Nevýhody adopce dětí jiné rasy

Německé úřady se rozhodly nevydat zatykač a místo toho klasifikují incident jako „tělesné ublížení“. Zatímco dcera se zklidňuje v psychiatrické léčebně, vyšlo také najevo, že matka, poté co byla letecky přepravena na jednotku intenzivní péče, se pokusila vyšetřovatelům lhát o tom, co se stalo. Bývalá právnička si zřejmě myslela, že to bude fungovat, jen několik dní poté, co několikrát volala policii, aby jí pomohla vypořádat se s nožovými výhrůžkami její dcery. Stalzerová ve skutečnosti viní úřady z toho, že jí neposkytly dostatečnou podporu při řešení problémů s její dcerou. Ve starém Německu by to byla žena, která by byla poslána do psychiatrické léčebny, a dcera do vězení. Bohužel se zdá, že éra Merkelové a Merze vrátila věci zpět do Výmaru.

Letošní rok je shodou okolností jakýmsi mezníkem pro několik minulých událostí, které poskytují určitý reflexivní vhled do útrap naší doby. Přesně před sto lety přistála na Samoi notoricky známá chráněnkyně Franze Boase Margaret Meadová a zahájila svou nechvalně proslulou studii, kterou později citovali legie kulturních relativistů a blank slaters, navzdory její nepodložené antropologické integritě. Rok 1925 byl také rokem, kdy bylo vydáno a po léta ignorováno jisté obskurní dílo: Mein Kampf. Je poměrně zřejmé, čí literatura skončila na správné straně historie, ale je třeba se ptát, co to všechno stojí za to, když skončíte na špatné straně nože své africké dcery.

Někteří mohou v této krvavé řeži vidět jistou poetickou spravedlnost – jako paralelu k tomu, co postihuje ty, kteří pokoušejí osud a přírodu takovou pošetilostí, jako jsou smíšené rodiny, mi přijde na mysl Goetheho Die Wahlverwandtschaften (1809). Kde někteří vidí tragédii, jiní vidí karmu, a to v době, kdy liberálové s krvácejícím srdcem nyní prostě krvácejí – kdo by jim upřel odpověď „Já vám to říkal“? Ti, kteří diktují politiku ostatním, si nejméně zaslouží imunitu před veřejným odhalením domácích abnormalit. Někteří z těchto masochistů v současném duchu doby se možná dokonce vyžívají ve veřejném placení těchto krvavých desátků.

Letos je také 500. výročí sňatku Martina Luthera s Katharinou von Bora, který patřil k nejranějším sňatkům duchovních a byl důležitým precedentem pro manželská práva duchovních. Pozdější přijetí Lutherova jména černými americkými kazateli je poněkud nechutným přivlastněním, k němuž došlo pouze kvůli pompézní návštěvě Martina Luthera Kinga Seniora na světovém baptistickém shromáždění v nacistickém Německu v roce 1934. Tím podobnosti končí, protože zatímco protestantský reformátor se oženil s bývalou jeptiškou a vychoval šest dětí a čtyři sirotky, MLK Jr. je známý tím, že zneužil desítky prostitutek a šířil pohlavní choroby více než evangelium. Jeho spisy byly zapečetěny 50letým soudním příkazem.

Mainstreamová německá kultura je velmi v souladu se svým americkým ekvivalentem, takže v roce 2020 skupina aktivistů neoficiálně přejmenovala berlínskou stanici Mohrenstraße na George Floyd Straße z důvodu předstírané rasové citlivosti ohledně názvu Mohr. Ve skutečnosti je tento termín pouze příbuzný slovu Moor (srov. Mauritánie) a je také běžným německým příjmením.

Dobré úmysly jsou jedna věc, ale realita je jiná, a zdá se, že únava z černochů a Schwarze Chroniken se budou překrývat s čím dál větší pravidelností. Média tento týden informovala o togském žadateli o azyl v malém městě Neuffen, který dva roky rozbíjel auta a obnažoval se před dětmi. V jiném případě ghanský migrant pobodal ženu před jejími třemi malými dětmi, čímž ji trvale ochromil.

Samozřejmě, mnohem větším zdrojem teroru zůstává příliv migrantů z muslimského světa v éře Merkelové. Bild informoval tento týden, že 14letý Syřan byl zatčen po 200 trestných činech v několika městech. Byl zatčen až po dovršení 14 let, protože německé právo je navrženo pro německé chování, a je tedy omezeno bezprecedentním způsobem. Minulý měsíc dva Syřané znásilnili 19letého českého turistu ve městě Drážďany, přičemž zvratem v příběhu bylo, že obětí byl muž. Stejný osud potkal mladého Poláka v Mnichově poté, co afghánští útočníci vytáhli nože.

