosti, jsou trojským koněm, když naším jménem požadují liberálně demokratickou šikanu a buzeraci. K tomu zde máme lokální politiky, servilní ke globálnímu byznysu, a s unií kolaborující donašeče a cenzory, co nás otravují nikoli za peníze, nýbrž z pilnosti.
Mezi lumpy a hlupáky je třeba rozlišovat, i když způsobují stejnou škodu. Politický lump zůstává lumpem za všech politických konstelací, pouze mění dres čili loajalitu k různým režimům. Je stejným lumpem v kapitalismu, jakým byl za socialismu, a kdyby se vrátil feudalismus, byl by lumpem feudálním. Naproti tomu politický hlupák je lumpem na jedno použití. Má jediný dres a ten když vynosí, pověsí s ním na hřebík i politiku. Rozlišovat mezi politickými lumpy a politickými hlupáky je třeba proto, že ti první patří usvědčit, odsoudit a zavřít až zčernají, zatímco těm druhým odpouštíme, neboť se naivní účastí na propagaci diktatury již morálně potrestali sami.
Pozorujeme typickou situaci, kdy zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ Bruselští zloději, korupčníci a lháři (neboť kdo krade, ten jak známo také lže), stále na někoho ukazují prstem, něčím vyhrožují anebo straší, v naději, že odvrátí pozornost od své neschopnosti a nenechavosti. Neprokoukne to každý, mnoho slušných lidí naletí, protože se politikou nezabývají. Co se řekne v televizi, berou jako hotovou věc, neboť slušným lidem zpravidla chybí tykadla, pomáhající odhalit záludnosti editorů a moderátorů.
Propaganda jen zřídka pracuje s nepravdou. Manipulace je většinou založena na uvěřitelných polopravdách. Jsme vystaveni informacím, které jsou neúplné, vytržené z kontextu, anebo informacím tendenčně komentovaným. Především ale propagandista předstírá dobrý úmysl, péči o veřejné blaho, slibuje šťastné zítřky a maže nám med kolem huby. Když se propaganda nepotkává s realitou, tím hůř pro realitu. Propagandista s oponenty nediskutuje, kritiku nevyvrací, nýbrž ignoruje. S eurounijními ignoranty je těžká řeč.
Jak se tedy bránit? Nejlepší obrana je samozřejmě útok. Nikam nevede vyvracet různá nařčení, vyprošovat si urážlivé nálepky či dementovat lživá obvinění. Na hulváty defenziva neplatí. Lepší je ofenziva. Čím méně jsou eurolumpové a europropagandisté k užitku, tím více jsou pro legraci. Unijní agenda je nevyčerpatelným zdrojem pro toho, kdo si libuje v sarkasmu a ironii. Taková koncentrace pitomců na jednom místě, jako je tomu u bruselské byrokracie, je jednoduše k nezaplacení. Co nápad, směrnice či nařízení, to lahůdka pro milovníky černého humoru.
Ani ten, kdo není veselé povahy, ovšem nemusí zoufat. Zlotřilé fungování EU je příležitostí k nikdy nekončící investigaci. I odhodlaný amatér může úspěšně zaznamenat nepravosti i s jejich konkrétními pachateli pro budoucí účtování. Je dobré, když lumpové vědí, že se o nich ví. Monitorovat škody, aby je jejich pachatelé mohli dostat k úhradě, je dobrý způsob jak se v současném marasmu zabavit. Pokud tedy člověk nemá nic užitečnějšího na práci, a není mu lhostejné, jak se tu brusseláci drze roztahují.
PL
Tento Hofmanův přístup je odsouzen k marnosti.
Zde platí : okovaná bota a pěst s boxerem.
Podle hesla:
Na lidi lidsky, na svině sviňsky !
Logika jako stěžejní schopnost myšlení pro naši další existenci
Není zas tak obtížné vysledovat souvztahy, které jsou určující pro naše přežití. Pokud jsme je schopni vnímat, pak se podle nich logicky vydáme.
Jsou to především tyto ukazatele, které určují kvalitu našeho života.