Letos je také 80. výročí znásilnění Berlína – do značné míry zapomenuté zvěrstvo spáchané v závěrečné fázi druhé světové války. Ale stejně jako Spojené státy mají své reenactory občanské války, i Německo se nyní může pochlubit částí obyvatelstva, která napodobuje to, co dělali Sověti, i když na denní bázi a v celostátním měřítku.

Cynici z řad německých uprchlíků a migrantů často sarkasticky označují nově příchozí jako lékaře a právníky, což je jeden z milosrdnějších eufemismů, i když ironicky mezi nimi skutečně jsou někteří ordinovaní lékaři. Víme to, protože syrský lékař byl nedávno shledán vinným ze znásilnění 14leté dívky ve své klinice v Bad Rothenfelde. V některých muslimských zemích lékaři nesmějí ani přímo pohledět na ženské genitálie, což znamená, že se používají zrcadla, aby se oklamala Alláha, ale při jednání s nevěřícími jsou tato pravidla nepochybně pozastavena.

Mezi další eufemismy, které média a orgány činné v trestním řízení běžně používají, patří Südländer (jižané), Schutzsuchende (osoby hledající ochranu) a Zugewanderte (nově příchozí). Snad nejpodivnější je volba některých aktivistek a parlamentních poslankyň, které obvinily AfD z předsudků vůči novým tmavovlasým Němcům. Podoba jistého malíře z Vídně zpochybňuje takové barevné schéma, ale také staví některé evropské migranty do hledáčku synekdochy, která funguje oběma směry. Před lety mi v městečku Hamelin jedna bosenská žena řekla, že její lidé označují bledší Němce jako Kukuruzni – což je odkaz na syrovou kukuřici. Jelikož diskrétnost je lepší než statečnost, rozhodl jsem se neptat, proč ona sama měla peroxidovou účes, který by přiměl Geerta Wilderse zrudnout. V každém případě, když se řeči z holičství dostanou do Bundestagu, ukazuje to, že stranická příslušnost je malichernější než kdy jindy.

Po volební porážce Olafa Scholze se Křesťanskodemokratická unie vrátila k moci, i když takové koalice zůstávají křehké a v oblasti politiky se neočekávají velké změny. Kancléř Friedrich Merz má stejně jako jeho předchůdkyně Merkel polské předky, i když je třeba říci, že se jedná o běžné Slovany, kteří se asimilovali do germánského masochismu a zdá se, že přes Odru přinesli pouze protiruské sentimenty. V době, kdy jsou daňoví poplatníci vysáváni a životní náklady se plošně zvyšují, Merz rozhazují peníze na Zelenského a mluví o válce s Ruskem. Pro autentickou atmosféru polského prostředí je třeba se obrátit na osobnosti jako Gregor Braun, který uhasil svíčky chanukového svícnu v polském parlamentu, nebo Ewa Zajaczkowska, která v Evropském parlamentu řekla Ursule von der Leyenové, že by měla „jít do vězení“, protože je „odpovědná za každé znásilnění způsobené nelegálními migranty“.

Merz, který je vnukem nacisty, se snaží prezentovat jako někdo, kdo tvrdě postupuje proti imigraci, ale je nemožné to brát vážně, vzhledem k tomu, že pokračuje ve své politice „Firewall“, kdy odmítá spolupracovat s AfD. Mezitím Syřané raději přijímají německé občanství, než aby se vraceli do Sýrie po pádu Asada. V období před volbami v Severním Porýní-Vestfálsku minulý měsíc bylo nalezeno mrtvých celkem sedm kandidátů AfD. Žádný vlastenecký Němec se v těchto dnech nemůže cítit příliš bezpečně, ale o moc lépe na tom nejsou ani obyčejní lidé, kteří kvůli obavám o bezpečnost a základní finanční jistotu přišli o svůj společenský život. Němci se cítí jako rukojmí ve své vlastní zemi, a přesto je to právě další významné téma Merze, které ukazuje, kteří rukojmí jsou větší starostí…

Drtivá většina Evropy nyní uznala Stát Palestina, ať už to znamená cokoli, a odolávají pouze bývalé země okupované Osou: Německo, Itálie, Rakousko, Finsko, pobaltské státy, Nizozemsko a Belgie. Nejvěrnější německý zbabělec, Chorvatsko pod vedením premiéra Plenkoviće, pravděpodobně zopakuje svou roli z druhé světové války a bude i v této otázce posledním zbývajícím spojencem Německa.

Uprostřed chaosu, který v Německu panuje, se elity a politická třída rozhodly víceméně zdvojnásobit všechny politiky, které vedly k současné krizi. To znamená více úsporných opatření, více zatýkání myšlenkových zločinců na internetu a více protirasistické propagandy. Některé vládou sponzorované iniciativy zahrnovaly přípravu mladých žen na mezirasové vztahy a míšení ras. Vzhledem k tomu, co je známo o válečných bastardech z Porýní – zplozených v rámci zcela odlišného politického paradigmatu – to pravděpodobně ani není nutné. Západní hyperindividualismus v kombinaci se současnou blízkostí a demografií se jeví jako hotová věc.

Největším kulturním exportem Německa v tomto století je pravděpodobně supermodelka Heidi Klum, která bezpochyby slouží jako vzor pro německé dívky, které sní o tom, že se stanou hvězdami v Americe. Fascinující na ženě se třemi černými potomky je to, že neustálé barvení svých tmavých vlasů na blond nepovažuje za konflikt zájmů z důvodu barvy pleti.

Mít děti, které se vám nepodobají, může být stále populárnější, ale podle sociobiologa Jeana-Francoise Gariepyho má to hluboké důsledky. Koncept genetické vzdálenosti byl tématem HBD pro rok 2024, ale mnoho lidí stále nedokáže pochopit jeho základní princip. Úroveň efektivní příbuznosti mezi rodičem a dítětem je funkcí mnoha genů, které mají společné se svým partnerem. V homogenních společnostech minulosti měli rodiče s potomky více než 90% společného genomu. Nevěra nebyla ani patrná, tak minimální byla variabilita v dané skupině. Dnes by snad jen někdo, kdo je z poloviny Etiopan a z poloviny Dán, mohl tvrdit, že má základní 50% genetickou shodu s každým z rodičů.

Pro lidi, kteří se mísí s jinými rasami, to ve skutečnosti znamená, že jsou pravděpodobně geneticky příbuznější s miliony cizinců než se svými vlastními potomky. Jak to ovlivňuje výchovu dětí a dlouhodobé vazby, je samo o sobě hodné prozkoumání, ale empirický výzkum prakticky neexistuje. Toto je druh problému, který by mohla studovat německá Max Planck Society, ale bohužel Frank Salters je již dávno pryč (i když je stále aktivní v propagaci Anglo Australia). Firemní hierarchie se probudila a rozpočet se vyčerpá, jakmile německá daňová základna již nebude schopna podporovat roční dotaci ve výši 2,15 miliardy eur.

Při nedávné komunikaci s některými německými obyvateli, kteří uvažují o opuštění země, byla nejčastěji uváděným důvodem vysoká daňová zátěž (včetně skryté daně prostřednictvím služeb, potravin a inflace). Značný počet východních Evropanů se začíná vracet do svých domovských zemí, zatímco etničtí Němci volí Španělsko, Spojené státy, Austrálii, Nový Zéland a dokonce i Uruguay.

Jedna žena ze Stuttgartu mi řekla, že Německo je „potápějící se loď“. Považovala migranty za osoby, které těží ze sociálních dávek a nepracují, ale jinak byla velmi politicky korektní. Merze neměla ráda jednoduše proto, že „vypadá jako nacista“, a také si myslela, že případ Iris Stalzerové se mohl stát komukoli, kdo má adoptované děti. Když jsem poukázal na to, že se dívka v podstatě vyhnula jakémukoli trestnímu stíhání za pokus o vraždu, nesouhlasila, protože považovala dočasné psychiatrické internace za adekvátní právní řešení a plně důvěřuje diagnózám stanoveným jmenovanými úředníky. Potápějící se lodě se obvykle potápí docela klidně – možná by bylo přesnější srovnání s Hindenburgem.

Další osoba, kterou znám a která se živí pěstováním vzácného ovoce, se rozhodla rozebrat své skleníky a přestěhovat se do Dominikánské republiky. Také se drží ekonomických a byrokratických argumentů, které považuje za dostatečné k obhájení svého postoje, místo aby se zabýval kriminalitou a jinými nepříjemnými sociálními jevy. Klasický německý minimalismus a stoicismus. Vzhledem k tomu, že mnoho slušných a pracovitých Němců odchází nadobro, budoucnost vypadá, že bude pro vlast ještě nepředvídatelnější a polarizovanější. Kdo by před deseti lety mohl předpovědět, že Německo bude mít basketbalový tým, který vyhraje mistrovství světa, ale zároveň bude zavírat své pivovary v rekordním počtu? Je to skutečně mrazivá realita.