1) Schopnost hospodářské samostatnosti
Pokud je narušena, tak v časech krize a ohrožení není k dispozici možnost přepravy zboží na velké vzdálenosti. (Tím vzniká ohrožení naší potravinové i jiné bezpečnosti).
2) Schopnost energetické samostatnosti za pomoci stávajících zdrojů (fosilní paliva, elektrárny, využití jaderné energie, ale i vodárny s vysokou kvalitou pitné vody a bezproblémové plynové sítě. (V případě plynu musíme vše dovážet, čerpat ze zahraničních zdrojů).
3) Další z primárních cílů naší společnosti je zdraví obyvatel. Víme, že po covidové hysterii se snižuje doba dožití a rodí se méně dětí. „Vakciny“ v tom zjevně sehrály stěžejní roli.
Pokud k nám pozveme stovky tisíc Ukrajinců, maminky s dětmi, ale i ty co se zde skrývají před odvodem, musíme pro ně zajistit dostatek bytů a ubytovacích zařízení a zároveň zajistit, aby se zde najedlo a napilo velkoměsto nově příchozích. To znamená podporu zemědělství a zvýšení jeho výrobních kapacit. Nelze jen mávat vlajkami a dělat prohlášení. Toho se nikdo nikdy v dějinách nenajedl.
Přechod k novým energiím a splnění cílů Green dealu znamená útlum výroby ve všech oborech průmyslu vyžadujících velkou spotřebu energetických zdrojů. To znamená, že průmysl, jenž by měl (mimo jiné) zajistit výrobu zbraní, je v podstatě zlikvidován a odstaven. Nic nepřipomíná předválečnou dobu před vypuknutím II. svět, války. To se horečně zbrojilo a v armádách byly statisíce až miliony odvedenců. Dnes není, kdo by bojoval. Evropa se dnes utápí ve svých problémech, především s úpadkem životní úrovně a vnitřním ohroženích ze strany miliónů islámských přistěhovalců.
Jak jsme na tom s odvody branců v současnosti? Těch se hlásí naprosté minimum. Spíše se jedná o úbytek stávajících vojenských profesionálů. Jde až o tisíce vojáků, kteří vidí bezvýchodnost v počínání Fialovy vlády. Válce tedy ve skutečnosti vzdorujeme se zmenšujícím se počtem válkychtivých příslušníků. A to samozřejmě vůbec nenasvědčuje tomu, že bychom jakémukoli nepříteli mohli alespoň pád dní vzdorovat.
Naši „válečníci“ tedy spustili hru se slovy. Čím obhroublejší jsou, tím víc se cítí být hrdiny. To oni ví, jak si poradit s nepřítelem. Ale jen je probůh nenuťme k odvodu a ke skutečnému boji! Tam jejich hrdinství nesahá. Stačí, když zamávají na náměstí ukrajinským praporem a je vyhráno!
Mávání prapory a pálení svíček nikomu nikdy nepomohlo. Je to pouhé nepotřebné, zbytečné gesto. Kdo mává prapory a pálí svíčky žije v bludu. Ti, kdo jsou schopni logického myšlení přece dobře ví, že společnost může být funkční jen v případě, když každý občan přiloží ruku k dílu. Naše vlast je dnes promořena snílky, kteří pro ni ve skutečnosti nehnou prstem. Oni mohou jen slibovat a sliby neplnit. Chtěli jen pohodlně žít na útraty těch, kteří si je zvolili. Ale ani o ty své ovečky se nestarají. Bližší jim je Brusel, Ukrajina a váleční štváči bez armád.
Mějte se hezky.
On je někdo lumpem v kapitalismu? A kde? Hned se tam stěhuju!!! Pokud je mi známo, nikde na planetě už dávno není nic, co by kapitalismus alespoň vzdáleně připomínalo, jen různé variace socialismu.
Ale jinak souhlas, pokud ze sebe někdo dělá klauna, je dobré se mu smát, aby nebyl smutný.
Jo jo
Pindostan měl a asi má nadpolovoviční většinu 56%? na komunistických dávkách aby se nezhroutil industriál když už tržníci „nemají.